Josef Mocker: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
obecné školy tehdy ještě neexistovaly, opraveny a doplněny středoškolská studia dle citovaného žateckého deníku
Bez shrnutí editace
Řádek 35:
Narodil se v rodině Josefa Mockera (1804–1868<ref>[http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-72a1&scan=37#scan36 Matriční záznam o úmrtí a věku]</ref>), sedláka v [[Cítoliby|Cítolibech]] a jeho ženy Kateřiny (1808–1873<ref>[http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-72a1&scan=44#scan44 Matriční záznam o úmrtí a věku]</ref>), rozené Cywka.<ref name="matrika"/> Již od mládí projevoval umělecké nadání. Aby si zdokonalil němčinu, pobýval po skončení povinné školní docházky, od svých čtrnácti let, u svého strýce v [[Lovosice|Lovosicích]]. Kde se seznámil s malířem [[Vojtěch Berka|Vojtěchem Berkem]], který rozpoznal chlapcovy schopnosti a navedl ho na studijní dráhu. Studoval reálné gymnázium v [[Litoměřice|Litoměřicích]] (1849–1851) a následně v Praze (1851–1856), po maturitě pokračoval na pražské [[České vysoké učení technické v Praze|Vysoké škole technické]] (1856–1862) v oboru stavitelství a studium zakončil na [[Akademie výtvarných umění ve Vídni|Akademii výtvarných umění]] ve [[Vídeň|Vídni]]. Byl žákem slavných architektů jako [[Eduard van der Nüll|Eduarda van der Nülla]], [[August Sicard von Sicardsburg|Augusta Sicardsburga]], nebo [[Friedrich von Schmidt|Friedricha von Schmidta]] a pro své výborné studijní výsledky byl vyznamenán [[Hagenmüllera cena|Hagenmüllerovou cenou]].
 
První projekt, na němž se podílel, byla rekonstrukce [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|vídeňského dómu sv. Štěpána]] (1864–1869), ještě pod vedením profesora Schmidta. Ten měl na svého studenta velký vliv, nadchl jej pro [[Křesťanská sakrální architektura|sakrální stavitelství]] a zároveň mu umožnil rychle nabýt cenné zkušenosti a dobré renomé, když ho jmenoval stavbyvedoucím při dostavbě katedrální věže. Mladý architekt jeho důvěru nezklamal a oba později spolupracovali na mnoha dalších dílech, mimo jiné opravě při [[Karlštejn]]a. Absolventi Schmidtovi třídy byli především zruční kreslíři. Měli znalosti středoevropské, zejména městské středověké architektury. Jejich schopnosti a zkušenosti vycházely pouze z pozorování a popisu staveb.

Během roku 1865 absolvoval studijní cestu po [[Rakouské císařství|Rakouském mocnářství]], při níž pro řadu stavebních památek vytvořil technickou kresbou základy dokumentace, které byly později souborně vydány pod hlavičkou Wiener Bauhütte<ref>[http://www.prazskyhradarchiv.cz/archivPH/upload/45304-sda.pdf Archiv pražského hradu, Skicáře dómských architektů]</ref>. Již z této doby pochází čtyři pohledové kresby, které patří k nejstarší části podkladů pro opravu Karlštejna. Je patrné, že se Mocker učil na [[Vladislavský sál|Vladislavském sále]] a na parléřovském pastoforiu z [[Kostel svatého Bartoloměje (Kolín)|kostela svatého Bartoloměje v Kolíně]]. Kresby vzniklé z této cesty později využil pro návrhy rekonstrukcí i pro vlastní tvorbu.<ref name=":2">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Férová
| jméno = Rút
| titul = Josef Mocker a památková péče - bakalářská práce
| url = https://is.muni.cz/th/74400/ff_b/Bakalarka.txt
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 22.9 2017
}}</ref>
 
V roce 1869 se vrátil do Čech a byl zaměstnán ve stavební kanceláři hraběte [[František Antonín II. z Thun-Hohenštejna|Františka Antonína Thuna]] v [[Děčín]]ě. Současně působil jako učitel stavitelství a kreslení na hospodářské škole v&nbsp;[[Libverda|Libverdě]]. Vedl stavbu novogotické [[Kostel svatého Jana Nepomuckého (Podmokly)|kostela sv. Jana Nepomuckého a Thunovské hrobky v Chrástu]] a vily Waldstein (první jeho samostatné dílo) v [[Horní Žleb|Horním Žlebu]], navrhl plány pro novou budovu gymnázia v Litoměřicích a zabýval se též plány na rekonstrukci [[Kostel svatého Bartoloměje (Kolín)|kostelů sv. Bartoloměje v Kolíně]] a [[Kostel svatého Mikuláše (Louny)|sv. Mikuláše v Lounech]]. Pro podnikatele [[František Hýra|Františka Hýru]] upravoval lounský [[Kostel svatého Petra (Louny)|kostel sv. Petra]] na rodinnou hrobku, ale práce nebyly dokončeny, neboť v roce 1873 došlo ke [[Krach na vídeňské burze|krachu na vídeňské burze]], který Hýru přivedl k bankrotu. Nerealizoval se ani jeho návrh kašny na náměstí, která měla být ozdobena sochou [[Benedikt Rejt|Benedikta Rejta]]<ref>{{Citace periodika
Řádek 46 ⟶ 57:
}}</ref>. Z prvotních realizací tak zůstává nejvýznamnější přestavba [[Kostel svatého Jana Nepomuckého (Podmokly)|hrobky rodiny Thunů v Děčíně]].
 
