Kozáci: Porovnání verzí

Slovo ''kozák'' ( [[Ukrajinština|ukrajinsky]] ''козак''; [[Ruština|rusky]] ''казак'' [kazak]) s největší pravděpodobností pochází z totožného turkického slova ''kazak'' a znamená „svobodný člověk“, nebo také „dobrodruh“<ref>[http://www.etymonline.com/index.php?term=Cossack Cossack], etymonline.com</ref> a plně se tak shoduje s kazašským názvem příslušníka národa [[Kazachové|Kazachů]], tj. ''казак''.

Jiní spojují [[Ruština|ruský]] název ''казаки'' s názvem [[Chazaři|Chazarů]] – ''kazari'', kočovného národa kdysi žijícího mezi [[Volha|Volhou]] a [[Dněpr]]em, či [[Kirgizové|Kirgizy]], kteří se sami nazývají ''kajsaki''.{{Fakt/dne|20100926123202}} Další etymologické hypotézy hovoří o [[Mongolština|mongolském]] původu slova, kde ''ko-'' znamená ochrana a ''-zach'' hranice.{{Fakt/dne|20100926123202}}

Etnický původ kozáků má dvě teorie. První hovoří o uprchlých [[Rusko|ruských]] a [[Ukrajina|ukrajinských]] [[Nevolnictví|nevolnících]] a dezertovaných [[Tatar]]ech. Tuto teorii uvedli v život sovětští historici.{{Fakt/dne|20110428182757}} Komunistická vláda potřebovala prokázat, že kozáci nejsou samostatným etnikem, ale pouze společenskou vrstvou, která požívá neoprávněných výhod. Někteří postsovětští historici{{Kdo?}} tuto teorii účelově udržují při životě i nadále. Jinak by totiž likvidace kozáků prováděná bolševickou vládou (''raskazačivanie'') naplňovala všechny znaky definice [[Genocida|genocidy]].

Podle druhé teorie, již zastávali např. významní sovětští historikové [[Lev Gumilev]] či [[Valerij Šambarov]], pocházejí kozáci etnicky především z Polovců ([[Kumáni|Kumánů]]), [[Pečeněhové|Pečeněgů]], [[Baškirové|Baškirů]], [[Oghuzské jazyky|Oghuzů]] a dalších kočovných kmenů [[Turkické národy|turkického původu]].

S kuriózní teorií přišel počátkem 20. století historik [[Jevgraf Savelev]], který původ kozáků odvozoval od středověkých říčních pirátů uškunniků, kteří byli varjažského původu a v 11.–13. století ovládali oblast horního [[Povolžský federální okruh|Povolží]], zvláště okolí [[Vjatka|Vjatky]], odkud svými nájezdy terorizovali severní Rusko, včetně [[Novgorod]]u. Podle této teorie by byli kozáci nepřímo dědici [[Vikingové|Vikingů]] ([[Varjagové|Varjagů]]).

V polovině [[16. století]] bojovali kozáci ve vojsku [[Ivan IV. Hrozný|Ivana IV. Hrozného]] při dobývání [[Kazaň|Kazaně]] a [[Astrachaň|Astrachaně]]. Právě Ivan pak kozákům potvrdil právo svobodného života, výměnou za povinnost ochrany hranic [[Rusko|ruského]] státu, přiznal kozákům i žold ve formě zbraní a zlata, který byl ale vyplácen nepravidelně. Kozáci tak v [[Ruské impérium|Rusku]] plnili v 16. a 17. století zejména funkci ochrany hranic a příhraničních oblastí před nájezdy [[Tataři|Tatarů]] a [[Nogajská horda|Nogajců]]. Později pomáhali při podmaňování [[Sibiř]]e, [[Kavkaz]]u a [[Dálný východ|Dálného východu]]. Dobývání Sibiře započal na sklonku 16. století kozácký ataman [[Jermak Timofějevič]], když porazil [[Kučum|Kučuma]]a, chána [[Tataři|Sibiřských Tatarů]]. Postup kozáků na východ probíhal velice rychle. Roku 1632 založil kozák [[Petr Ivanovič Beketov|Pjotr Beketov]] pevnost [[Jakutsk]] a tím otevřel cestu k obsazení východní Sibiře. V roce [[1645]] kozák Vasilij Pojarkov proplul po řece [[Amur]] do [[Ochotské moře|Ochotského moře]], kde objevil Severní [[Sachalin]] a následně se vrátil do [[Jakutsk]]a. Další ruský kozák [[Semjon Ivanovič Dežňov]] přeplaval z ústí řeky [[Kolyma|Kolymy]] v [[Severní ledový oceán|Severním ledovém oceánu]] do řeky [[Anadyr]] v [[Tichý oceán|Tichém oceánu]] a objevil průliv mezi [[Asie|Asií]] a [[Aljaška|Aljaškou]]. [[Kamčatka (poloostrov)|Kamčatku]] prozkoumal a obsadil v letech [[1697]]–[[1699]] kozák [[Vladimir Vasiljevič Atlasov]], neblaze proslulý svou hrabivostí a brutalitou.

