Mytologie: Porovnání verzí

Během [[renesance]] studium mýtů přes zájem o klasickou kulturu stagnovalo, Daniel Heinsius se pokoušel o srovnání antické mytologie se [[Starý zákon|Starým zákonem]], na což v 17. století navázal Samuel Bochart, který mimo jiné ztotožnil [[Prométheus|Prométheova]] otce [[Iapetos|Iapetea]] s hebrejským [[Jáfet|Jáfetem]]. Až během [[18. století]] začaly vznikat práce jako ''O původu pohádek'' [[Bernard le Bovier de Fontenelle|Bernarda Fontelleho]], ''O kultu modelfetišů'' [[Charles de Brosses|Charlese de Brosses]] nebo ''Nová věda'' [[Giambattista Vico|Giambattisty Vica]], které představovaly už poměrně vyspělý model chápání mýtů. V druhé polovině 18. století zájem o mýty rapidně vzrostl díky nástupu [[romantismus|romantismu]], který je přijímal někdy až s nekritickým obdivem. Novou vlnu bádání zahájil německý filosof [[Johann Gottfried Herder]], jehož myšlenky ovlivnily pozdější [[národní obrození]] a dále [[bratři Grimmové]], [[Friedrich Schelling]] a později [[Ernst Cassirer]], kteří prosazovali autonomii mýtu. Zvláště Cassierer koncem 19. století přikládal mýtu ústřední význam, označil mýtus za podloží, z něhož vyrůstají další lidské formy prožívání a poznávání [[Realita|reality]], jako je umění, náboźenství, právo, ale i věda a technika.