Česká grafická unie: Porovnání verzí

Přidáno 3 325 bajtů ,  před 3 lety
doplnění.
(→‎Historie: doplnění.)
(doplnění.)
Sloučením závodů převzala Unie kromě budov i stroje, zásoby, pracovníky a zakázky. Protože dosud nebyla postavena centrální budova ve Svobodově ulici, byly provozovny rozmístěny po celé Praze - Vilímovy vlastní budovy reprodukce se nacházely Na Děkance č. 1961 a staly se tak základem budoucího areálu, ústřední správa Unie spolu s [[Tiskařství|tiskárnou]], galvanoplastikou, stereotypií a knihárnou byly na Karlově náměstí č. 34, nakladatelství se nacházelo v Resslově ulici č. 1969, kancelář ústavu reprodukčního byla Na Děkance 1937 a sklad papíru na Karlově náměstí č. 27. Byla proto snaha soustředit tato rozptýlená pracoviště na jedno místo. Provozy z Resslovy ulice se přemístily Na Děkanku č. 1937, ale pronajata byla další rozsáhlá skladiště Na Moráni č. 362 pro uskladnění školních knih a tiskopisů. Proto se roku 1905 rada rozhodla postavit novou vlastní centrální budovu pro knihtiskárnu, litografii a nakladatelství.
 
Pro tento záměr bylo zvoleno umístit budovy při ústavu reprodukčním v ulici Na Děkance a zakoupen sousední pozemek o výměře 1.400 m2. Nejprve byla postavena prosklená dvorana pro umělecký barvotisk, poté strojovna a dvorana s horním osvětlením pro litografický rychlotisk, stroj pro přetisky a nátisky a 3 rychlolisy pro umělecký barvotisk. Dokoupeny byly další sousední pozemky od soukromníka a od obce pražské na celkovou rozlohu 3.200 m2 (s původním oddělením reprodukčním tak měla Unie k dispozici celkem 5.298,73 m2). Přístavbou druhé zasklené dvorany se rozšířily obory jako trojbarvotisk, heliogravura, a bylo zavedeno nové oddělení leptání leptacími stroji.
 
3. ledna 1906 způsobil požár v knihtiskárně na Karlově náměstí velké škody. Zničena byla část písma, poškozeny rychlolisy, rozdělané práce a část nábytku a nářadí.
 
Roku 1906 se na stavbě nové vlastní budovy ve Svobodově ulici dohodla správní rada po poradě s architektem O. Polívkou. V plánu bylo postavit třípatrovou budovu, jejíž suterén by byl spojen s novou zasklenou dvoranou a byla by v něm umístěna společná velká strojovna.
 
Konstrukce, plánovaná z armovaného betonu o nosnosti 1000-2000 kg na 1 m2, by umožňovala umístit ve všech patrech rychlolisy, sazárny, sázecí a další stroje, stereotypii, skladiště písem a skladiště hotových knih a tiskopisů. vypracováním stavebního plánu se všemi statistickými výpočty a podrobným seznamem prací a potřebného materiálu pověřila rada pražského stavitele ing. Františka Zvěřinu, kterého plány byly posléze schváleny pražským magistrátem. Unie vypsala konkurz na provedení stavby, kterého se zúčastnily čtyři pražské stavební firmy včetně firmy F. Zvěřiny a ten konkurz vyhrál. Během výstavby byla uzavřena prodejna v Ovocné ulici, znovuotevřena roku 1906.
 
=== Změny ===
Jaroslav Bursík odešel roku 1902 do vlastního nově zřízeného nakladatelství. Roku 1906 odešel z vedení Unie J. R. Vilímek (vrátil se do svého nakladatelství), ponechal si pouze vrchní dozor nad tiskárnou. 6. října 1909 Jan Vilím přednesl ve správní přehled hospodářské pozice Unie a navrhl změny, zejména reorganizaci, jednotné vedení nad výrobou a dílčí změnu stanov. Návrh byl přijat a Janu Vilímovi udělila správní rada neomezené právo volné dispozice. Navržená nová organizace práce se později ukázala jako racionální, výroba se zdokonalila jak kvantitativně tak kvalitativně. Roku 1909 se vzdal svého místa František Topič, roku 1910 zemřel JUDr. Jaroslav Pospíšil a vzdali se členství J.R. Vilímek a J. Otto (pro zdravotní stav). Roku 1911 byl Jan Vilím zvolen předsedou a převzal jednotné vedení celého závodu.
 
=== Výstavy ===
Roku 1908 se Unie zúčastnila Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory, kde měla vlastní kóji v grafickém pavilonu, a představila se uměleckým provedením obrazů a grafických výrobků. V následujícím roce obeslala Mezinárodní výstavu grafickou a fotografickou v Drážďanech a Průmyslovou uměleckou výstavu v Čenstochově.
 
[[File:Česká grafická unie (08).jpg|thumb|left|upright|Budova Unie]]
 
Hlavní budovu tiskárny, moderně konstruovanou a elektricky vybavenou, postavil v letech 1906-1907 stavitel [[František Zvěřina (stavitel)|František Zvěřina]], secesní fasádu navrhl [[Karel Hermann]].
 
Stavba měla 5 pater, která spojovala dvě hlavní schodiště, jedno schodiště železné pro vnitřní službu a 4 elektricky poháněné výtahy pro dopravu tiskopisů dodaných firmami Jan Prokopec na Královských Vinohradech a Elektrotechnická akc. spol. (dříve Kolben a spol. ve Vysočanech), která dodala také Elektromotory pro pohon rychlolisů. Světlé, vzdušné a větrané místnosti byly vytápěny parním topením provedeným firmou Jan Štětka na Královských Vinohradech. Telefon pro vnitřní službu rozvedla po budově firma Antonína Loukoty v Praze. Elektrické osvětlení a instalační zařízení provedla Unie vlastními silami.
 
Ve 30. letech byly v místech dvora přistavěny další budovy také podle plánů stavební firmy Nekvasil.