Po bolševickém převratu došlo na Donu k několika kozáckým protikomunistickým povstáním, která později přerostla do občanské války. Například pod velením [[Bělogvardějci|bělogvardějského]] generála [[Anton Ivanovič Děnikin|Děnikina]] bojovalo proti bolševikům 150 tisíc donských kozáků. Proto [[komunistický režim]] podnikl vůči kozákům genocidu a odhaduje se, že v letech 1919 a 1920 během [[Ruská občanská válka|ruské občanské války]] bylo až 500 tisíc donských kozáků a jejich rodinných příslušníků bolševiky zavražděno nebo deportováno do vyhnanství.<ref>Kort, Michael (2001). ''The Soviet Colosus: History and Aftermath'', s. 133. Armonk, New York: M.E. Sharpe. ISBN 978-0-7656-0396-8.</ref> Kozácké populace také byly těžce postiženy uměle vyvolaným [[Hladomor na Ukrajině|hladomorem]] na počátku 30. let 20. století.

Tradičně jsou kozáci hierarchicky podřízeni [[Ataman|atamanoviataman]]ovi, nižší důstojníci jsou [[Esaul|esaulovéesaul]]ové. Odznakem atamana je ''bulava'', zvláštní rituální žezlo nebo palcát. U ukrajinských kozáků byl místo označení ataman používán výraz ''het'man'' (vykládané různě, patrně ale od germánského ''hauptman'').

Původní záporožské vojsko bylo po nezdařené vzpouře, vedené [[Jemeljan Pugačov|Jemeljanem Pugačovem]] v roce 1775, převedeno do nepravidelného jezdectva a později přesídleno na [[Turecko|tureckouturecko]]u hranici, kde vytvořilo základ kubáňského vojska. [[Ural]]ští a [[Orenburg|orenburští]] kozáci se rozhodující mírou podíleli na kolonizaci [[Sibiř]]e, zejména pod vedením atamana [[Timofej Jermak|Timofeje Jermaka]].

# Kvůli nízké tepelné vodivosti kůže se dělo zahřálo sice až po 8–10 výstřelech, ale bronzový nebo měděný vnitřek hlavně shořel. V kůži se pak tvořily otvory, které měly za následek velké množství nehod.

# Tato děla měla nedostatečnou mechanickou pevnost, což zásadně snižovalo jejich využití v boji.

Někteří donští kozáci, kteří žijí na obou stranách rusko-ukrajinské hranice a založili první stálá osídlení v [[Donbas]]u v 16. století na území tzv. [[Divoká pole|Divokých polí]],<ref>„''[http://books.google.cz/books?id=-h6r57lDC4QC&pg=PA135 Historical Dictionary of Ukraine]''“. Ivan Katchanovski, Zenon E. Kohut, Bohdan Y. Nebesio, Myroslav Yurkevich (2013). strana 135. ISBN 081087847X</ref> se v roce 2014 po vypuknutí [[Válka na východní Ukrajině|války na východní Ukrajině]] přidali na stranu proruských separatistů.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Slavjansk je bojová zóna bez vody a elektřiny. Luhanskou oblast dobývají kozáci | periodikum = Novinky.cz | datum vydání = 2014-06-10 | url = http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/338917-slavjansk-je-bojova-zona-bez-vody-a-elektriny-luhanskou-oblast-dobyvaji-kozaci.html}}</ref> Donští a kubánští kozáci se také zúčastnili válek v [[Válka v Podněstří|Podněstří]] a [[Válka v Abcházii (1992–1993)|Abcházii]].