Theofilos z Antiochie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Infobox - osoba}}
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 3:
'''Theofilos z Antiochie''' ([[řečtina|řecky]] {{Cizojazyčně|el|''Θεόφιλος ο Αντιοχεύς''}}) byl antický řecký filosof, který se obrátil na křesťanství a stal se apologetou v Antiochii.
 
== Život ==
Theofilos se narodil při březích řeky [[Eufrat]]u v [[Mezopotámie|Mezopotámii]] (což také naznačuje ve svém díle) a v dospělosti se obrátil na křesťanskou víru, později se stal episkopem v [[Antiochie|Antiochii]]. V Antiochii sepsal své tři knihy Autolykovi (někdy po roku [[180]]), příteli, který křesťanskou zvěstí opovrhoval. Eusebius uvádí, že Theofilos je totožný s biskupem Theofilem Antiochijským. Tuto tezi však nelze přijmout vzhledem k tomu, že [[Eusebius]] uvádí časový údaj Theofilovy smrti asi kolem roku [[177]] a spis, jak už bylo zmíněno výše je datován kolem r. 180. Vzniklou situaci si lze vyložit jedině chybou na té či oné straně v záznamech Eusebiových nebo v seznamu biskupů antiochijských. Je tedy možné, že Theofilové byli ve skutečnosti dva. Na jedné straně biskup a na straně druhé apologeta.
 
== Dílo ==
 
=== Tři knihy Autolykovi ===
Theofilos není přítelem [[řecko|řeckého]] vzdělání. [[Apologeta|Apologetou]] byl však velmi schopným a vzdělaným. Přísnější obránce církve už je snad jen Tatianos (žák Justina Martyra). Argumentuje jako zkušený [[řecká filosofie|řecký filosof]]. Ve své první knize vyznává přede vším odkázanost člověka na zjevení, jen tak lze dosáhnout poznání Boha. Nabádá k řádnému životu a káže o duchovní slepotě nespravedlivých. Druhá kniha je nesena tématem vyučujícím o [[Boží podstata|Boží podstatě]], o teologii Logu, používaje [[filón Alexandrijský|filónský]] způsob nazírání, Logos v Bohu a Logos, jako Boží projev. Je nejstarším církevním autorem, který užívá slova Trias v souvislosti s [[Nejsvětější trojice|Nejsvětější Trojicí]]. Tu vykládá jako Boha, [[Logos]] a [[Moudrost]]. Druhá kniha se tak chápe obsahu zjevení a zabývá se jím podrobně. Dává vyniknout [[bible|biblickému]] pojetí Stvoření v protikladu k [[řecká mytologie|řecké mytologii]]. Třetí kniha popisuje Písmo svaté jako prostředek zjevení, který svou starobylostí překonává všechna zjevení a mýty. Zahrnuje do této knihy rozsáhlý výpočet trvání světa a stanovuje tak trvání světa na 6000 let. Vypočítává i datum narození [[Ježíš Kristus|Krista]] na 5500 let. Vedle toho je obsahem knihy také plno argumentů obhajující řádnost [[křesťanství|křesťanského]] [[život]]a. Hájí zde [[křesťan]]y z nařčení, kteří se měli údajně oddávat nemravnostem.
 
=== Proti Hermogenovu bludu ===
Toto dílo pojednává o [[Hermogen]]ovi, pravděpodobně z [[Kartágo|Kartága]], kde se s ním měl Theofilos střetnout. Stejně tak mohl Theofilos Hermogena potkat i v Antiochii. Tento Hermogenes nebyl postavou nějak významnou, pravděpodobně jen nějaký místní [[filosof]], nutno však podotknout, že se o něm zmiňuje i [[Tertulián]]. Pravděpodobně proto, že s Theofilovými spisy byl Tertulián dobře obeznámen. V úvahu je potřeba vzít i Theofilův oficiální statut filosofa, pro nějž většinu svého času trávil na cestě. Filosof a [[misionář]]. Pro to se přikláníme spíš k teorii vypovídající o setkání Theofila s Hermogenem v Kartágu. Nadále je to ovšem pouze teorie, jedna z možností.
 
Řádek 18:
== Literatura ==
 
* MOLNÁR, Amedeo, ŘÍČAN, Rudolf. 12 století církevních dějin. 2. revidované vydání. Praha: KALICH, 1989. ISBN 80-7017-060-3.
* FRANZEN, August. Malé dějiny církve. 2. přepracované vydání. Kostelní Vydří: KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ, 2006. ISBN 80-7195-082-3.
* KRAFT, Heinrich. Slovník starokřesťanské literatury. 1. vydání. Kostelní Vydří: KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ, 2005. Přel. z Kirchenväterlexikon. ISBN 80-7021-634-4.
{{Autoritní data}}
 
[[Kategorie:Antičtí filozofové]]