Funkcionální programování: Porovnání verzí

V praxi je rozdíl mezi matematickou funkcí a představou funkce použité v [[Imperativní programování|imperativním programování]]. [[Turingův_strojTuringův stroj#Subrutiny|Imperativní funkce]] mohou mít [[Vedlejší účinek|vedlejší účinky]], které mění stav programu. Z toho důvodu postrádají [[referenční transparentnost]]: Stejné volání může vést k různým návratovým hodnotám v závislosti na stavu vykonávaného programu. Oproti tomu ve funkcionálním kódu návratové hodnoty funkcí záleží pouze na argumentech funkce, a tudíž dvě volání téže funkce se stejnými argumenty vrací vždy stejnou hodnotu. Eliminace vedlejších účinků může zjednodušit analýzu a pochopení chodu programu, což je jednou z klíčových motivací pro vývoj funkčního programování.

V praxi se můžeme setkat jak s [[Čistěčistě funkcionální|čistě funkcionálními]]mi jazyky, které striktně vycházejí z teorie (např. FP, Haskell, Miranda, Hope), tak i s hybridními jazyky, které mohou obsahovat i prvky, které jsou v rozporu se základními principy funkcionálního programování. Například často citovaný „typicky“ funkcionální jazyk [[Lisp]] je ve skutečnosti jazykem hybridním, neboť umožňuje modifikovat hodnoty již definovaných proměnných. Mezi hybridní jazyky patří rovněž jazyky [[Standard ML]], [[Scheme]], či [[F Sharp|F#]]. Dále lze funkcionální jazyky dělit dle [[Typová kontrola|typové kontroly]] na ''typované'' ([[Haskell (programovací jazyk)|Haskell]], [[F Sharp|F#]], [[Scala (programovací jazyk)|Scala]], [[OCaml]]) a ''netypované'' ([[Lisp]], [[Scheme]]).

Funkcionální [[Programovacíprogramovací jazyk|programovací jazyky]]y, především [[čistě funkcionální]], se používají spíše v akademickém než komerčním prostředí. Přesto široké spektrum organizací využívá některé funkcionální programovací jazyky jako např. [[Erlang (programovací jazyk)|Erlang]], [[R (programovací jazyk)|R]] ([[statistika]]), [[Mathematica]] (symbolická matematika), [[Haskell (programovací jazyk)|Haskell]], ML, J a K ([[finanční analýza]]) a doménově specifické programovací jazyky jako XQuery/[[XSLT]] ([[Extensible Markup Language|XML]]). Dále jsou funkcionální programovací jazyky důležité pro některá odvětví informatiky, například zabývající se umělou inteligencí, formální specifikací, modelováním nebo rychlým prototypováním.

Nicméně jsou tu důvody preferovat nestriktní výpočet. Lambda kalkul poskytuje silnější teoretické základy pro jazyky, které používají nestriktní výpočet. Nestriktní výpočet používají nejvíce definiční jazyky. Například podporuje nekonečné datové struktury jako seznam všech kladných proměnných typu integer nebo všech prvočísel. S nestriktním výpočtem jsou tyto struktury vypočítány pouze v kontextu, kde je vyžadována konečná délka. To vedlo k vývoji líného výpočtu, což je typ nestriktního výpočtu, kde výsledek počátečního výpočtu kteréhokoliv argumentu může být sdílen přes výpočtovou sekvenci. Ve výsledku není argument spočítán nikdy více než jednou. Líný výpočet je používán hlavně línými moderními [[Čistěčistě funkcionální|čistě funkcionálními]]mi jazyky jako je [[Miranda (programovací jazyk)|Miranda]], [[Clean]] a [[Haskell (programovací jazyk)|Haskell]].

Zatím ani slovo o anonymních funkcích, tzv. lambda funkcích.