Karel von Hohenzollern-Sigmaringen (1785–1853): Porovnání verzí

{{Infobox - osoba}}

'''Karl Anton Friedrich Meinrad Fidelis von Hohenzollern-Sigmaringen''' ([[20. únor]]a [[1785]], [[Sigmaringen]] – [[11. březen|11. března]] [[1853]], [[Bologna]]) byl v letech [[1831]]–[[1848]] [[kníže]] von [[Hohenzollern-Sigmaringen]].

 

Polních tažení [[Napoleonské války|napoleonských válek]] se účastnil Karel jako příslušník francouzské armády a často byl v osobních službách Napoleonových, roku [[1813]] však přešel na stranu spojenců.

 

Roku [[1831]] po smrti svého otce se stal knížetem von Hohenzollern-Sigmaringen, již předtím však se významně účastnil vládních záležitostí. Roku [[1833]] svolal ustavující [[zemský sněm]] a vyhlásil přitom ústavu jako zemský zákon knížectví. Roku [[1838]] povolal [[Ludwig Hassenpflug|Ludwiga Hasenpfluga]] do čela vnitřní správy knížectví. Založil zemskou nemocnici a nechal postavit veřejné budovy na Leopoldově náměstí (''Leopoldplatz'') v [[Sigmaringen]] (dnes sídlo [[Hohenzollerische Landesbank Kreissparkasse Sigmaringen|Hohenzollernské zemské banky]]).

Karlovou zásluhou bylo také zrušení [[nevolnictví]], založení Antonovy a Karlovy ulice v Sigmaringen a řady dalších staveb. Byl považován za velmi sečtělého a vedl korespondenci s významným vědcem [[Alexander von Humboldt|Alexandrem von Humboldtem]].

 

{{Překlad|de|Karl (Hohenzollern-Sigmaringen)|106999341}}

 

[[Kategorie:Hohenzollernové]]