Dějiny Česka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
Řádek 36:
 
[[Soubor:Sámova říše.png|náhled|Přibližný rozsah [[Sámova říše|Sámovy říše]]]]
Část Slovanů žijících na českém území byla podle [[Fredegarova kronika|Fredegarovy kroniky]] vystavena loupeživým nájezdům a násilnostem [[Avaři|Avarů]] z území dnešního Maďarska. Roku 623 se Slované pod vedením franského[[Franská říše|franckého]] kupce [[Sámo|Sáma]] úspěšně postavili Avarům na odpor a ustavili svůj první známý politický útvar, [[Sámova říše|Sámovu říši]]. Roku 631 v [[bitva u Wogastisburgu|bitvě u Wogastisburgu]] porazili také franského vládce [[Dagobert I.|Dagoberta I.]], který chtěl rozšířit svou vládu dále na východ. Sámo prý úspěšně vládl 35 let a po jeho smrti říše zřejmě zanikla.<ref>Rychlík, Penčev (2013) s. 37–38</ref>
 
V dalších dvou stoletích není o dění na našem území mnoho zpráv. V roce 788 franskýfrancký král [[Karel Veliký]] zřídil v severním Bavorsku českou marku, tedy vojenskou hraniční oblast proti Čechám.
 
V roce 805 se francký král Karel Veliký pokusil Čechy ovládnout - důvodem byla Karlova dlouhodobá strategická koncepce usilující o vytvoření pásu závislých [[Kmen (sociologie)|kmenů]] při východní hranici [[Franská říše|FranskéFrancké říše]] a geograficky strategická poloha Čech.<ref name=" Třeštík - Vznik Velké Moravy "> Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', kap.: ''Karel Veliký a Čechové'', Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010 </ref> FranskáFrancká vojska, vedená synem Karla Velikého [[Karel Mladší|Karlem Mladším]], pronikla do Čech současně třemi cestami a protože [[České kmeny|Čechové]] zvolili (vůči frankům často úspěšnou) taktiku, vyhnout se přímému střetu v očekávání, že se těžkopádná a velká franskáfrancká armáda v zemi neuživí a bude muset odtáhnout, oblehla vojska pevnost [[Canburg]], kterou sice nedobyla, ale jejího vůdce knížete Lecha v boji zabila.<ref>Rychlík, Penčev (2013) s. 39–41</ref> [[Karel Mladší]] se nakonec úchýlil k časté taktice plenění země, jejímž hlavním cílem bylo zlomení protivníka vyhladověním - což ale bylo obvykle nutné provést po dva roky za sebou.<ref name=" Třeštík - Vznik Velké Moravy "> Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', kap.: ''Karel Veliký a Čechové'', Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010 </ref> V následujícím roce 806 tak vtáhlo velké vojsko složené z [[Bavoři|Bavorů]], [[Alamani|Alamanů]], [[Burgundi|Burgundů]] a [[Langobardi|Langobardů]] pod velením [[Pipin Italský|Pipina Italského]] (dalšího ze synů Karla Velikého) do Čech, aby bitvou nebo dalším pleněním země donutilo české kmeny k poddání se a poplatnosti.<ref name=" Třeštík - Vznik Velké Moravy "> Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', kap.: ''Karel Veliký a Čechové'', Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010 </ref> Písemné prameny se o poddání [[České kmeny|českých kmenů]] výslovně nezmiňují, jelikož ovšem jsou v nástupnickém řádu [[Ludvík I. Pobožný|Ludvíka Zbožného]] (tzv. ''[[Ordinatio imperii]]'') z roku 817 a v komentářích análů k velkému dvorskému sjezdu v listopadu 822 ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu]] [[české kmeny]] jmenovány mezi závislými gentilními celky, předpokládá se (např. [[historik]] [[Dušan Třeštík]]), že tato [[Tribut|tributární]] závislost byla v roce 806 Pipinem skutečně vynucena.<ref name=" Třeštík - Vznik Velké Moravy "> Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', kap.: ''Karel Veliký a Čechové'', Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010 </ref> Český kronikář [[Kosmas]] ve své [[Kosmova kronika česká|Kronice Čechů]] zmiňuje i výši tributu: 120 volů a 500 hřiven stříbra<ref>"...''CXX boves electos et D marcas solvamus''...";
{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bretholz
Řádek 54:
}} Liber II p. 93, 93, MGH SS Nova Series</ref>, tento přípisek je ovšem až z doby o 300 let pozdější.
 
