Julio González: Porovnání verzí

{{Infobox - osoba}}

 

== Život ==

 

Julio se stal členem komunity výtvarníků na Montparnassu, do níž patřili [[Pablo Picasso]], [[Georges Braque]], [[Max Jacob]], [[Joaquín Torres García]], [[Pablo Gargallo]], [[Manolo Hugué]], [[Jaime Sabartés]] a [[Constantin Brancusi]]. Věnoval se malířství, ale vytvořil i několik tepaných [[bronz]]ových hlav<ref>Petr Zhoř, Hledání tvaru, nakl. MF, Praha 1967, s. 87</ref> a získal zkušenosti od sochaře, který rovněž pracoval s kovem, [[Pablo Gargallo|Pabla Gargalla]]. Poprvé vystavoval obrazy a sochy v ''Société Nationale des Beaux-Arts'' (1903, 1909), na Salonu nezávislých 1907 a na Podzimním salonu 1909.<ref>[http://www.guggenheim.org/new-york/collections/collection-online/artists/bios/1089 Guggenheim: Julio González]</ref> Po nečekané smrti bratra roku 1908 se uzavřel do sebe, přestal malovat a prožil několik let téměř v izolaci. Pracoval jako kovář a roku 1918 nastoupil do továrny firmy [[Renault]], kde se naučil svářet autogenem.

 

== Dílo ==

Pro Gonzálezovo místo v historii moderního sochařství je významnější druhá linie, která se ve spolupráci s Picassem vyvíjela k lineárním formám a abstrakci. Vliv obou umělců byl vyrovnaný a Picasso přiznával, že Gonzálezova zručnost při práci s kovem mu pomohla při realizaci některých nápadů.<ref>[http://www.lemonde.fr/culture/article/2007/07/04/julio-gonzalez-la-revolution-du-fer_931469_3246.html Julio Gonzalez, la révolution du fer, Le Monde 2007]</ref> González redukuje objemy do úzkých a protáhlých forem, které se větví v prostoru. Více než o figuru jde o důmyslnou konstrukci hmotnějších a tenkých lineárních částí a uplatňuje se zde také hrubost povrchu, která nese stopy ohně a zásahů kladiva. Názvy některých soch napovídají, že podstata tvoření je v Gonzálezově pojetí hravá s prvkem jemné ironie.(Hlava-tunel, Člověk-kaktus)<ref>Petr Zhoř, Hledání tvaru, nakl. MF, Praha 1967, s. 88</ref>

 

Gonzálesův význam pro umění dvacátého století byl dlouho nedoceněn a jeho dílo bylo známé jen úzkému okruhu jeho přátel. Mimo Picassa k jeho příznivcům patřili Pablo Gargallo, Charles Despiau a Constantin Brancusi. <ref>Petr Zhoř, Hledání tvaru, nakl. MF, Praha 1967, s. 87</ref> V současné době je považován za zakladatele železné plastiky. V úsilí zapojit do své práce prostor a čas vytvořil vlastní osobitý styl a změnil i vnímání železa jako materiálu tím, že ho obdařil novými konstrukčními a výrazovými vlastnostmi.<ref>[http://www.ivam.es/en/collections/3-julio-gonzlez IVAM: Julio González]</ref>

=== Následovníci ===

* [[Eduardo Chillida]]

* [[Anthony Caro]]

* [[Andreu Alfaro]]

=== Zastoupení ve sbírkách (výběr) ===

* [[Centre Pompidou]]

* Solomon R. Guggenheim Museum New York

* The Art Institute of Chicago

* [[Museo Reina Sofía|Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía Madrid]]<ref>[http://www.revistadearte.com/2009/03/10/julio-gonzalez-en-el-museo-reina-sofia/]</ref>

* Museo Patio Herreriano de Valladolid

* Luís Ángel Arango Library Bogotá, Colombia

* National Gallery of Scotland Edinburgh

* Nasher Sculpture Center Dallas

=== Výstavy (výběr) ===

* 1932 Salon des surindépendants, París.

* 1935 ''Thèse, antithèse, synthèse'', Lucern

* 1936 ''Cubism and Abstract Art'', MoMA New York.

* 1952 ''Rétrospective Julio González'', Palais de Tokyo

* 1966 ''Julio González'', Musée national d'art moderne à Paris

* 1999 ''Picasso-González, dialogue Abattoirs'', Toulouse

* 2007 ''Julio González'', Centre Georges Pompidou, París.

== Odkazy ==

=== Reference ===

* Julio González: Complete Works Vol. III, 1919-1929, ed. Tomás Llorens, Ediciones Poligrafa, 2014, ISBN 9788434312241

* Julio González: Complete Works Vol. II, 1912-1923 ed. Tomás Llorens, Ediciones Poligrafa, 2012, ISBN 9788448242015

* Nancy Marmer, "Julio Gonzalez: Sculpture in Iron," Art in America, November/December 1978, pp. 23–24.

 

* {{commonscat}}

* {{Wikicitáty|osoba=Julio González}}

 

{{DEFAULTSORT:González, Julio}}