Občanská práva: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 1:
{{možná hledáte|[[Občanské právo]]}}
[[Soubor:06CFREU-Article6-crop.jpg|
'''Občanská práva''' nebo též '''občanské svobody''' jsou ta [[základní lidská práva|základní práva]] a [[základní svobody|svobody]], která příslušejí [[občanství|občanům]] daného [[stát]]u či jiné občanské korporace. Tím se odlišují od [[Lidská práva|lidských práv]], která demokratické státy zaručují všem lidem, tedy i cizincům. Příkladem občanského práva, které (zpravidla) cizincům nepřísluší, ani když jsou obyvateli daného státu, je [[volební právo]],<ref name="jedna">http://plato.stanford.edu/entries/civil-rights/</ref> které je jedním ze základních [[politická práva|politických práv]].
Řádek 10:
{{Podrobně|Lidská práva v Česku}}
V Česku jsou občanská práva přiznána všem státním příslušníkům. Kromě státního občanství má každý občan České republiky též občanství obce svého [[místo trvalého pobytu|trvalého pobytu]] (zákon vytváří protiústavní výjimku u obyvatel [[vojenský újezd|vojenských újezdů]], kteří obecní občanství nemají) a občanství [[kraj (územní jednotka)|kraje]], k němuž tato obec patří. Občanství v hlavním městě Praze je zároveň krajským i obecním občanstvím. V Praze a v těch [[statutární město|statutárních městech]], která mají samosprávné [[městská část a městský obvod|městské části]] nebo [[městská část a městský obvod|obvody]], existuje navíc ještě občanství ve vztahu k městské části nebo obvodu.
Občanská práva zaručují občanům určité [[svoboda|svobody]] a tím omezují [[politická moc|politickou moc]], aby nemohla být zneužívána k zásahům do života občanů. V [[Česko|Česku]] je zaručuje [[Listina základních práv a svobod]], která je nedílnou součástí [[ústavní pořádek České republiky|ústavního pořádku]]. Listina rozlišuje:
* [[základní lidská práva]], jako je například právo na život a bezpečí, nedotknutelnost osoby, soukromí a lidské důstojnosti, majetková práva nebo svoboda náboženského vyznání, pobytu a pohybu (Listina, čl. 5-15);
* základní [[politická práva]] jako je svoboda projevu, shromažďování a sdružování, právo na informace a právo petiční.
** pouze občanům patří volební právo, právo zakládat politické strany a být jejich členy nebo právo postavit se na odpor, pokud by byl ohrožen demokratický řád (Listina, čl. 20-23).
Tato práva mohou být omezena pouze zákonem, a to v mezích, které Listina stanovuje.
Pouze občanům se také přiznává právo na ochranu menšin (Listina, čl. 25) a dále některá práva hospodářská a sociální: právo na podporu v nezaměstnanosti (čl. 26,3), ve stáří a při nezpůsobilosti pracovat (Listina, čl. 30) a právo na bezplatnou lékařskou péči a vzdělání (čl. 31 a 33). Tato práva však přesněji vymezují teprve zákony.
Důvodem k dočasnému omezení občanských práv a svobod může být v Česku [[nouzový stav]] při živelních katastrofách nebo [[stav ohrožení státu]].
== Mezinárodní úpravy ==
[[Listina základních práv Evropské unie]], která je součástí [[Lisabonská smlouva|Lisabonské smlouvy]], vymezuje občanská práva v Hlavě V. Jsou to práva volební, právo na řádnou správu a přístup k dokumentům, právo na volný pohyb a pobyt osob a právo na konzulární ochranu.
[[Všeobecná deklarace lidských práv]] OSN o občanech ani občanských právech nemluví, stejně jako závazná evropská [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod]].
== Původ a dějiny ==
[[Soubor:Magna_Carta_(British_Library_Cotton_MS_Augustus_II.106).jpg|
{{Podrobně|Dějiny lidských práv}}
Občanská práva se vyvinula ze dvou zdrojů. Na jedné straně to byly listiny, jimiž si středověké stavovské sněmy vynutily jistá omezení panovnické moci vůči šlechtě. Jednou z prvních a nejznámějších byla anglická ''[[Magna charta libertatum]]'' z roku [[1215]]. Na druhé straně to byla práva svobodných měšťanů (francouzsky ''Droits civiques'', německy ''Bürgerrechte''), která se ale udělovala jen těm, kdo měli ve městě nemovitý majetek, platili daně a podíleli se na obraně města. Měšťanské nebo domovské právo bylo dlouho základem pro občanství ve státě, jako je tomu dodnes například ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]]. Až do 20. století se i u nás užíval pojem „státní občan“, aby se tím odlišilo občanství v obci a ve státě.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Občan. </ref>Teprve se zrušením [[nevolnictví]] v 18. století se některá práva přiznala všem obyvatelům a v souvislosti s hnutím za lidská práva se okruh „občanů“ začal postupně rozšiřovat. Teprve na začátku 20. století dostali volební právo nemajetní zaměstnanci (všeobecné volební právo) a ještě později (u nás roku 1920) také ženy.<ref>M. Petrusek (red.), ''Velký sociologický slovník'' II. Heslo Právo volební, str. 836.</ref> Občanská práva vymezovala [[Ústavní listina Československé republiky]] z roku 1920 v Hlavě V. "Práva a svobody, jakož i povinnosti občanské".
Řádek 57:
* [http://www.poradna-prava.cz/ Poradna pro občanství, občanská a lidská práva]
* {{en}} [http://plato.stanford.edu/entries/civil-rights/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo Civil rights]
* {{en}} [http://www.mherrera.org/freedom.htm Občanská práva ve světě]
* {{en}} [http://crdl.usg.edu/voci/go/crdl/home/ Civil Rights Digital Library]
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Občanská práva| ]]
| |||