Osecký klášter: Porovnání verzí

| mateřský klášter = [[klášter WaldsassenValdsasy|Waldsassen]]

Prvním zakladatelem kláštera byl jistý [[Milhošť]], který ke konci 12. století oslovil [[bavorsko|bavorský]] [[klášter Valdsasy|klášter Waldsassen]] a mnichům nabídl statek [[Mašťov]]. Vše nasvědčuje tomu, že Milhošť nadále pobíral část výnosu z klášterního zboží a po šesti letech nešťastné mnichy z Mašťova vyhnal. Vyhnancům poskytl azyl [[Slávek z Oseka|Slávek]] z rodu [[Hrabišici|Hrabišiců]] (nejvyšší komorník krále [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]]) a cca roku 1198 je usadil ve svém Oseku. Postupem času Slávkovi potomci Osek zcela přenechali mnišskému řádu a přestěhovali se na nově vybudovaný hrad [[Osek (hrad)|Rýzmburk]].

[[Klášter Cîteaux|Citeaux]] – [[Klášter Morimond|Morimond]] – [[Klášter Kamp|Kamp]] – [[Klášter Volkenroda|Volkenroda]] – [[Klášterklášter WaldsassenValdsasy|Waldsassen]] – Mašťov/Osek

Pokračováním kláštera byl návrat cisterciáků zhruba v  polovině 15. století. Šlo o období permanentních problémů, které se stupňovaly. V  roce 1579 zemřel opat Baltazar a administrátorem kláštera se stal [[Ondřej Wiedemann]], opat v  [[KlášterSedlecký Sedlecklášter|SedleciSedlci]] a na [[KlášterZbraslavský Zbraslavklášter|Zbraslavi]].. O  rok později bylo osecké opatství zrušno papežem na návrh [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a jeho majetek přešel do správy pražské arcibiskupské konsistoře. Osečtí mniši byli nuceni odejít na Zbraslav. Arcibiskup [[Karel z Lamberka]] si klášter velmi oblíbil a často a rád v něm pobýval. Dokonce se pokusil jej natrvalo přičlenit k  arcibiskupským majetkům. Dokonce za tím účelem nechal zničit klášterní archiv, dokumentující, co všechno si mohou cisterciáci v  případě obnovy kláštera nárokovat. Jednomu z klášterních písařů se povedlo uchránit před spálením tzv. [[Codex Damascus]], tedy rukopisný [[kopiář]] všech pro klášter důležitých listin. Takže Lamberkova snaha vyšla naprázdno.

K obnově klášterního života v &nbsp;Oseku došlo až v &nbsp;roce 1626, o což se velmi přičinil pražský arcibiskup [[Jan Lohelius]]. Ten byl mimo jiné veden snahou odčinit barbarský přístup svého předchůdce Karla z Lamberka. K &nbsp;volbě nového opata mohlo být přikročeno až v &nbsp;roce 1650.<ref name="encyk">{{Citace monografie

Areál velkoryse přestavěl [[Octavio Broggio]]. Za josefinských reforem hrozilo klášteru zrušení, tehdejší opat [[Mauritius Elbel]] však dokázal fungování kláštera uhájit. Za opatů Elbela a [[Benedikt Venusi|Venusiho]] také došlo k některým dalším úpravám v areálu kláštera (opat Elbel dal např. vymalovat do současné podoby velký sál v &nbsp;opatství), k rozšiřování klášterních sbírek a podporování vědecké práce členů konventu. V &nbsp;klášteře tehdy působila celá řada hudebně nadaných mnichů. Například [[JakobJakub Jan Trautzl|Jakob Trautzl]], [[Nivard Sommer]] či [[Joachim Cron]]. Za opata [[Klement Antonín Zahrádka|Zahrádky]] byla obnovena klášterní nemocnice.

[[Soubor:Osek Monastery.jpg|náhled|Prelatura (sídlo opata) oseckého kláštera – pohled z &nbsp;bývalého hospodářského dvora]]

Za druhé světové války byl opat [[Theobald Scharnagl|Scharnagl]] donucen nacisty k &nbsp;odprodeji části klášterního hospodářství. Scharnglův nástupce, opat [[Eberhard Harzer]] byl po skončení války internován a připravoval se jeho odsun do Německa. Spolu s ním bylo uvězněno několik dalších mnichů, kteří byli brutálně vyslýcháni s &nbsp;cílem prokázat jim kolaboraci s &nbsp;nacisty. Ač jim nic prokázáno nebylo, byli určeni na nucenou práci v &nbsp;uhelných dolech v &nbsp;okolí Oseka (klášterní provizor [[Dionýsius Heger]] během důlních prací tragicky zahynul).<ref>KONOPÍK, Petr: Cisterciáci a osecký klášter ve 20. století ([https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/137545/ dostupné online])</ref> Opat Harzer se pokusil klášter udržet v chodu tím, že jmenoval převorem českého cisterciáka, P. [[Zikmund Jan Kapic|Zikmunda Jana Kapice]], který byl za války nacisty perzekvován. P. Kapic měl rovněž být národním správcem klášterního majetku. Tato snaha vyšla naprázdno a P. Kapic se pouze stal [[Administrátor (církev)|administrátorem]] [[Římskokatolická farnost – děkanství Osek u Duchcova|oseckého děkanství]] (v roce 1947 jej zde doplnil Lužický Srb, P. Mickel, O.Cist.). Po roce 1948 byl přeložen do [[Římskokatolická farnost – arciděkanství Bílina|Bíliny]]. Z českých cisterciáků se v blízkosti kláštera udržel pouze P. [[Nivard František Krákora|Nivard F. Krákora]], O.Cist., který spravoval až do své smrti v roce 1975 [[Římskokatolická farnost Mariánské Radčice|farnost Mariánské Radčice]].