Kurděje: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
nadpis
→‎Historie: Mrožy na jižním pólu nežijí
Řádek 6:
Další prevencí proti kurdějím jsou klíčící výhonky rostlin. Klíčící rostliny jako strava byly používány již dávno, a to již před 3000 př. n. l. v Číně. Později s sebou brali Féničané na dlouhé námořní cesty semena rostlin, aby konzumací jejich výhonků předešli chorobě z nedostatku vitaminu C, tedy kurdějím. Britský námořní lékař [[David Mac Bride]] roku [[1767]] jako první publikoval svá pozorování o tom, že vyklíčené obiloviny a luštěniny byly proti kurdějím stejně účinné jako čerstvé ovoce a zelenina. Námořníci při dlouhých plavbách na palubách lodí umísťovali na rozprostřené plachty semena řeřichy, které zvlhčovali dešťovou vodou a nakličovali.
 
Navzdory těmto výsledkům však britské námořnictvo bylo ještě v 19. století v potírání kurdějí pozadu za jinými zeměmi. Účinnost citrusových plodů či zeleniny byla mylně přisuzována jejich kyselosti a tak byly nevhodně uchovávány a tepelně upravovány, což jejich účinnost snižovalo. Ještě na počátku 20. století trpěli kurdějemi členové [[Robert Falcon Scott|Scottových]] a [[Ernest Henry Shackleton|Shackletonových]] polárních výprav kvůli nevhodné stravě. Naopak [[Roald Amundsen|Amundsenova]] expedice se jim vyhla pojídáním tučňáků, mrožů ia psů.
 
Začátkem minulého století vyšla současně v Anglii, Skotsku a Irsku kniha s názvem „Tisíc