Otroctví: Porovnání verzí

Otrokářství je často vnímáno pouze jako jeden z typů společenského systému. Ovšem ze sociopsychologického pohledu představuje extrémní způsob stratifikace (rozvrstvení) společnosti, který otevírá závažné etické otázky z hlediska otrokáře, které jsou aktuální, pokud tento vyznává nějaký hodnotový systém (náboženský). Zatímco dnes panuje obecná shoda ohledně etiky otrokářství, případy totalitních režimů zejména z 20. století ukazují, že psychologie lidského jedince patrně neprošla nějakým zásadním vývojem a určité státní formy otrokářství (ve smyslu zbavení lidských práv určitých sociálních skupin) jsou i v současné době možné, ačkoliv je naděje, že nejsou dlouhodobě stabilní.{{Doplňte zdroj}}

 

{{viz též|Obchod s lidmi}}

[[Soubor:Modern incidence of slavery.png|thumb|230px|Moderní výskyt otroctví na procenta populace podle jednotlivých zemí. Odhad organizace Walk Free Foundation. Odhady podle jiných zdrojů mohou být vyšší.]]

{{Pahýl část}}

 

[[Soubor:Gniezno Boleslaus II.jpg|thumb|left|300px|Sv. Vojtěch na dvoře knížete Boleslava II. vystupuje proti židovským obchodníkům s otroky ''(detail z vrat v katedrále v Hnězdně)'']]

Slovanské slovo "otrok" původně značilo člověka, který neměl právo účastnit se "roku" - tj. sněmu, ať už pro nízký věk, nebo z jiných příčin. Dodnes v některých jazycích slovo "otrok" znamená prostě "dítě". V 2. polovině 10. století byla [[Praha]] jedním z velkých center obchodu s otroky,<ref>http://www.navychod.cz/articles.php?id=308169d4-cb04-11df-b866-00304832e85e - Sakaliba aneb Slovanští otroci v muslimském prostředí raného středověku</ref> existují ovšem i doklady, že otroctví existovalo i v rámci [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]] (nálezy okovů, arabské zprávy o trhu Moravanů). Po obsazení Karpatské kotliny [[Maďaři|Maďary]] na počátku [[10. století]] došlo k přesunu mezinárodní obchodní cesty, která spojovala [[Cordóbský chalífát]] s [[Kyjev]]em a dále s [[Chazarská říše|chazarskými]] trhy na [[Volha|Volze]], na sever - vedla tak nyní přes [[Praha|Prahu]] a [[Krakov]]. Pražský trh se tak dostal do velmi výhodného postavení a [[Boleslav I.]] tuto situaci využil ještě dále k východní expanzi podél této obchodní cesty, což mu zajistilo zvýšenou kontrolu nad proudícím zbožím a zároveň umožnilo získat pohanské otroky k vlastnímu prodeji. Hlavním zdrojem příjmů [[Přemyslovci|Přemyslovců]] byl v tomto období právě obchod s otroky (např. tzv. ''"daň z míru"'', vybraná od svobodných domácích obyvatel za rok odpovídala ceně asi 90 otroků<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení=Třeštík|jméno=Dušan|příjmení2=|jméno2=|titul=Přemyslovský stát kolem roku 1000|vydání=|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2000|počet stran=|kapitola=Veliké město Slovanů jménem Praha. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století|strany=49 - 65|isbn=}}</ref>). Kolaps této politiky nadešel až ve chvíli, kdy nové zdroje pro „lov“ pohanských otroků nebyly k dispozici, východní oblasti přemyslovského státu připadly křesťanským státům (Kyjevské Rusi a Krakovsko Polsku).<ref name=":0" /> V té době se objevila snaha prodávat do muslimských zemí (často prostřednictvím židovských obchodníků) jako otroky i křesťany, což církev rozhodně nevítala – vyvolalo to spor o mezi [[Slavníkovci|Slavníkovcem]] [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěchem]] a [[Boleslav II.|Boleslavem II.]] Vojtěch totiž proti prodeji křesťanských otroků jinověrcům protestoval, což se u panovníka a elitních vrstev nesetkalo s pochopením. V době nemoci knížete Boleslava II. pak jeho družina rod Slavníkovců vyvraždila.<ref name=":0" /><ref>http://www.scienceworld.cz/clovek/pocatky-ceskeho-statu-obchod-s-otroky-820/ - Počátky českého státu: obchod s otroky?</ref><ref>{{Citace monografie|příjmení=Sláma|jméno=Jiří|příjmení2=|jméno2=|titul=Přemyslovský stát kolem roku 1000|vydání=|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2000|počet stran=|kapitola=Ekonomické proměny v přemyslovském státě za panování nástupců Boleslava II.|strany=262|isbn=}}</ref>

