Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele: Porovnání verzí

Na místě dnešního kostela stával původně starší románský chrám, který byl založenzaložený v roce 1142,<ref name="Poche">Emanuel Poche (věd. red.): ''Umělecké památky Čech 3 [P-Š]'', Praha 1980, s. 300.</ref> a který byl v poslední čtvrtině 13. století zničen. <ref name="Ibidem">Ibidem.</ref>

Jméno stavitele gotického sedleckého chrámu nám není známo, ale je jisté, že byl dobře obeznámen s francouzskými a německými katedrálními stavbami. Zároveň při stavbě zcela respektoval zásady cisterciácké architektury. Chrám, na rozdíl od jiných katedrálních staveb, nemá triforium, dvojvěžové průčelí ani vnější opěrný systém. Nový chrám byl zcela dostavěn během třiceti let, a to díky dostatku finančních prostředků (na pozemcích patřících klášteru se začalo těžit stříbro), které dokázal shromáždit opat [[Heidenreich Sedlecký|Heidenreich]] (opatem 1282–1320).<ref name="Ibide">Ibidem, s. 6.</ref>

Na počátku 18. století byl kostel na náklad opata Jindřicha Snopka (opatem 1685–1709)<ref name="Ibid">Ibidem, s. 18.</ref> přestavěn do podoby, ve které jej známe dnes. Roku 1700 se přestavby ujal pražský architekt Pavel Ignác Bayer, který působil ve službách kláštera už dříve.<ref name="Horyna">Mojmír Horyna: Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998, s. 214</ref> Tento architekt vedl stavbu až do roku 1702. Rozsah jeho prací je doložen díky smlouvám s jinými řemeslníky, které pověřoval různými úkoly<ref name="Ibi">Ibidem.</ref> – například smlouva s pražským kameníkem Františkem Kašparem Lejskem, který pro něj tesal „dórské sloupy“ (ve skutečnosti toskánské) do interiéru kostela, které měly sloužit jako sloupy mezilodních arkád. Smlouva s Lejskem pochází z 28. července 1701, a je dokladem toho, že Bayer konzervoval obvodové gotické zdivo, avšak interiér kostela chtěl pojmout ve zcela jiném duchu s použitím klasických sloupových řádů.<ref name="Ib">Ibidem.</ref> Bayerovým největším zásahem do stavby bylo vybudování druhé jižní boční lodi na místě někdejšího severního křídla ambitu.<ref name="Teplý">Libor Teplý - Štěpán Vácha, ''Splendissima basilica. Chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory'', Kutná Hora 2009, s. 37.</ref> Na jaře roku 1702, jak dokládají další smlouvy, bylo obvodové zdivo sanováno a mohla být položena střecha.<ref name="MHoryna">Horyna (pozn. 8).</ref>

Změna architekta souvisí nejspíše se změnou estetických představ o stavbě. Architekt Bayer sice respektoval a konzervoval zachovalé gotické obvodové zdivo, ovšem co se týká interiéru, už si nepočínal tak citlivě. S nezájmem o gotický původ stavby navrhl do jejího interiéru toskánské mezilodní sloupy. Santiniho představa byla jiná. Jeho návrhy respektovaly starobylost stavby i původní gotické tvarosloví. Výrazně se inspiroval samotnou Heidenreichovou katedrálou, kterou podrobně zkoumal a přišel s návrhem pár prvků, které by katedrále dodaly na její vznešenosti. Stavební práce pod Santiniho vedením trvalitrvaly do roku 1708, kdy je dokonce doložena účast architektova bratra, kameníka [[František Santini-Aichel|Františka Jakuba Santiniho]].

V době, kdy se mladý architekt Santini ujal stavby, už byly úpravy exteriéru i střecha hotovy. Jedinou změnou, kterou tu provedl byla proměna západního průčelí chrámu, kde ve snaze podtrhnout výšku fasády přidal na nárožích dlouhé opěráky zakončené [[fiála]]mi, které obklopují sochu Panny Marie, nacházející se na vrcholu štítu kostela. Pod vrchol štítu umístil nad původní gotické okno veliký [[kvadrilob]] a před vstupní portál přidal šestiboký portikus s trojicí baldachýnů pro sochy sv. Jana Křtitele, sv. Norberta a sv. Bernarda od [[Matěj Václav Jäckel|Matěje Václava Jäckela]].<ref name="idem">Ibidem, s. 109, 217. - Poche (pozn. 3), s. 301.</ref> Tento sochař je autorem také autorem soch andělů, umístěných na bocích portiku a sochy Panny Marie na vrcholu štítu.<ref name="Poch">Poche (pozn. 3), s. 301.</ref>Dále zde navrhl připomínku opěrného systému, který katedrále od začátku chyběl.

