Klínové písmo: Porovnání verzí

[[Soubor:Cuneiform_script.jpg|thumbnáhled|Klínové písmo]]

Pojem '''klínové písmo''' znamená způsob zápisu, styl psaní [[Znak (písmo)|znaků]] [[starověk]]ých [[Písmo|písem]], určený prostředky dostupnými ve starověké [[Mezopotámie|Mezopotámii]], tj. [[Hlína|hlínou]] a [[rákos]]em.

Neoznačuje žádnou konkrétní sadu znaků, jako např. [[latinka]] nebo [[alfabeta]]. Znaky byly standardně psané, vytlačované rákosovým pisátkem do hlíny, nejčastěji ve formě [[Hliněná tabulka|hliněných tabulek]], která mohla být kvůli trvanlivosti následně vypálena. K vypálení také došlo často nechtěně, když byla města vypálena nepřátelskými vojsky, což pro dnešní [[Archeologie|archeologii]] znamená uchování mnoha klínopisných textů, které by se jinak nezachovaly.

[[Soubor:SAG.svg|leftvlevo|400px|Vývoj klínového písma z piktogramu - „hlava“, 3000–1000 př.n.l.]]

[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|thumbnailnáhled|leftvlevo|Archaický styl, zhruba 26 století př.n.l.]]

V jeho počátcích sumerské klínové znaky vycházely z původních, mnohem starších [[piktogram]]ů, které byly otočeny o 90° a zjednodušeny, aby se daly znázornit ustálenými tahy rydla.

Tuto techniku později převzali [[Akkad|Akkaďané]] (např. [[El-amarnské dopisy]]), [[Babylón|Babyloňané]] a [[Asýrie|Asyřané]], kteří toto písmo částečně upravili, stylizovali a zjednodušili pro svou semitskou [[Akkadština|akkadštinu]] jako ''slabičné'', i když to ne vždy odpovídalo struktuře semitských jazyků, které toto písmo dále převzaly. Klínové písmo akkadských dialektů většinou není jednoznačné - znaky mají obvykle hodnotu slabikovou, ale mohou mít i hodnotu logogramu, tedy hodnotu celého slova. Kromě toho mohou prostě jen označovat druh slova, které následuje (např. [[Soubor:Sumer gis.jpg|16px|Sumerský GIŠ]] GIŠ „strom, dřevo“ či [[Soubor:Cuneiform sumer dingir.svg|16px|Sumerský DINGIR]] [[Dingir|DINGIR]] „bůh“), aniž by se četly. Takový znak, který obvykle stojí před slovem, se nazývá ''determinativ''. Jednoznačné však nebyly ani samotné slabičné hodnoty znaků. Jeden znak může být čten několika způsoby a naopak jedna slabika může být zapsána několika různými znaky. Čtení těchto slabičných klínopisných textů je proto velmi složité a obtížné.

Jelikož klínové slabičné písmo, jak je používali Asyřané a Babyloňané, bylo značně komplikované, docházelo k jeho zjednodušením. Tím je například úprava babylonského klínopisu pro starou (indoevropskou) [[perština|perštinu]], která počet znaků notně omezila. Tak toto písmo však nepřevzaly jen mezopotámské semitské jazyky, ale i např. vzdálenější indoevropská [[chetitština]]. Vzhledem k slabičné formě znaků mohl pak [[Bedřich Hrozný]] chetitské texty dešifrovat a přečíst.

Kromě těchto slabikových a poloslabičných složitých písem existuje i klínové písmo ryze [[hláska|hláskové]], kde každý znak odpovídá jedné hlásce (zde souhlásce, samohlásky se nezapisovaly). Tímto příkladem je [[ugaritské klínové písmo]].