Alois Jirásek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Život: Jirásek byl bez vyznání, katolická církev tudíž nemohla rozhodovat o podobě pohřebního obřadu. Že bude bez kněze (tedy i bez evangelického kněze!), o tom rozhodla zřejmě rodina. |
→Život: Vložení doplňující poznámky |
||
Řádek 87:
Zemřel v [[Praha|Praze]] [[12. březen|12. 3.]] [[1930]], ale pohřben byl v rodném [[Hronov]]ě. V sobotu 15. 3., v předvečer pohřbu, se před Národním muzeem na Václavském náměstí u sochy sv. Václava konala panychida, při které promluvili [[Karel Kramář]] a [[František Soukup]]. Národní pohřeb začal 16. března v panteonu [[Národní muzeum|Národního muzea]]. Alois Jirásek byl od roku 1921 bez vyznání, ale jeho snahy o sekularizaci v novém Československu se objevovaly hned po jejím zřízení.<ref>Václav Valeš: Dny pracovního klidu v Československém právním řádu (1918-1938), Západočeská univerzita v Plzni, in Národní shromáždění, tisk č. 705 ze dne 26. března 1919</ref>
{{Citace|Na konci března roku 1919, tedy necelého půl roku po zhroucení monarchie, byl Národnímu shromáždění ČSR předložen skupinou levicových poslanců (mj. též Aloisem Jiráskem){{#tag:ref|Autor citátu zřejmě mylně přisuzuje snahu po sekularizaci jen levicovým činitelům. Např. právě Jirásek rozhodně nemůže být označen za '''levicového''' poslance. Byl nejprve přívržencem [[Národní strana svobodomyslná|Národní strany svobodomyslné]] (mladočechů)<ref>VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 2. díl : V Litomyšli. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. ''Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 2.'' Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1996. 143 s. Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–95; viz str. 25.]</ref> a později se stal senátorem za ''Československou národní demokracii'' <ref>VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. ''Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3.'' Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 154.]</ref> (její předseda, [[Karel Kramář]], mluvil i na Jiráskově pohřbu). Ani jedna z těchto stran nebyla levicová, [[Československá národní demokracie]] bývá naopak označována za stranu výrazně pravicovou.|group="pozn."}}
Katolická církev zakázala k uctění jeho památky zvonit zvony pražských kostelů. Bylo rozhodnuto konat pohřební obřady bez účasti kněze.<ref>VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. ''Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3.'' Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 172.]</ref> Pohřbu se účastnil prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]],<ref> [http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:b28ecc50-9411-11dc-8a93-000d606f5dc6?page=uuid:6b864300-8c47-11dc-8e47-000d606f5dc6 Lidové noviny, 14.3.1930, s.2, ''Pohřeb Aloise Jiráska bude v neděli'']</ref> vláda (několik katolických ministrů se odmítlo zúčastnit), generalita, rektoři vysokých škol, diplomaté spřátelených států. Čestnou stráž stáli vojáci 30. Jiráskova pěšího pluku a [[Sokol (spolek)|sokolové]]. Nad rakví promluvili ministr školství [[Ivan Dérer]], [[Jaroslav Kvapil]] a [[Rudolf Medek]]. Po kremaci kolona aut vezla urnu do Hronova přes řadu českých měst, kde se též konala smuteční shromáždění.<ref>Průběh pohřbu je podrobně popsán v publikaci → ''Jiráskův pohřeb a návrat do rodného Padolí.'' Hronov: Družstvo pro postavení Jiráskova divadla, 1930. 78 s.</ref> Poslední fáze pohřbu se uskutečnila 19. 3. 1930 v Hronově za účasti rodiny, četných spolků, korporací i vojska. Namísto zvonů zněly nad Hronovem sborové skladby [[Josef Bohuslav Foerster|J. B. Foerstera]] na slova [[Josef Václav Sládek|J. V. Sládka]]: ''Z osudu rukou'' a ''Polní cestou''.<ref>JANÁČKOVÁ, Jaroslava. ''Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla].'' 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s. [Viz str. 458.]</ref>
| |||