Interiér byl po roce 1702 znovu zaklenut, byl upraven ochoz východně od transeptu a na bocích stavby vznikla dvojice unikátních samonosných šnekových schodišť bez vnitřního vřetene. Nový architekt se snažil odpovídajícím způsobem interiér vypointovat, zdůraznit výšku i šířku monumentálního gotického prostoru stavby. Valenou klenbu hlavní lodi vyzdobil dynamickým kroužením štukových žeber, které připomíná klenby pozdněgotické. Čtyři boční lodě kostela a čtyři ochozové kaple nechal zaklenout klenbami plackovými. [[Česká placka|Plackovou]] klenbou použil i v prostoru křížení transeptu a hlavní lodi. Santini se musel také vypořádávat s některými necitlivými zásahy svého předchůdce, které pravděpodobně částečně boural nebo dodatečně „gotizoval“ – například toskánské sloupy, vytvořené kameníkem Lejskem.<ref name="Hor">Horyna (pozn. 8), s. 109.</ref> Po dokončení přestavby byl chrám roku 1708 znovu vysvěcen.<ref name="dem">Ibidem, s. 217.</ref>

==== Předsíň ====

Dynamicky zvlněná předsíň představuje hlavní vstup do katedrály. Předsíň disponujemá katedrálnímikatedrální prvky, jako jsou např. altánky pro sochy, a vnitřek je klenut visutou klenbou, která se sklání co nejblíže k příchozím. Na hrotu klenby je umístěn motiv hroznu, tedy symbol Kristovy oběti. Vnitřní prostor [[Portikus|portiku]] tvoří příčně protáhlý šestiúhelník. Dalším paradoxem je vztah lehoučké konstrukce ploché střechy se zvláštně vlnitou korunní římsou. Nad korunní římsou jsou umístěnéumístěny drobné fiály, které nám zase představují Santiniho gotickou práci. 

====  Hlavní loď ====

Pod Santiniho vedením byly klenuty všechny interiéry chrámu. Klenby v hlavní lodi a [[presbytář]]i jsou [[Valená klenba|valené]] s tříbokými výsečemi a jsou zvýrazněny žebry, které dodávajíjí jejídodávají hloubku. Žebra jsou zakončena do [[Konzola (architektura)|konzol]]. V prostoru křížení Santini umístil samonosnou klenbu, známou pod názvem [[česká placka]]. Právě výškovému a hloubkovému poměru Santini oponoval důraznou rytmizací stěn a kleneb. Jsou užitéužity štíhlé a hybné formy. Santini zde použil svazek tří válcových [[Přípora|přípor]] s projmutými kvádrovými prstenci nasazenými nad výši říms a s kalichovitými hlavicemi, které se dále větví do žeber. Ve vrcholu klenby umístil kroužená žebra, kdy vždy dvojice žeber protíná dvě klenební pole. V hlavní lodi umístil vertikální okenní otvory zakončené [[Lomený oblouk|lomenými oblouky]], které zvyšují celkovou vertikalitu hlavní lodi. Santiniho typický prvek, tvar hvězdice, se objevuje v celém interiéru, např. hvězdicová dlažba v [[presbytář]]i a díky kroužení žeber. Představuje to symbol Panny Marie. [[Přípora|Přípory]] po stranách presbytáře nedosahují až k zemi, jako je to u ostatních v katedrále, jsou zakončené nad zemí do [[Konzola (architektura)|konzol]]. Přesbytář je od hlavní lodi oddělen vítězným obloukem a obíhá ho [[chórový ochoz]] s věncem kaplí, který navazuje na arkády bočních lodí. Arkády jsou ve vrcholu zakončeny lomeným obloukem. [[Chórový ochoz]] je zdoben štukovou výmalbou v podobě slepých arkád ve tvaru jeptišek. Za presbytářem se nachází [[věnec kaplí]], jehož okna jsou zakončena opět lomeným obloukem a jsou doplněna barevnou [[vitráž]]í, jako i ostatní okna v katedrále.

