Librační centrum: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
upřesnění |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Lagrange very massive.svg|
[[Soubor:Lagrange points.jpg|
'''Librační centrum''' ('''librační bod''', '''Lagrangeův bod''') je v [[Nebeská mechanika|nebeské mechanice]] takový [[bod]] v soustavě dvou [[těleso|těles]] ''m<sub>1</sub>'' a ''m<sub>2</sub>'' rotujících kolem společného [[těžiště]], v němž se vyrovnávají gravitační a odstředivé síly soustavy tak, že malé těleso umístěné do tohoto bodu nemění vůči soustavě svou polohu (zachovává od ''m<sub>1</sub>'' i ''m<sub>2</sub>'' konstantní vzdálenost). Všechna ''librační centra'' se nacházejí v [[rovina|rovině]] rotace těchto těles a je jich celkem pět. Označují se L<sub>1</sub> až L<sub>5</sub>.
Vlastnosti ''libračních center'' popsal v roce [[1772]]{{Doplňte zdroj}} francouzský matematik a fyzik [[Joseph Louis Lagrange]].
L<sub>1</sub>, L<sub>2</sub> a L<sub>3</sub> leží na spojnici obou těles. L<sub>1</sub> mezi nimi, L<sub>2</sub> a L<sub>3</sub> na jejich vnějších stranách. Pokud je centrální těleso soustavy vzhledem k ostatním tělesům velmi těžké, pak centra L<sub>4</sub> a L<sub>5</sub> tvoří s tělesy ''m<sub>1</sub>'' a ''m<sub>2</sub>'' [[Rovnostranný trojúhelník|rovnostranné trojúhelníky]].
Řádek 9:
Z pohledu [[Neinerciální vztažná soustava|neinerciální vztažné soustavy]] rotující s oběma hlavními tělesy jsou silové účinky těles ''m<sub>1</sub>'' a ''m<sub>2</sub>'' a [[Odstředivá síla#Setrvačná odstředivá síla|odstředivá síla]] působící na malé těleso umístěné v jednom z ''libračních center'' v rovnováze. Přesnější rozbor lze provést pomocí součtu gravitačních potenciálů hlavních těles a "rotačního" potenciálu neinerciální soustavy.
Librační centra L<sub>1</sub> a L<sub>2</sub> soustavy Slunce-Země lze dobře využít pro umístění družic pro pozorování vesmíru nebo [[Slunce]]. V libračním centru L<sub>1</sub> je umístěna kosmická sonda [[SOHO]]. V libračním centru L<sub>2</sub> je umístěna astrometrická sonda [[
Výpočtem lze ukázat, že poloha tělesa je stabilní pouze v bodech L<sub>4</sub> a L<sub>5</sub> (těleso má při výchylce tendenci kolem těchto bodů oscilovat). V reálu je i jejich stabilita (hlavně díky působení dalších těles v soustavě) omezená.<ref>[http://dx.doi.org/10.1016/j.icarus.2007.12.024]J.J.Lissauer, J.E.Chambers, Solar and planetary destabilization of the Earth–Moon triangular Lagrangian points, Icarus, 195/1, 2008</ref> Tělesa zachycená v okolí bodů L<sub>4</sub> a L<sub>5</sub> kolem nich obvykle mírně oscilují (dráha tvaru "tadpole"-pulec, jako např. [[Troján|Trojané]] planety [[Jupiter (planeta)|Jupiter]]) případně oscilují po dráze tvaru "horseshoe"-podkova okolo bodů L<sub>4</sub>, L<sub>3</sub>, L<sub>5</sub> a zpět.
Body L<sub>1</sub> až L<sub>3</sub> jsou v rovině oběhu nestabilní i při malé výchylce od ideální polohy, lze však najít skloněné polostabilní „halo“ dráhy kolem těchto bodů (využívané k umisťování družic).
[[Soubor:L4_diagram.svg|riht|
== Odkazy ==
Řádek 24:
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Librační centrum| ]]
|