Spravedlnost: Porovnání verzí

{{Různé významy|tento=etickém a právním pojmu}}

 

 

'''Spravedlnost''' je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání [[společnost]]i a zejména pro [[právo]]. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.<ref>''Etika Nikomachova'', 1134b5</ref>

 

== Původ a význam pojmu ==

 

Neurčitý, ale zřetelný a výrazný pocit křivdy dávají najevo už docela malé děti a nedávné pokusy na Emory University v USA to prokázaly i pro některé [[Primáti|primáty]].<ref>Nature 425, 297-299 (18 September 2003), cit. podle Enwiki, heslo Justice.</ref> Již [[batole]] přejímá smysl pro spravedlnost od rodičů.<ref>http://medicalxpress.com/news/2015-09-parents-views-justice-affect-babies.html - Parents' views on justice affect babies' moral development</ref> Spravedlností se řídí soudy a rozhodování v archaických společnostech, kde se na tom zakládá autorita soudu.<ref>U. Wesel, ''Frühformen des Rechts in vorstaatlichen Gesellschaften''. Frankfurt a/M. 1985.</ref> Spravedlnost tedy patří mezi základní nároky na lidské jednání i na vztahy ve společnosti.

Jakkoli se tato zásada může dnes zdát příliš tvrdá, znamenala tehdy omezení spravedlivé pomsty: za zub jen jeden zub, ne všechny. Moderní společnosti v každém případě trestají mírněji, zpravidla jen pokutou nebo omezením svobody.

 

 

Retributivní spravedlnost zobrazují všechny [[alegorie]] Spravedlnosti, římské ''Iustitia'': je to žena se zavázanýma očima, protože nemá brát ohled na to, kdo před ní stojí. V jedné ruce má váhy jako symbol rovnosti, ale ve druhé meč, protože svá rozhodnutí musí umět i prosadit a vymáhat.

O distributivní spravedlnost jde také v požadavku spravedlivé mzdy: má mít lékař větší plat než horník? Než učitel, poslanec, řidič? Na tuto obtížnou otázku odpovídají moderní společnosti tak, že spravedlivou mzdu každému určuje ten, kdo jeho výrobky či služby potřebuje. Ale kdo to má udělat pro ty, koho „potřebuje“ čili zaměstnává a platí stát?

 

 

=== Procesní spravedlnost ===

Přesto provoz moderního soudnictví vyžaduje také jistou předvídatelnost rozsudků a rozhodnutí, takže se teoretici shodují na jakémsi minimálním výměru spravedlnosti. Podle britského právního teoretika Harta znamená spravedlnost požadavek „rozhodovat ve stejných případech stejně a v nestejných odlišně“.<ref>H. L. A. Hart, cit. u V. Knapp, ''Teorie práva''. Praha 1995, str. 87.</ref> To je ovšem požadavek minimální, neboť vyžaduje jen jistou důslednost či koherentnost rozhodování a 20. století zažilo politické systémy, kde se rozhodovalo sice důsledně, ale velmi nespravedlivě. Podle J. Přibáně se „zákon sám stal zločinem“.<ref>Přibáň - Holländer, ''Právo a dobro v ústavní demokracii''. Str. 29.</ref>

 

 

=== Spravedlnost jako férovost ===

 

== Nejen spravedlnost ==

 

Jakkoli je spravedlnost pro každé společenství a každou společnost nesmírně důležitá, přece však sama nestačí. Předně se představa spravedlnosti opírá o jistou základní důvěru mezi lidmi, kterou římský právní teoretik [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] popisuje takto:

 

{{Portály|Filosofie|Právo}}

 

[[Kategorie:Etické pojmy]]