Darování: Porovnání verzí

Určité problémy mohou vyvstat při darování mezi manžely. České právo tuto možnost obecně nezakazuje, lze to však jen k majetku, který je ve výlučném vlastnictví jednoho z nich a který proto není součástí [[Společné jmění manželů|společného jmění manželů]]. Okruh takových věcí může být v různých případech různý, protože společné jmění manželů může být modifikováno rozhodnutím soudu či vzájemnou dohodou. Jde-li o darování manželům, záleží na tom, zda je darováno výslovně jen jednomu z nich, pak se dar stane součástí jeho výlučného jmění, při darování oběma bude věc součástí jejich společného jmění. Darovat lze i nenarozenému dítěti ([[nasciturus]]), ale jen tehdy, bude-li mu to ku prospěchu.<ref>Elischer, S. 628.</ref> Podobný princip se projevuje v zákonem zvláště upravené otázce darování osobě s omezenou [[svéprávnost]]í. Taková osoba je způsobilá darovat nebo přijmout pouze dar malé hodnoty, příp. vzhledem k okolnostem obvyklý. Tím je míněno, že je přípustný i dar vyšší hodnoty, pokud nezpůsobí obdarovanému žádnou újmu. Dar, který by znamenal následné zvýšené výdaje či jiné obtíže, by totiž pro něj nebyl jednoznačným majetkovým přínosem.<ref>{{Citace soudního rozhodnutí | rozhodnutí = rozsudek Nejvyššího soudu České republiky | datum vydání = 13. 9. 2001 | spisová značka = 25 Cdo 1005/99 | url = http://nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/480ADD5DFA9B72EDC1257A4E006A89CD?openDocument | datum přístupu = 2015-12-21}}</ref> Právo také stanoví zvláštní pravidla pro případy, kdy je potencionálnípotenciální dárce v péči zdravotnického nebo sociálního zařízení, tehdy nelze darovat osobě, která toto zařízení provozuje nebo je v něm zaměstnána, ledaže jde o [[Osoba blízká|blízkou osobu]] dárce. Zákaz je odůvodněn plným zachováním dobrovolnosti daru, což v těchto situacích může být narušeno iracionálními pocity nutnosti se odvděčit.<ref>Bednář, S. 16.</ref>