Pravoslaví: Porovnání verzí

'''Pravoslaví''', '''pravoslavná církev''' či '''ortodoxní církev''' (z [[řečtina|řeckého]] {{Cizojazyčně|el|ὀρθός}} ''orthos'' správný, pravdivý + {{Cizojazyčně|el|δόξα}} ''doxa'' sláva, názor, učení) je [[křesťanství|křesťanská]] [[církev]] složená z více územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné [[společenství (křesťanství)|společenství]]. Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci v [[Jeruzalém]]u a dále pak ve východní části [[Starověký Řím|římské říše]], proto bývají někdy označovány též jako [[Východní křesťanství|východní církev]]. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich jako o celku, o společenství pravoslavných církví, často hovoří, jako by šlo o jedinou pravoslavnou církev. Přesto se v nuancích církevní praxe a obyčejů mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti podle místní tradice, zvyklosti.

 

 

== Organizace církve ==

Pravoslavná církev je společenstvím samosprávných místních církví, z nichž každá je ''autokefální'', tj. řízená vlastním nejvyšším představitelem – prvním z místních [[biskup]]ů. Všechny světové místní pravoslavné církve jsou sjednoceny nikoliv na správním principu jednoho pozemského ústředí (hlavy), nýbrž na principu společné pravoslavné víry, církevního učení zakládajícího se na Písmu svatém a posvátné Tradici, a jednotou ve svatých Tajinách (svátostech). Jednotlivé světové pravoslavné církve tedy sdílejí tutéž [[víra|víru]], základní správní – [[politika|politické]] principy a [[liturgie|liturgickou]] [[tradice|tradici]]. Pravoslavné církve užívají při liturgii buď starých jazyků (ve slovanských církvích často [[církevní slovanština|církevní slovanštiny]], což je novější forma staroslověnštiny), nebo současných jazyků národních. Biskupové, kteří představují celou místní církev, bývají nazýváni [[Patriarchát (územní členění církve)|patriarchové]], [[metropolita|metropolité]] nebo [[arcibiskup]]ové. Ti předsedají biskupskému [[Koncil|synodu]], který představuje nejvyšší [[kanonické právo|kanonickou]], věroučnou a administrativní autoritu církve.

 

 

=== Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku ===

{{Viz též|Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku}}

 

== Dějiny Pravoslavné církve ==

=== Svaté tajiny ===

{{viz též|Svátost}}

V některých ohledech je pravoslavný pohled na svaté Tajiny podobný římskokatolickému pojímání svátostí. Na první pohled by se mohlo zdát, že Pravoslaví uznává stejně jako římskokatolická církev sedm svátostí, ve skutečnosti ale tento počet není pevně určen. Pravoslavná Církev téměř nikdy nemluví o svátostech, ale označuje je raději jako ''svaté tajiny''. Pojem „Tajina“ vychází z řečtiny (mysterium) a jedná se o akt, kterému nelze porozumět skrze analytické myšlení, přesahuje obecné lidské chápání – jediný možný způsob porozumění je skrze osobní účast a zkušenost. Ke Svatým Tajinám nemají přístup ti, kdo nejsou pravoslavnými křesťany (dříve nesměli lidé mimo církev konání svatých Tajin ani spatřit). Bůh se nás dotýká skrze hmotné věci, např. [[voda|vodu]], [[víno]], [[chléb]], [[olej]], [[kadidlo]], [[Svíčka|svíce]], oltář, ikony atd. Tajina je hlubší způsob Božího působení, kdy Bůh proměňuje nějakou materii, posvěcuje, ustanovuje k církevní službě a proměňuje (očišťuje) nitro člověka a sjednocuje ho se Sebou. Za nejhlubší Tajinu považují pravoslavní [[eucharistie|eucharistii]], skrz kterou dochází k bezprostřednímu společenství s Bohem a k průniku Božího Království s naším světem.

