Jazyk (lingvistika): Porovnání verzí

[[Soubor:Wiktionary-logo.svg|thumbnáhled|Jazyk a [[písmo]] pojí velmi těsný vztah]]

'''Jazyk''' je [[systém]] sloužící jako základní prostředek [[Člověk|lidské]] [[Dorozumívání|komunikace]].<ref>{{Citace monografie | titul = Jazyk a jazykověda | jméno = František | příjmení = Čermák | odkaz na autora = František Čermák (jazykovědec) | vydavatel = Pražská imaginace | datum = 1994 | vydání = 1 | místo = Praha | isbn = 807110149-4}}</ref> Kromě funkce dorozumívací může plnit další funkce, např. [[apel]]ovou (může sloužit k předávání příkazů), [[Reference (lingvistika)|referenční]] (odkazuje se na časové nebo prostorové vztahy), [[Kontakt (sociologie)|kontaktovou]], [[Emoce|expresivní]] (emotivní), [[Estetika|estetickou]] (poetickou) a [[metajazyk]]ovou.<ref>{{Citace monografie | titul = Úvod do studia jazyka | jméno = Jiří | příjmení = Černý | odkaz na autora = Jiří Černý (lingvista) | vydavatel = Rubico | datum = 1998 | vydání = 1 | místo = Olomouc | isbn = 808583924-5}}</ref>

[[Věda|Vědecký]] obor zabývající se zkoumáním jazyka se nazývá [[lingvistika]]. Otázky týkající se [[filosofie]] jazyka byly pokládány již ve starověkém Řecku, byly zde otázky typu zda mohou slova reprezentovat zkušenost nebo motivovanost obsahu slov, konkrétními památkami jsou například [[Platón|Platónovy]]ovy dialogy Gorgias a Faidros. Ještě časnějším dokladem uvažování o jazyku jsou [[Gramatika|gramatiky]] [[Sanskrt|sanskrtusanskrt]]u, nejranější záznamy o kodifikaci liturgického jazyka a uspořádání znaků do abecedy patří do období 8. století př. n. l. Zásadním dílem je Pāṇiniho gramatika ze 6. století př. n. l. Významní myslitelé vyjadřující se k jazyku jako třeba [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseau]] tvrdí, že jazyk pochází z emocí zatímco [[Immanuel Kant|Kant]] je zastáncem názoru o původu racionálním (rozumovém) a v logickém myšlení. Filosofové dvacátého století jako [[Ludwig Wittgenstein|Wittgenstein]] tvrdí, že samotná filosofie je studiem jazyka. Do dějin lingvistiky se silně zapsali například [[Ferdinand de Saussure]] svou teorií jazykového [[Znak (lingvistika)|znaku]] a příklonem ke [[Struktura|struktuře]] a [[Noam Chomsky]] teorií generativní gramatiky.

[[Soubor:Cardinal vowel tongue position-front.png|thumbnáhled|Poloha jazyka při různé [[Artikulace (lingvistika)|artikulaci]] [[Samohláska|samohlásek]]]]

[[Soubor:The International Phonetic Alphabet (revised to 2015).pdf|thumbnáhled|Mezinárodní fonetická abeceda [[IPA]]]]

Přirozené jazyky jsou mluveny, znakovány nebo [[Písmo|psány]], ale všechny jazyky mohou být zaznamenány jako [[Zvuk|audio]] záznam, video nebo taktilní záznam [[Braillovo písmo|Braillovým]] písmem. Toto je dáno modální nezávislostí (způsobu předání samotného sdělení). Z perspektivy filosofie může být jazyk definován několika způsoby: 1. kognitivní schopnost učit se a požívat komplexní systémy komunikace, 2. jako médium k popsání zákonů, na základě kterých tyto systémy fungují, 3. souhrn výpovědí, které mohou být vypovězeny na základě těchto zákonů.

