Svátek: Porovnání verzí

{{Různé významy}}

'''Svátek''' je den se zvláštním náboženským nebo společenským významem, který se pravidelně opakuje a slaví, často podle tradičního [[rituál]]u. Výroční svátky mohou být

 

Týdně opakovaný svátek ([[týdenní svátek]]) je ve většině zemí jeden den [[týden|týdne]] (např. křesťanská [[neděle]], v Izraeli židovský [[šabat]] ([[sobota]]) a v [[islám]]ských zemích [[pátek]]). Ve 20. století se ve většině zemí v souvislosti se zkracováním týdenní pracovní doby zkrátil pracovní týden o jeden den a pracovní volno se tak prodloužilo o den předcházející tomuto tradičnímu týdennímu svátku. Tyto týdenní dny pracovního volna tradičně nemají vliv na mzdu zaměstnanců. Protože se zpravidla považují za konec týdne, ujal se pro ně souhrnný název podle angličtiny [[víkend]].

 

Protože v křesťanských kalendářích se každý den v roce připomínal „svátek“ nějakého světce, přeneslo se označení svátek i na [[jmeniny]] lidí, kteří nesou jeho jméno. Náboženský svátek je také [[posvícení]], výročí posvěcení místního kostela.

 

Státem uznané „svátky“, tj. dny pracovního klidu (dny pracovního volna) jsou stanovené zákonem a zaměstnanci mají právo na náhradu mzdy. Na mzdu není nárok, pokud jde o víkend.

Svátek (od svatý, praslovanské ''sventu'', staroperské ''spenta'', mocný) je ve všech kulturách slavnostní den, kdy se nepracuje a společně slaví. J. Lawick-Goodall popisuje kolektivní výbuch radosti z deště u goril: vůdce začal silně křičet a celá skupina se za ním rozběhla po svahu dolů. V nejstarších kulturách se svátky patrně odvozovaly od fází Měsíce a od polohy Slunce ([[Slunovrat]]), jak o tom svědčí různé neolitické stavby ([[Stonehenge]]). Jiný typ předhistorického svátku představují v zemědělských kulturách například jarní „vynášení smrti“ nebo [[dožínky]], odvozené od vegetačního cyklu. [[Johann Gottfried Herder|J. G. Herder]] byl přesvědčen, že při svátečních příležitostech nejspíš mohla vzniknout lidská řeč a někteří antropologové tuto hypotézu podporují i dnes.<ref>J. G. Herder, ''Abhandlung über den Ursprung der Sprache'' (1772). http://gutenberg.spiegel.de/?id=12&xid=1162&kapitel=1&cHash=9ffac797322</ref> Podle [[Émile Durkheim|E. Durkheima]] představují svátky rozhodující příležitosti, kolem nichž se ustavují a udržují lidské skupiny a na nichž zakládají svoji identitu.<ref>E. Durkheim, ''Elementární formy náboženského života''.</ref>

{{citát|Život bez svátků je jako dlouhá cesta bez hospod.|[[Démokritos]]<ref>Zlomek DK 68 B 230.</ref>}}

Ve vyspělejších kulturách měly svátky své specifické názvy a náboženské významy a jejich data se určovala podle měsíčního ([[Římská datace|římské Kalendy]]), později i slunečního [[kalendář]]e. Svátky tvořily kostru kalendáře jako rozvrhu času v roce. Židovský [[Pesach]] i křesťanské [[Velikonoce]] se dodnes stanovují podle prvního úplňku po jarní rovnodennosti a od data Velikonoc, které je v každém roce jiné, se odvozují i data dalších pohyblivých svátků. Křesťané nejprve převzali židovský kalendář a patrně už v 1. století místo soboty slavili neděli jako den Kristova vzkříšení. Křesťanský kalendář (viz [[Liturgický rok]]) se ustálil na [[První nikajský koncil|Nikajském koncilu]] roku [[325]] a od raného středověku se postupně vyplnil tak, že každého dne v roce se slavila památka jednoho nebo několika světců či světic, nejčastěji v jejich úmrtní den.

 

 

== Sváteční jednání ==

Jádrem svátku bylo v minulosti vždy shromáždění a slavnost, z níž patrně brzy vznikl rituál – jednání, které si účastníci netvoří sami, nýbrž přebírají. Zahrnoval [[zpěv]], [[tanec]] a velmi často i [[oběť|oběti]]. K svátku patřilo zvláštní vyzdobení těla, případně oblečení, a často také společné jídlo. Už ve starověku byly součástí velkých svátků [[pouť|pouti]], pěší průvody na posvátná místa. Některé svátky se slavily v noci a například při [[Dionýsos|Dionýsiích]] docházelo k nepřístojnostem, takže je římský senát zakazoval. V židovství i v křesťanství začínal sváteční den už večer západem slunce, odtud pochází i křesťanská [[vigilie]] – noční bdění před svátkem. V novověku se slavení náboženských svátků silně disciplinovalo a ritualizovalo, takže se dnes většinou odehrává jen v chrámových prostorách.

 

Ke státním svátkům patří [[vlajka|vlajky]], [[ohňostroj]], vojenské přehlídky, slavnostní shromáždění a udílení vyznamenání. K některým svátkům patří také dnes hlučné oslavy, například k [[Nový rok|Novému roku]] čekání na půlnoc, často spojené s různými výtržnostmi, částečně společností (a státem) oficiálně tolerované, např. ohňostroj, běžně zakázaný a povolovaný na zvláštní žádost. K některým svátkům patří dávání dárků a jiné mimořádné akce a mají tak velký obchodní význam, například předvánoční doba.

 

 

== Odkazy ==

 

{{Portály|Náboženství}}

 

[[Kategorie:Svátky]]