Andrej Krob: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
upravit|styl, doplnit zdroje informací |
m {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{upravit|styl, formulace, odkazy, doplnit zdroje informací}}
{{Infobox - osoba}}
'''Andrej Krob''' (* [[14. duben|14. dubna]] [[1938]] [[Cheb]]) je český divadelní scenárista, herec a režisér, příslušník generace Divadla Na zábradlí šedesátých let.
== Divadlo ==
Po
V Divadle Na zábradlí
V roce 1966 se při vystoupeních v DNZ seznámil s Leonidem Jengibarovem, armensko-ruským mimem, který tehdy svým projevem okouzlil Prahu. I díky svému částečně ruskému původu se Krob stává Jengibarovým přítelem a pražským průvodcem.
V roce 1967 Krob z Divadla na Zábradlí odchází pro neshody s nadřízeným i ředitelem Vodičkou. Nově působí jako kastelán na zámku Březnice. Zde zakládá spolu s učitelkou českého jazyka amaterské divadlo ze studentů místní střední školy, se kterým získává s inscenací "Krále Ubu" ocenění na festivalu amaterských divadel v Hronově i na festivalu amaterských souborů v Belgii. Premiery inscenace v Březnici se na Krobovo pozvání účastní Jan Grosman i Václav Havel a kvalita představení i Krobův dramaturgický přístup k
Období Jana Grosmana Na zábradlí se koncem 60. let vyčerpává i z režiserových osobních důvodů a na divadlo záhy krutě dopadají i nové pořádky roku 1969 a nastupující normalizace. Krob spolupracuje s Grosmanovým nástupcem J. Gilarem a po jeho emigraci přechází jako šéf techniky do pražské Reduty.
V roce 1968 se v průběhu pantomimického festivalu seznamuje se Ctiborem Turbou a Borisem Hybnerem, a posléze s Richardem Rýdou, Josefem Platzem a Bolkem Polívkou, se kterými pak spolupracuje již v Redutě jako šéf techniky Pantomimy Aldreda Jarryho a pokračuje i na Turbových a Hybnerových
Je členem legendárního Cirkusu Alfred (1973-1979), kterým se Ctibor Turba stává jedním z věrozvěstů Nového cirkusu.
Od první poloviny 70. let se stává také členem souboru Divadla Járy da Cimrmana a přivádí do divadla Jana Hrabětu, Jana Kašpara, Václava Kotka a další. Od této doby se datuje jeho velmi silné a pevné přátelství s Ladislavem Smoljakem, které vyvrcholí Smoljakovou účastí na práci Krobova Divadla na tahu poroce 1989.
V roce 1975 se nakrátko vrací do DNZ jako šéf jevištní techniky Pantomimy Ladislava Fialky. Toto období končí Krobovou inscenací Žebrácké opery v Horních Počernicích po které je okamžitě propuštěn.
Tato událost je spojena s
Počernické představení se setkalo s živým zájmem státní bezpečnosti. Andrej Krob je spolu s Annou Kotkovou, Ivanou
| příjmení = Müllerová
| jméno = Alena
Řádek 39:
| strany =274
| jazyk =
}}</ref>
Na přelomu let 1976/1977 se stal jedním z prvních signatářů [[Charta 77|Charty 77]], po vyhození z DZN opouští i ostatní divadelní projekty a živí se po dlouhou dobu jako montér těsnění oken. Paralelně zakládá Originální videojournal, dokumentuje život českého disentu a je stále divadelně aktivní mnoha inscenacemi Divadla Na tahu i jejich videopodobami.
Po roce 1989 se plně věnuje divadelní režii. Jako divadelní režisér hostuje v mnoha českých i zahraničních divadlech. Mezi význačné práce patří i inscenace Havlových her na profesionálních scénách:
Andrej Krob také natočil
Andrej Krob byl pedagogem Vyšší odborné školy herecké v Praze.
Dvorním výtvarníkem Krobových inscenací je scénograf Jan Dušek.
Poslední inscenací Andreje Kroba je Havlova hra "Asanace" v Klicperově divadle, jejíž premiéra patřila
Andrej Krob patří k silným osobnostem českého divadla, které vzešly z pionýrské doby divadla malých forem z počátku 60. let. Jeho osud je jakoby odvozen z divadelního světa génia Jana Grosmana. Pro divadlo objevil mnoho talentů. Vytvořil si osobitý styl režijní práce s neherci, jehož prvky uplatňuje i při práci s profesionály.
== Původ a rodina ==
Ze strany otce je potomkem katolických německých imigrantů (rod se usídlil v
Anrej Krob má čtyři dcery. Osvojenou Lucii, a vlastní dcery šansonierku a herečku Sylvu Krobovou, Terezu Krobovou a Kateřinu Krobovou,
== Reference ==
Řádek 72:
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{DEFAULTSORT:Krob, Andrej}}
|