Askeze: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Antické Řecko a Řím: Dualismus (filosofie) |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Rembrandt Harmensz. van Rijn 038.jpg|
'''Askeze''' (z [[řečtina|řeckého]] ἄσκησις ''askésis'' cvičení, praxe, disciplína; z ἀσκέω ''askeó'' cvičit) původně znamenala jakoukoli formu praxe, jíž se upevňuje disciplína. Pojem '''asketa''' pak značí toho, kdo se prakticky zříká světských zájmů, aby mohl dosáhnout pokroku v [[duchovní život|duchovním životě]]. V určitém kontextu může '''askeze''' znamenat též určitý druh [[umrtvování]] či trýznění [[tělo (anatomie)|těla]].
Asketický život je spojený většinou s [[náboženství|náboženskou]] praxí, takže velké osobnosti světových náboženství lze pro jejich zřeknutí se světa označit za mnichy - např. [[Lao-c']], [[Gautama Buddha]], sv. [[Antonín]], sv. [[František z Assisi]] a další. Askeze se chápe jako dobrovolné odpírání si čehosi, zejména rozkoší a požitků, aby asketa mohl pokračovat v nastoupené cestě [[pokání]] či [[ctnost]]i dle určitého morálního kodexu nebo z přesvědčení.
Řádek 14:
=== Antické Řecko a Řím ===
Pojem askeze znamenal původně cvičení či [[trénink]] řeckých [[voják]]ů a [[atlet]]ů. Asketickou podobu měl též životní styl [[kynik]]ů, který se opíral o nadvládu nad vášněmi, [[chudoba|chudobu]] a [[bezdomovec]]tví.
Od [[1. století př. n. l.]] nabývá síly hnutí, které se zříká světa a odmítá jej, např. v [[gnóze|gnostických]] systémech či [[novoplatónismus|novoplatónismu]]. Extrémní gnostické proudy požadovaly po svých následovnících radikální sebezapření či naprostou [[Pohlavní styk|sexuální]] [[zdrženlivost]]. Časných statků si necenili ani [[Stoa|stoikové]]. Půst znalo i řecké a římské náboženství, zvláště v určitých [[mystéria|mysterijních kultech]].
Řádek 25:
=== Křesťanství ===
{{Podrobně|Křesťanská askeze}}
Askeze je chápána jako disciplína, kterou věřící přijme, aby mohl dosáhnout [[spása|spásy]] a konat [[pokání]]. Zvláště ve [[orientální církev|východních církvích]] je askeze spojena především s [[mnich|mnišstvím]], a to ve velmi striktní podobě. Spása přichází pouze [[Bůh|Boží]] [[milost (teologie)|milostí]], avšak tato milost má změnit život věřícího i co se chování týče. Askeze v křesťanském chápání obsahuje též [[modlitba|modlitbu]], účast v [[kostel]]e na [[liturgie|liturgii]], [[půst]], [[almužna|almužnu]] a sebeovládání.
==== Nový zákon ====
Řádek 37:
Na konci [[3. století]] se v [[Egypt]]ě objevuje mnišské hnutí, jehož výrazným představitelem byl sv. Antonín (zvaný Egyptský či Veliký) - ten je považován za otce mnišství. Mnišství v průběhu dalších staletí nabralo výrazných forem ([[stylita|stylité]], [[eremita|eremité]], [[anachoréta|anachoréti]]). Ve [[4. století]] vytvořil [[Pachomios]] první mnišskou řeholi, tzv. ''Andělskou řeholi'', a mnichy sdružil do větších společenství, čímž vznikly první křesťanské [[klášter]]y.
Sv. [[Basileios Veliký|Basileios z Kaisareie]] vytvořil na základě řehole Pachomiovy a [[Makarios|Makariovy]] vlastní mnišskou řeholi, jejímž základem byla tělesná práce a intenzivní studium [[Bible]]. Basilova řehole je dodnes základním mnišským dokumentem v [[pravoslaví]]. Součástí této řehole je zřeknutí se vlastnictví a zajištěnosti, půst (zvláště od masa) a noční modlitba spojená s nedostatkem spánku.
Sv. [[Benedikt z Nursie]] vytvořil na základě této řehole vlastní mnišskou řeholi, která se stala základem západního mnišství a [[katolictví]] ji považuje za nejvýznamnější mnišské či asketické pravidlo. Základem této řehole je rovnoměrné rozdělení života mezi práci a modlitbu (''ora et labora'').
Řádek 69:
== Externí odkazy ==
* {{Wikislovník|heslo=asketismus}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Asketismus| ]]
| |||