V roce 1872 hrabě Thun přivedl Josefa Mockera do Prahy, kde se od [[17. květen|17. května]] [[1873]] stává stavitelem svatovítské huti a namísto zemřelého [[Josef Kranner|Josefa KrannerKrannera]]<nowiki/>a pracuje na dostavbě [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|svatovítské katedrály]]. Oproti plánu svého předchůdce provedl regotizaci celé stavby a přidal chrámu dvojici věží, čímž mu vtiskl požadovanou monumentalitu a zbavil ho dojmu nehotovosti a roztříštěnosti. Mockerova dostavba spojila práci předchozích stavitelů a vnesla do celku katedrály tolik potřebnou jednotu, čímž se konečně podařilo proměnit polostředověké torzo do dnešní podoby. Ani on se však dokončení katedrály nedožil, po jeho smrti se prací ujal [[Kamil Hilbert]]. Po příchodu do Prahy se Josef Mocker stal členem [[Spolek inženýrů a architektů|Spolku inženýrů a architektů]] (SIA) a obratem se zapojil do odborných diskusí a přednášek. V letech 1873-1876 psal posudky na pražské stavební projekty včetně městské kanalizace, sanace [[Josefov (Praha)|Židovského města]] a podílel se i na vzniku nového městského stavebního řád v roce 1878.<ref name=":2" />
 
Přestože dostavba katedrály je považována za hlavní dílo Josefa Mockera, významně se zasloužil o rekonstrukce a dostavby i řady dalších historických památek na celém území Čech. Vzhledem k jejich vysokému počtu, představují Mockerovy novostavby jen malou část jeho díla. Josef Mocker byl stavitel mimořádně pracovitý, svědomitý a mnohostranně zaměřený. Kromě své specializace ([[Gotická architektura|středověká gotická]] a [[Novogotický sloh|novogotická architektura]]), se zabýval i projekty běžných obytných a hospodářských budov, ale to především na začátku své profesní dráhy. Podobně jako jiní sakrální architekti 19. století se staral i o návrhy uměleckého inventáře (oltáře, lavice, bohoslužebné náčiní, vitráže, liturgické textilie apod.), které měly dotvářet celkový dojem historizujícího interiéru. Jeho opravám vždy předcházel zevrubný průzkum a pečlivé zpracování dokumentace, kdy ke každé stavbě vypracovával kolem stovky plánů. Ve své době byl považován za kvalitního a pečlivého restaurátora, což dokládá i řada vyznamenání, která během života obdržel. Z nejvýznamnějších jmenujme dvě ocenění Akademie výtvarných umění ve Vídni, titul [[C. k.|C.k.]] vrchní stavitelský rada (1897), císařský [[Řád železné koruny]] nebo papežský [[Řád svatého Řehoře Velikého|Řád sv. Řehoře Velikého]] (1888), oba spojené s povýšením do rytířského stavu<ref name=":1" />.
Řádek 112 ⟶ 123:
== Hodnocení díla ==
Josef Mocker zachránil několik desítek historických objektů, které byly v havarijním stavu. Ostrou kritiku své restaurátorské práce, která naplno vyvstala až po jeho smrti (zato však přetrvávala mnoho desetiletí), si vysloužil svým puristickým přístupem. [[Purismus (architektura)|Purismus]] se běžně uplatňoval v historizující architektuře a při obnově historických památek v 19. století. Vyznačoval se přísným lpěním na tzv. „čistém slohu“, které se projevoval odstraňováním veškerých pozdějších úprav. Opravy tak sice zachraňovaly památky před rozpadem, ale ve snaze vrátit středověké architektuře její původní slohově čistou podobu ji zbavovaly renesančních a barokních doplňků, a tak nenávratně poškozovaly kontinuální historickou autenticitu.
 
Na druhé straně je však potřeba vyzdvihnou Mockerovu práci v oblasti zaměřování a dokumentace památek. V této oblasti daleko předběhl soudobou praxi památkové péče. Jeho metody dokumentace a vyhodnocování nálezů byly ve své době zcela ojedinělé. Mocker mimo jiné používal barevné odlišení stavebních fází, detailní a přesné nákresy, vyhodnocování nálezů a práci s dostupnými prameny a literaturou. Tyto a další metody jsou ve své novější podobě stále stěžejním kamenem současné památkové praxe.<ref name=":2" />
 
Podle [[Bořivoj Nechvátal|Dr. Bořivoje Nechvátala]] mnohé Mockerovy plány a skicáře naznačují, že architekt se snažil zachovat značné množství stavebních článků z doby gotiky, jako např. u Prašné brány, které pozdější studium nesprávně považovalo za novodobé.{{Doplňte zdroj}}