Franz Conrad von Hötzendorf: Porovnání verzí

Franz Conrad von Hötzendorf se narodil v [[Penzing|Penzingu]]u na předměstí Vídně. Jeho otec byl vysloužilý [[plukovník]] [[husar]]ů a pocházel z jižní [[Morava|Moravy]]. Von Hötzendorf se v roce [[1886]] oženil a měl čtyři syny.

Jako náčelník generálního štábu (AOK) dlouhodobě naléhal na modernizování rakouských ozbrojených sil. Byl přesvědčen, že mezi rakouskými [[Němci]] a [[Slované|slovanskými]] národy musí dojít ke konfliktu a obával se maďarské elity v říši. Už od roku 1906 znovu a znovu navrhoval preventivní válku proti [[Srbsko|Srbsku]]. Když vypukla [[první světová válka]], von Hötzendorf často navrhoval nereálné grandiózní plány bez ohledu na [[terén]] či [[Podnebí|klima]]. Podceňoval také sílu nepřítele.

Jeho největší porážka přišla v roce [[1916]], kdy nedokázal čelit [[Brusilovova ofenzíva|ofenzívě]] ruského generála [[Alexej Alexejevič Brusilov|Brusilova]]. Od té doby se Rakousko-Uhersko neobešlo bez pomoci [[Německé císařství|Německa]].

Nakonec byl von Hötzendorf 27. února 1917 odvolán císařem [[Karel I.|Karlem I.]] Ve funkci náčelníka generálního štábu jej nahradil [[Arthur Arz von Straußenburg]]. Hötzendorf byl pověřen velením tyrolské armádní skupiny, z něhož byl odvolán 15. července 1918 po neúspěchu [[Bitva na Piavě|ofenzivy]] na řece [[Piava|Piavě]].<ref>J.-P. Bled, str. 257 a 387.</ref> Zároveň byl povýšen do [[hrabě]]cího stavu (''Graf von Hötzendorf''), jenže v následujícím roce Rakouská republika šlechtické tituly zrušila. V letech 1921-1925 Hötzendorf vydal pětidílné paměti, kde odmítá vinu za vypuknutí války a tvrdi o sobě, že byl pouze vojenským odborníkem, kdežto rozhodnutí patřila dvoru a politikům. Zemřel roku [[1925]] a pohřben je ve Vídni.

Hötzendorfova pohřbu roku 1925 se zúčastnilo asi sto tisíc lidí a mnozí historici jej hodnotili jako vojenského génia. Na druhé straně bilance světové války je hrozná: z 8 milionů mužů, kteří pod Hötzendorfovým velením bojovali, více než 1,5 milionu padlo a téměř 2 miliony utrpěly zranění. Kritičtí autoři mu vytýkají velikášské plány, podceňování protivníka i to, že armádám velel zdálky a jen výjimečně se objevoval na frontě a mezi vojáky.<ref>J.-P. Bled, str. 429 nn.</ref>

* {{Commonscat}}