Sfragistika: Porovnání verzí

'''Sfragistika''' je [[Pomocné vědy historické|pomocná věda historická]], která všestranně zkoumá znaky [[Pečeť|pečetí]] pro účely jejich [[klasifikace]] a zároveň jejich celkový vývoj jako historického pramene ve všech jeho souvislostech. Dalším jejím důležitým úkolem je také ověření a datování dokumentů, zejména ve [[Středověk|středověkustředověk]]u, podle použité pečeti. Svou povahou je proto sfragistika úzce svázaná s [[diplomatika|diplomatikou]].

[[Soubor:Goldene-bulle 1c-480x475.jpg|thumbnáhled|150px|rightvpravo|[[Zlatá bula]] císaře [[Karel IV.|Karla IV.]], [[1356]]]]

První zájem na kritické zkoumání pečetí jako ověřovacího prostředku přinesl v roce [[1681]] ve svém díle [[De re diplomatica libri sex]] benediktinský mnich [[Jean Mabillon]]. Jednalo se o jeho reakci v konfliktu tzv. ''diplomatických válek'', tj. sporu o pravost některých listin, které vedl s jezuitou [[Daniel Papenbroch|Danielem Papenbrochem]]. Nicméně jeho příspěvek k analýze samotných pečetí byl pouze okrajový a nedá se přímo hovořit o založení oboru jako takového. Následující osmnácté století sice přineslo studie a publikace zabývající se pečetěmi, ovšem ve velmi omezené míře, většinou pouze jako doplnění ke studiu heraldiky v případech, kdy pečeť sloužila jako nositel [[Erb|erbuerb]]u, [[Znak (heraldika)|znaku]] či případně samotného erbovního znamení. Plný rozvoj sfragistiky pak nastal v polovině 19. století a souvisel především s významnými [[Edice|edičními]] počiny při shromažďování a zpřístupňování středověkého diplomatického materiálu. V [[Německo|Německu]] se jednalo zejména o ediční řadu [[Monumenta Germaniae Historica]], v našich zemích pak o něco později na počátku 20. století pak o tzv. [[Český diplomatář]]. Významně se na produkci různých souborů pečetí a prvních příruček ku studiu sfragistiky podílely významné evropské instituce, jako byly vedle zmíněné společnosti při edici Monumenta Germaniae Historica např. pařížská [[École des chartes]] a vídeňský [[Institut für Österreichische Geschichtsforschung]]. Došlo k vytvoření vlastních badatelských metod a sfragistika se proměnila v samostatnou pomocnou vědu historickou. V dnešní době, kdy právní závaznost pečetí neexistuje a jejich funkce je již pouze dekorativní, se stala sfragistika uzavřenou disciplínou.

Rozeznáváme dva nejčastější druhy připevnění pečeti a to '''přivěšení''' - kdy je spodní okraj listiny přehnut, čímž vzniká tzv. [[plika]], kterou je pak provlečen kus [[Pergamen|pergamenupergamen]]u, případně pár nití, na které je přitištěna samotná pečeť. Dalším možným způsobem je pak tzv. '''zavěšení''' - kdy se spodní část pergamenu listiny vodorovně nařízla zhruba do poloviny a na konec vzniklého proužku (stále připevněného vlastní částí k listině) se připevnila pečeť. Jelikož u voskových pečetí docházelo velmi často k možnému poškození, byly, obzvláště u důležitých a významných listin, uzavírány do kulatých pouzder, vyrobených nejčastěji ze dřeva či plechu, která samotnou pečeť chránila.

Pro [[Papež|papežsképapež]]ské prostředí jsou charakteristické olověné buly. Používaly se po celou dobu používání pečetí a jejich vývoj lze zahrnout do třech hlavních období.

V papežské kanceláři se používaly v omezené míře také [[Zlato|zlaté]] buly, o kterých se zmiňují prameny už ve 13. století. Nejstarší dochovaný exemplář však pochází až z doby [[Pontifikát|pontifikátupontifikát]]u [[Klement VII.|Klementa VII.]] ([[1523]] - [[1534]]).