 

=== Božská liturgie ===

{{viz též|Božská liturgie|Eucharistie}}

Eucharistie je středem pravoslavné liturgie. Pravoslavní stejně jako katolíci věří, že chléb a víno posvěcené při [[božská liturgie|božské liturgii]] jsou proměněny v tělo a krev Ježíše Krista; na rozdíl od katolíků se ovšem nesnaží popsat, jak k tomu dochází, a považují to za lidskému rozumu nepřístupné tajemství; věří však, že Eucharistie je pravým tělem a skutečnou krví Kristovou. Učení o [[transsubstanciace|transsubstanciaci]] bylo vytvořeno až po [[schizma]]tu mezi východní a západní církví a pravoslaví je nikdy formálně nepřijalo ani neodmítlo. Účast na eucharistii smějí mít pouze pokřtění a myrem pomazaní pravoslavní křesťané, kteří se připravili [[půst|postem]], [[modlitba|modlitbou]] a [[Svátost smíření|zpovědí]]. Přijímání sestává z přijetí těla Kristova a krve Kristovy (přijímání je tedy zásadně pod obojí způsobou) – podává je [[kněz]] na lžičce přímo do úst přijímajícího. Chléb k eucharistii se namáčí do vína a používá se na rozdíl od [[západní církev|západní církve]] jedině kvašený (''artos''). Pokřtěné děti pravidelně přijímají už od nejútlejšího věku.

 

=== Manželství ===

{{viz též|Manželství}}

Podle pravoslavných je [[manželství]] Božím aktem, kdy Bůh dva spojuje v jediného člověka. [[Rozmnožování|Plození dětí]] není jediným smyslem manželství, ale spojení muže a ženy je chápáno jako odraz sjednocení s Bohem. [[Pravoslavná svatba]] má obvykle dvě části – výměnu [[prsten]]ů a [[korunovace|korunovaci]]. Oproti západnímu pojetí svatby netvoří součást pravoslavného uzavírání manželství výměna manželského [[slib]]u.

 

=== Tajina svěcení kněžstva ===

{{viz též|Svěcení}}

Pravoslaví stejně jako další církve liturgické tradice uznává tři úrovně kněžského svěcení (čili chirotonie); jsou tři kněžské stupně církevních představených – [[biskup]]ové (čili episkopové), [[kněz|kněží]] (presbyteři) a [[jáhen|diákoni]] (jáhnové). Krom těchto svěcení existují další nižší stupně duchovenstva, do nichž je uváděno nikoliv svěcením ale postřižením (chirotesií) (zpěváci, žalmisté, hypodiakoni a další). Pravoslavní kněží a diákoni se mohou před [[svěcení]]m oženit; po vysvěcení se duchovní již oženit nemůže; na biskupa však může být vysvěcen pouze [[mnich]].

 

== Liturgická praxe ==

{{Podrobně|Liturgie|Liturgický rok}}

Pravoslavná církev slouží bohoslužby na rozdíl od většiny katolické církve podle východních [[ritus|ritů]] (obřadů). Slovanské a řecké pravoslavné církve používají [[byzantský ritus]]. V otázce obřadů je pravoslaví značně konzervativní a nejčastěji užívaná [[Liturgie svatého Jana Zlatoústého|liturgie sv. Jana Zlatoústého]] prošla od [[5. století]] jen malými změnami. Ve srovnání s katolickou církví bývají pravoslavné bohoslužby delší, nepoužívají se při nich hudební nástroje a kněz většinu bohoslužby hledí stejným směrem jako lid (je tedy k němu obrácen zády). Katolická církev umožňuje užívání východních ritů při svých bohoslužbách, tuto otázku tedy ve svém vztahu k pravoslaví nevnímá jako překážku. Naopak pravoslavná církev současný západní ritus odmítá.

 

 

== Východní mnišství ==

[[Poustevník|Poustevnické]] a [[Mnišství|mnišské hnutí]] má své kořeny na východě. S jeho prvními projevy se setkáváme ve [[3. století]] v [[Egypt]]ě, kde také vznikly nejstarší [[klášter]]y. Odsud se šířilo [[Sinajský poloostrov]], do [[Palestina|Palestiny]], na [[Kypr]] a také do Sýrie, kde však dávali přednost poustevnickým formám [[askeze|asketického]] života. V [[Malá Asie|Malé Asii]] vznikla ve druhé polovině [[4. století]] jediná východní [[řehole]], jejímž tvůrcem byl [[Basileios Veliký]]. Do [[Konstantinopol]]e proniklo mnišské hnutí v 1. polovině [[5. století]] zásluhou císaře [[Theodosius II.|Theodosia II.]] a velmi rychle se tu rozšířilo. V polovině [[6. století]] existovalo v hlavním městě [[Byzantská říše|byzantské říše]] více než 65 mužských klášterů.

 

 

{{Portály|Křesťanství|Náboženství}}

 

[[Kategorie:Pravoslaví| ]]