Erik II. Pomořanský: Porovnání verzí

}}</ref>) – syn Vratislava IX., vévoda z velehošťského a sjednoceného knížectví (země: velehošťská, bardowska a rugijska) a SofiiSofie.

}}</ref> Jako manžel kněžny słupské Sofie (historii dynastie jediné manželství vdvou historiičlenů dynastie dvourodu [[Dynastie Greifen|Greifenů]]) byl nástupce [[Erik VII. Pomořanský|Erika VII. Pomořanského]], sesazeného krále [[Dánsko|Dánska]], [[Švédsko|Švédska]] a [[Norsko|Norska]], který pak vládl ve  Słupském knížectví. Začal v něm vládnout poté, co velehošťské knížectví předal bratrovi.<ref name=":0" />

}}</ref> V roce 1462 získal území, která obsadil  [[Řád německých rytířů|řád německých rytířů,]] zemi lęborsko-bytowskou, kterou vzápětí dostal od polského krále jako léno.<ref name=":1">SZYMAŃSKI, J.W.,''Książęcy ród Gryfitów ... c.d.,'' s. 189</ref> Po smrti v roce 1464 Ottona III, posledního knížete štětínské linie, převzal spolu s bratrem jeho území a nedopustil jeho úplné převzetí Brandenburky <ref name=":0" /><span class="mw-reflink-text"><nowiki>[2]</nowiki></span>. Od této doby zůstal ve válečném stavu s [[Braniborské markrabství|Brandenburským markrabstvím]]. V roce 1468 přes to, že byla uzavřena smlouva v Myśliborzi o dva roky dříve, ztratil v její prospěch země: od Wkrzańskou s Gardźcem po [[Štětín]] a meziod [[Odra|ОdrouОdr]]<nowiki/>y a TywouTywy po BanieeBanie a [[Gryfino|Grifino]].<ref>RYMAR, E, ''Rodowód książąt pomorskich'', ... c.d., s. 378.</ref><ref name=":2">DOPIERAŁA,B. ''Polskie losy Pomorza Zachodniego'', s. 123.</ref>

Pokus o ukončení konfliktu v roce 1469 se nezdařil, k vůli rezignaci [[Kazimír IV. Jagellonský|Каzimíаra IV Jagellonského]] z role arbitra. V roce 1472 v důsledku situace vzniklé nátlakem císaře [[Fridrich III. Habsburský|Friedricha III]] – část území štětínského knížectví, která zůstala v jeho držení, byla považována za braniborské léno.<ref name=":2" /> Zemřel během moru 5. července 1474 vve WołogoszcziWolgastu. Byl pohřben v cisterciáckém klášteře v Eldeně.<ref name=":0" /><ref name=":1" />[[Soubor:AGAD_Eryk,_ksiaze_szczecinski,_zawiera_przymierze_z_Kazimierzem_Jagiellonczykiem,_krolem_polskim.png|náhled|Erik II uzavírá spojenectví s králem Polska Kazimírem IV. Jagiellonským v roce 1466|vlevo]]

Ve staré odborné literatuře existuje názor o dvojídvojím manželství Erika II. První manželkou byla pravděpodobně MarieMargarita, dcera Jindřicha II., [[Seznam meklenburských panovníků|vévody z meklemburskiegomeklemburska na StareStargardě]], která zemřela před obřademobřadní hostinuhostinou. Moderní genealogie odmítá tento pohled a přiklání se k uznání Margarity, jako nevěstysnoubenky. OvěřenéPodle pramenyověřených dosvědčují,pramenů žebyla Sofie byla dcerou Bohuslava IX (kníže stargardzký a słupský) a Marie mazoWěckémazowěcké<ref>RYMAR, E, ''Rodowód książąt pomorskich'', ... c.d., s. 347-349, 378-379</ref>. Bylo to jediné v historii jediné manželství dvou členů rodu [[Dynastie Greifen|Greifenů]]: společný předek manželů byl kníže słupsko-wołogoski Warcisław IV, Erik II. byl jeho potomek v páté generaci (páté koleno), a Sophie ve čtvrté generaci. Z jejich svazu se odvozují všechni pozdější představitelé dynastie. Eric II a Žofie měli několik dětí: