Stanislav Jandík: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Biografie: Doplnění dobové kritiky |
m typo |
||
Řádek 37:
Do roku 1970, kdy zemřel na rakovinu žaludku, si přivydělával externí spoluprací s časopisy ''Květen'' a ''Přátelství'' a brigádou u horké sazby v tiskárně Pštrossova, kde se před mnoha lety vyučil. Přitom pracoval na rozšířené verzi knihy Čaroděj houslí pod názvem Vavříny i trny. Dokončil ji v roce 1970, jak svědčí dopis nabízející tuto beletristickou reportáž redakci Zemědělských novin do jejich románové přílohy, datovaný 9. června 1970, necelý měsíc před jeho smrtí. Bylo to období tuhé normalizace a tak není divu, že knihu s takovouto tematikou nakladatelství nepřijalo. Vzhledem k emigraci syna Rafaela na Západ nebyl ani Jan Kubelík persona grata a pokud jej režim nemohl vymazat z historie, alespoň nepodporoval rozšiřování publikací o něm..
Dobová kritika hodnotila jeho knihy, z nichž některé se dočkaly až čtrnácti vydání, velmi příznivě. Jandík byl zakladatelem spisovatelské metody umělecké reportáže. Literární vědec doktor Josef Strnadel píše, že "Jandík si počíná, jako by psal román, neporušuje však historickou pravdu, ačkoli fabuluje dosti rozsáhle, ale vždy v mezích materiálu, který sbírá velmi pečlivě, důkladně studuje, a kriticky hodnotí, třídí a vylučuje." O knize T.G. Masaryk v
V knihách o T.G. Masarykovi, jenž byl svým založením i názorem realista, kreslí jeho postavu věcným, střízlivým a vždy účinným stylem ve velkých rysech; v slovesném znázornění prostředí Franze Kafky uplatní styl s tónem slangu pražské židovské čtvrti; líčí-li mládí prezidenta Edwarda Beneše, vyhmátne podstatné vlivy rodiště a nesetře z vyprávění jeho bratří a sester krajový půvab života a řeči Plzeňska. Jan Kubelík byl romantik, formovaný idylickým charakterem svého rodiště, jako novoromantik se projevil i ve svém skladatelském díle. Od tohoto poznání vychází Jandíkovo pojetí jeho knihy o Janu Kubelíkovi.
Stejně si počíná i v jiných svých knihách.
| |||