Celý interiér stavby měl působit jako jarní louka, což zdůrazňovala použitá barevnost. Hladké plochy stěn nechal natřít světlým odstínem zelené a všechny prvky, které architekturu rytmizují tmavším odstínem zelené barvy. Právě tak i Santiniho šroubovicová schodiště mají tvořit stvol květin, který se směrem vzhůru otáčíotáčejí ke světlu.

V 19. století byla původní Santiniho barevnost vyměněna naza barvu zemitou, tak jak ji známe v katedrále dnes. 

====  Boční loďlodi ====

Boční dvoulodí Santini zaklenul [[Česká placka|plackovými klenbami]], které jsou na líci pročleněny kruhovými římsičkami tečnými k vrcholům pásů a přeměňují tak klenby v jakési kupolky. Na hladkých plochách kleneb měl být rozprostřen freskový cyklus. Pole kleneb oddělují hrotité, žebrové, profilové pásy, které jsou zakončeny do „[[Dórský sloup|dorských]]“ (ve skutečnosti [[Toskánský sloup|toskánských]]) kamenných sloupů. Tyto sloupy pak nechal Santini upravit v duchu [[Barokní gotika|barokní gotiky]]. Rohy soklů a nároží krycích desek jejich hlavic nechal Santini [[Konkávní (architektura)|konkávně]] vyžlabit. Do hlavic a horní částí dříků sloupů sbíhají žebrové profilované pásy, a takčímž Santini dosáhl gotického dojmu.

==== Schodiště ====

Důkazem Santiniho pohotové nápadivosti jsou rozhodně šnekovitá schodiště. Jsou volně umístěnyumístěna východně od transeptu. Šroubovicová schodiště Santini navrhl bez středního [[Vřetenové schodiště|vřetene]] a upoutají tak okamžitě svoji pozornost při průhledu z hlavního prostoru, ale i z bližšího pohledu volně běžící šroubovicové křivky. Schodiště bylo klenuto dvojím typem klenby a jeho stabilitu zajišťovalizajišťovala kovová [[Táhlo|táhla]].

V roce 2015 bylo schodiště v klášteruklášteře obnoveno a tvůrci zde umístili jakýsi prvek tajemna, právě tak jak to kdysi dělával Santini. Umístili na zábradlí kovové manžety, které opisují jméno tvůrce – Santini Aichel.

Santinimu lze tak na základě známých skutečností uznat podíl na vzniku prelatury a konventu jenom jako dílčí. V celém areálu mu lze uznat:přisoudit úpravu kapitulní síně v jižním křídle, [[visuté schodiště]] a hodinovou věž v ose proti závěru [[Katedrála|katedrály]]. Právě tototakové schodiště Santini využil i v jiných stavbách např. v [[Klášter Plasy|klášterech Plasy]] a ve [[Žďár nad Sázavou (klášter)|Žďáru nad Sázavou]], tak i např. v Praze. Santiniho dílem byl i návrh celkové kompozice dvora.

V 19. století prošel chrám rekonstrukcemi, během nichž byla zasklena okna, položena dlažba a celý interiér byl vymalován v bílé a žluté barvě, která zůstala po posledním restaurátorském zásahu, který probíhal v letech 2001–2008,.<ref name="Pruzkumy"> Během posledních prací na sedleckém chrámu byl proveden i hloubkový stavebně-historický průzkum a záchranný archeologický výzkum viz<ref>Viz Hana Brzobohatá – Aleš Pospíšil – Zdeněk Štaffen – Filip Velímský, Příspěvek k poznání stavby kostela Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory, ''Průzkumy památek XI'', č. 1, 2008, s.57-70.</ref> zachována.<ref name="VT">Teplý-Vácha (pozn. 11), s. 64.</ref> Rekonstrukce tu proběhla několikrát i v 20. století. Od roku 2009 je chrám opět přístupný veřejnosti.