Existence otroctví, byť ne jako hybné síly ekonomiky raně středověkého státu, je doložena v písemných pramenech až do 12. století. Není zcela jasné, jak byl institut otroctví v českém státě právně ošetřen a tudíž ani není známo datum jeho legislativního zrušení v Českých zemích.

 

{{Viz též|Tábor nucené práce}}

Komunistickým státem zřízené [[nápravné pracovní tábory]], [[tábory nucených prací]] a [[pomocné technické prapory]], jakož i některé věznice, představovaly v&nbsp;podstatě novodobé otrokářské instituce, v nichž byli desetitisíce [[politický vězeň|politických vězňů]] a „politicky nespolehlivých“ občanů (např. [[kněz|kněží]], [[kulak]]ů, členů nekomunistických stran, [[Šlechta|šlechticů]], hrdinů západního odboje a další lidí s (předpokládaným) „nepřátelským poměrem k socialistickému zřízení“) nuceny k otrocké práci.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = | jméno = | autor = Tomáš Bursík | odkaz na autora = http://www.advojka.cz/autori/tomas-bursik | spoluautoři = | titul = Otroci jsou v Mauritánii veřejným tajemstvím | periodikum = A2 | odkaz na periodikum = http://www.advojka.cz/| datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = | ročník = 2006 | číslo = 50 | strany = | url = http://www.tydenika2.cz/archiv/2006/50/svet-za-mrizemi | issn =}}</ref><ref name = "ele">{{Citace elektronického periodika | příjmení = | jméno = | autor = Adam Drda | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Otrockou prací ke svobodě | periodikum = Lidové noviny | odkaz na periodikum = http://www.lidovky.cz/| datum vydání = 6. listopadu 2007 | datum aktualizace = | datum přístupu = | ročník = | číslo = | strany = | url = http://www.lidovky.cz/otrockou-praci-ke-svobode-0y9-/ln_bezpravi.asp?c=A071106_111116_ln_bezpravi_bat| issn =}}</ref>

Pracovalo se často v nelidských podmínkách, s nesplnitelnými normami, jejichž nenaplnění bylo tvrdě postihováno.<ref name = "ele"/> V některých odvětvích docházelo k velkému počtu úmrtí či doživotnímu zmrzačení vězňů a napravovaných, neboť dodržování běžných [[pravidla bezpečnosti práce|pravidel bezpečnosti práce]] bylo považována za luxus, na který „tento typ pracujících“ nemá nárok. Další skupinou podrobenou nezákonné internaci a využívanou jako levná pracovní síla představovaly [[řeholnice|řeholní sestry]].<ref>[[Vojtěch Vlček]] (ed.): ''Ženské řehole za komunismu 1948–1989'', [[Matice cyrilometodějská]], Olomouc 2005, ISBN 80-7266-195-7 (názorné příklady lze nalézt po celé knize, u drtivé většiny probíraných společenství)</ref>

 

{{Viz též|Prostituce#Situace v Česku}}

Také dnes se v Česku vyskytují určité formy sexuálního otroctví, která je opakovaně kritizována mezinárodními [[Nestátní nezisková organizace|nevládními organizacemi]] za laxní přístup k boji proti [[obchod s lidmi|obchodu s lidmi]] a souvisejícím [[sexuální otroctví|sexuálním otroctvím]] {{Doplňte zdroj}}, které je rozšířeno hlavně v rakouském a německém pohraničí. České [[trestní právo]] otroctví hodnotí jako [[trestný čin]] zbavení osobní svobody.