Všechny jazyky procházejí procesem [[Sémantika|sémiózy]] – přiřazování znaků (slov) k jednotlivým významům. Orální, manuální a taktilní jazyky obsahují [[Fonologie|fonologický]] systém, který je souborem pravidel podle kterých se jednotlivé jazykové [[Znak (lingvistika)|znaky]] (nejmenší jednotky nesoucí význam([[Foném|fonémyfoném]]y)) řadí do sekvencí, kterými jsou významově větší slovotvorné celky ([[Morfém|morfémymorfém]]y) nebo slova ([[Lexém|lexémylexém]]y). [[Syntax|Syntaktický]] systém se potom stará o kombinaci slov do frází a výpovědí.

Jazyk je kód či šifra sloužící ke komunikaci a přenosu sdělení; na rozdíl však od jazyků umělých, které slouží například k programování, je lidský jazyk přirozeně vzniklý a dynamicky se vyvíjející. Rozdíl mezi přirozenými a umělými jazyky je především fakt, že formální (umělé) jazyky jsou pouze [[Systém|systémysystém]]y [[Znak (lingvistika)|znaků]] ke kódování a dekódování sdělení, naproti tomu přirozené jazyky plní řadu dalších úloh, např. společenskou. Tento článek především pojednává o přirozeném lidském jazyce tak, jak ho studuje obor [[lingvistika]].

Když mluvíme o jazyku jako o obecném konceptu, mohou být použity definice, které zasahují různé stránky tohoto fenoménu. Rozličné definice s sebou také přinášejí mnohost přístupů a chápání jazyka. Podobné nuance nastávají i u lingvistických škol a [[Teorie|teorií]] s nimi spjatých nebo jimi zastávaných.

Debaty o přirozenosti a původu jazyka byly vedeny od starověkých dob. Řečtí filosofové [[Gorgiás z Leontín|Gorgias]] a [[Platón]] polemizovali o vztazích mezi slovy, univerzáliích a motivovanosti slov [[Jsoucno|jsoucny]]. Platón zde prohlašuje, že komunikace je možná, protože jazyk reprezentuje představy a koncepty, které existují nezávisle na jazyku, avšak pro jazyk zásadní. Mohou být chápány jako zrcadla reality, která jazyk obklopuje.

Formální přístup je typický svým postupem od nejelementárnějších částí – [[Foném|fonémůfoném]]ů, po celky větší jako jsou slova nebo věty. Současným představitelem, který se touto problematikou zabývá, je [[Noam Chomsky]], autor teorie o [[Generativní gramatika|generativní gramatice]]. Definoval jazyk jako množinu vět, které mohou být vypovězeny na základě principu transformační gramatiky (proces generace jazyka v mozku). Tato transformační gramatika je vlastně soubor platných pravidel, která při užití formulují gramaticky správné věty. Chomsky považuje tuto schopnost mozku za imanentní a za samotný základ jazyka. Takováto teorie má blízko k formální logice a formální teorii gramatiky, uplatňuje se potom v aplikované počítačové lingvistice. 

Strukturní přístup k jazyku si lze ilustrovat přehledem jednotlivých úrovní jazyka, tak jak jsou studovány disciplínami lingvistiky. Jakékoliv jednotky jazyka se dělí do dvou skupin, a sice na jednotky émické (přípona -ém) a jednotky s předponou alo-. Émické jednotky jsou takové, které stojí na straně abstraktního konceptu jazyka, př. [[lexém]] (koncept slova společný všem). Alo jednotky jsou konkrétně aktualizované v určitém aktu řeči, př. alolex (konkrétně vyslovené slovo).

Některé druhy zvířat si dokázaly prostřednictvím sociálního učení osvojit několik druhů sebevyjádření prostřednictvím lexigramů. Podobně mnoho druhů ptáků a velryb se učí své písně imitací členů stejného druhu, ale zatímco se některá zvířata mohou naučit mnoho slov a znaků, žádné si ale nedokázalo osvojit více než čtyřleté dítě a cokoliv získaného ani vzdáleně nepřipomínalo komplexní gramatiku či lexikální rozmanitost lidského jazyka.{{doplňte zdroj}}