Pavel I. Esterházy z Galanty: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Cat-a-lot: odstranění kategorie Oddáni v Eisenstadtu |
m {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - politik
}}
[[Soubor:Family Tree House Esterhazy.svg|náhled|Rodokmen Esterházyů]]
'''Pavel I.''' hrabě, později kníže '''Esterházy z Galanty''' ([[8. září]] [[1635]] [[Eisenstadt]], [[Burgenland]] – [[26. březen|26. března]] [[1713]] tamtéž), maďarsky ''Galánthai gróf Esterházy Pál'', německy ''Paul I. Esterházy de Galantha''
== Život ==
Řádek 52:
Svou vojenskou kariéru začal až v roce 1664, když se pod vedením [[Raimund Montecuccoli|Raimunda Montecuccoliho]] postavil Turkům v [[Bitva u Mogersdorfu|bitvě u Mogersdorfu]]. V roce 1671 přijal asi 3000 židů, které císař Leopold I. vyhnal z Vídně. To vedlo k založení [[Siebengemeinden]]u v Burgenlandu. Za své zásluhy byl Pavel v následujících letech jmenován polním [[maršál]]em a [[Vrchní velitel|vrchním velitelem]] [[Vojenská hranice|vojenské hranice]] v jižním Uhersku. Pavel zůstal věrný Habsburkům, a proto se nezúčastnil Wesselényiho magnátské přísahy v 70. letech 17. století. Tato loajalita byla Habsburky odměněna v roce 1681, když byl jmenován [[Palatin (Uhry)|palatinem]]. Přesto neminula válka s Turky rodinu Esterházyů beze stopy, protože během [[Druhé obléhání Vídně|tažení Turků k Vídni]], byla četná území rodiny zpustošena a obyvatelstvo, které tam žilo, částečně vyvražděno.
Pavel se podílel na znovudobytí Uherska, a proto byl císařem v roce 1687 povýšen na knížete. Tento titul byl původně omezen jen "ad personam", to znamená pouze na jeho osobu. Od roku 1712 směl také nejstarší syn nosit knížecí titul. V roce 1703 znovu bojoval za habsburskou stranu v kuruckých válkách. Po smrti v roce 1713 byl pohřben v rodinné hrobce ve františkánském klášteře v Eisenstadtu. Aby zabezpečil své jmění, založil po vzoru Habsburků [[Svěřenství|fideikomis]], a uspořádal své následnictví v poslední vůli
Paul Esterházy hrál na cembalo a skládal. Jeho ''Harmonia Caelestis'' pro zpěv a orchestr byla v roce 1711 zveřejněna ve Vídni.
Řádek 69:
* Ilona (1667–1681)
* Jan Benedikt (János Benedek, 1668–1683)
* Uršula (Orsolya, 1670 – po 1696)
* [[Michal I. Esterházy z Galanty|'''Michal I.''']] (Mihály I., 1671–1721), 2. kníže Esterházy de Galántha
* Jiří Bernard (György Bernat, 1672–1672)
* Gabriel (Gábor, 1673–1704)
Řádek 85:
* Kateřina Růžena (Katalin Roza, 1685–1686)
* Františka Josefa (Franziska Jozefa, 1686–1688)
* [[Josef I. Esterházy z Galanty|'''Josef I.''' Šimon Antal]] (Joszef I. Simon Antal, 1688–1721), 3. kníže Esterházy de Galántha
* Tomáš Ignác (Tamas Ignac, 1689–1689)
* Zikmund Lipot (Zsigmond Lipot, 1692–1693)
Řádek 107:
{{Portály|Lidé|Maďarsko}}
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Esterházy z Galanty, Pavel I.}}
|