[[Tribut]]ární závislosti, kterými Karel Veliký zavázal téměř všechny [[Slované|slovanské]] kmeny při hranicích [[Franská říše|FranskéFrancké říše]], se od 2. poloviny 20. let 9. století začaly hroutit, což se týkalo i Čech. Ještě roku 822 se vyslanci Čechů účastnili říšského sněmu ve Frankfurtu, kde s nimi a ostatními jednal [[Ludvík I. Pobožný|Ludvík Pobožný]] o východních záležitostech říše.<ref name=":1" /> Povinná účast předáků podřízených kmenů na těchto dvorských sjezdech (sněmech) v říši, na nichž také předávali jejímu vládci dary, byla přitom chápána jako jeden ze znaků poddání se říši.<ref>Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', s. 125, 146-148, Nadatelství Lidové Noviny, Praha 2010</ref> Ale již roku 838 povstaly téměř všechny kmeny [[Polabští Slované|Polabských Slovanů]], a když pak roku 840 ustupoval [[Ludvík II. Němec|Ludvík Němec]] před svým otcem z [[Durynsko|Durynska]] přes území Čech, šel s velkými obtížemi a musel se při tom vykupovat četnými dary.<ref name=":1">Dušan Třeštík: ''Počátky přemyslovců'', kap. ''Čechové a jejich knížata: křest roku 845'', Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997</ref>
[[Soubor:Svatopluk I.jpg|náhled|[[Svatopluk I.|Svatopluk I]], panovník Velkomoravské říše]]
[[Soubor:Great moravia svatopluk.png|náhled|Velkomoravská říše za vlády Svatopluka I.]]
Na přelomu let 844 - 845 dorazilo do bavorského [[Řezno|Řezna]] čtrnáct českých knížat, jejichž jména nejsou známa, a požádalo [[Východofranská říše|východofranskéhovýchodofranckého]] krále [[Ludvík II. Němec|Ludvíka Němce]] (jenž zde přečkával zimu) o křest, který jim byl z Ludvíkova rozkazu 13. ledna 845 udělen.<ref name=":0">Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', s. 149-151, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010</ref> Šlo o překvapivý krok, na jehož motivy není jednoznačný pohled - ze zprávy se dá vyvodit, že do [[Slovanské pohanství|pohanských Čech]] začalo pronikat [[křesťanství]],<ref>Rychlík, Penčev (2013) s. 41</ref> jiným vysvětlením (podle [[Dušan Třeštík|Dušana Třeštíka]]) může být, že si Čechové (jak se později ukázalo naivně) představovali, že stanou-li se křesťany, Ludvík Němec na ně nezaútočí, ale zároveň byli jen těžko ochotní znovu přijmout (již opět neuznávaný) závazek poddanosti a [[Tribut|poplatnosti]] [[Východofranská říše|říši]].<ref name=":0" /> Z pohledu [[Franská říše|FranskéFrancké]] (a později [[Východofranská říše|VýchodofranskéVýchodofrancké]]) říše však platila představa, že přijetí křtu z říše se automaticky rovná i přijetí politické závislosti na ní.<ref>Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', s. 178, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010</ref> Podřízenost Čechů po křtu většiny českých knížat marně očekával i Ludvík Němec, který se nakonec hned v následujících letech 846, 847 a 849 několikrát, leč bezvýsledně, pokusil podmanit si české kmeny vojenskou silou.<ref>Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', s. 150 - 159, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010</ref>
 
Počátkem [[9. století]] vznikl na území jižní [[Morava|Moravy]] a severozápadního [[Slovensko|Slovenska]] slovanský stát, nazývaný [[Velkomoravská říše]]. Moravané ovládli jihozápadní Slovensko, které se dostalo společně s jižní Moravou pod vládu jednoho knížete. Prvním známým moravským panovníkem byl kníže [[Mojmír I.]] (vládl do 846), podle něhož se dynastie nazývá [[Mojmírovci]].<ref>Rychlík, Penčev (2013) s. 41–43</ref> Jeho následník [[Rostislav|Rastislav]] (r. 846–870) nejdříve přijal svrchovanost FranskéFrancké říše, později jí ale odmítl poslušnost a roku 855 Frankové neúspěšně napadli Moravu. Později následovala další série ozbrojených střetů.<ref>Rychlík, Penčev (2013) s. 44–45</ref> Například v roce 857 se ve [[Fuldské letopisy|Fuldských letopisech]] píše o dobytí jihočeské ''civitas Wistrachi'' (''obec Vistrachova'') franskýmifranckými vojsky.<ref>[http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/300280 Toulky českou minulostí 31. část - Online]</ref>
 
V roce 863 přišla na Moravu z tehdy byzantské [[Soluň|Soluně]] křesťanská misie [[svatý Cyril|Konstantina-Cyrila]] a [[svatý Metoděj|Metoděje]], kteří vytvořili nejstarší slovanské písmo [[Hlaholice|hlaholici]], vytvořili [[Staroslověnština|staroslověnský]] jazyk (první spisovný slovanský jazyk vůbec), založili na našem území tradici písemnictví a vzdělanosti (''[[Proglas]]'') a šířili křesťanství. Metoděj se později stal fakticky prvním moravským [[biskup]]em. Velkomoravská říše se tak stala nezávislou na zahraniční církevní hierarchii.<ref>Rychlík, Penčev (2013) s. 46–49</ref>