Kateřina Vilemína Zaháňská: Porovnání verzí

[[Vévoda|Vévodkyně]] '''Kateřina Vilemína Frederika Benigna Zaháňská''' ([[8. únor]]a [[1781]], Mitava, dnes [[Jelgava (zámek)|Jelgava]] – [[29. listopad]]u [[1839]] [[Vídeň]], [[Rakousko]]), rozená ''Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland'', byla rakouská a [[Slezsko|slezská]] [[Šlechta|šlechtična]] a [[politik|politička]]. Ze svých čtyřech křestních jmen používala nejčastěji jméno Vilemína. České veřejnosti je známa především jakožto literární postava ze stěžejního díla [[Božena Němcová|Boženy Němcové]] ''[[Babička (povídka)|Babička]]''. Boženu Němcovou jako dceru svých zaměstnanců znala a podporovala. Zemřela však dva roky po sňatku Boženy Němcové s Josefem Němcem, tudížtedy dříve než se mohla rozvinout spisovatelská dráha Boženy Němcové.

Byla nejstarší dcerou [[Petr Biron|Petra Birona]], [[Kuronské a zemgalské vévodství|vévody kuronského a zemgalského]], později vévody [[zaháň]]ského a jeho třetí manželky kuronské šlechtičny [[Dorothea von Medem|Anny Charlotty Dorothey von Medem]]. Kuronsko, které je dnes součástí Lotyšska, v té době bylo lenním územím polského království a tvořilo nárazníkové území mezi Polskem a Ruskem. Při třetím dělení Polska v roce 1795 Kuronsko připadlo Rusku. Vévoda Petr obdržel finanční odškodnění a mohl i s manželkou používat doživotně svůj kuronský vévodský titul. Poté, co opustil [[Kuronsko]], přesídlil na své statky, které získal do majetku koncem [[18. století]] ve [[Slezsko|Slezsku]] - [[Zaháňské knížectví|Zaháň]] (Sagan) a ve východních [[Čechy|Čechách]] - [[Náchod]]. Vilemína měla tři mladší sestry: Marii Paulinu Luisu, provdanou kněžnu Hohenzollern-Hechingen (1782–1845), Johannu Katharinu, pozdější vévodkyni di Acerenza (1783–1876) a [[Dorothea von Biron|Dorotheu]] pozdější [[vévodkyni]] de Dino a de Sagan (1793–1862), nemanželskou dceru své matky, kterou Petr Biron legitimizoval. Dorothea je dnes některými badateli a historiky pokládána za fyzickou matku české spisovatelky [[Božena Němcová|Boženy Němcové]].<ref>Známá i neznámá Božena Němcová</ref>. Tato teorie však není podložena přesvědčivými důkazy. Pokud by tomu tak bylo, vévodkyně Vilemína byla její tetou.

Od tří do pěti let cestovala s rodiči po Evropě, po návratu roku 1786 žila v Mitavě především se svým otcem a sestrami. Matka často cestovala, plnila i diplomatické úlohy a návrat domů oddalovala. Mateřské povinnosti jí nezatěžovaly. Kateřina a její sestry měly vychovatele, nejvíce ji ovlivnila Polka Antonie Forsterová, která vyrostla v Anglii. Díky ní se Vilemína stala vášnivou [[Anglofilie|anglofilanglofilkou]]kou. Zároveň ji ovlivnily vychovatelčiny ideály [[osvícenectví]] a její tichý obdiv k [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluci]]. Byla však nesmiřitelnou odpůrkyní císaře [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] a proto se stala také aktivní účastnicí protinapoleonské koalice.

Poslední léta života otce a jeho rodiny popisuje [[Alois Jirásek]] ve své novele Na dvoře vévodském. Po smrti otce v roce 1800 [[pozůstalost|zdědila]] Vilemína [[Zaháňské knížectví]] , náchodské panství a řadu nemovitostí, mezi nimi i zámek v [[Ratibořice (zámek)|Ratibořicích]], který nechala v letech 1825–1826 přestavět v [[empír|empírovém stylu]]. Toto sídlo si zejména oblíbila, zde proběhly v rámci protinapoleonské koalice v roce 1813 její schůzky s ruským carem Alexandrem I.

Z Vilemíny se stala mimořádně vzdělaná, inteligentní, bystrá, nadaná a aktivní žena, která se později věnovala [[politika|politice]], i když především ze své záliby a díky svému společenskému postavení. Díky ní se také seznámila s tehdy nejvlivnějším rakouským politikem knížetem [[Klemens Wenzel von Metternich|Klemensem Lotharem Metternichem]], se kterým měla po mnoho let přátelský poměr, který v době [[Vídeňský kongres|Vídeňského kongresu]] (1814-1815) měl intimní charakter. Usilovala o to, aby s ním uzavřela [[manželství]] – což se ale nikdy nestalo. Překážkou byla zejména dvě předtím nezdařená manželství, v té době i trvající první Metternichovo manželství a zřejmě i Vilemínina citová nestálost..

Byla celkem třikrát [[sňatek|provdána]], nicméně žádné z jejích manželství nebylo příliš šťastné.{{Fakt/dne|20170913065100|}} Prvním manželem byl princ [[Jules Armand Louis de Rohan|Louis Rohan Guémenée]], druhým ruský kníže Vasil Sergejevič Trubeckoj. Obě manželství uzavřená v prvním desetiletí 19 století trvala jen krátce. Poté už nadále vystupovala jako vévodkyně zaháňská. Poslední, třetí manželství uzavřela uzavřela s hrabětem Karlem Rudolfem Schulenburgem v roce 1819. S ním do Ratibořic přišel v roce 1820 i jeho kočí Jan Pankl s Terezií Novotnou, kterou si v tomto roce vzal za ženu v kostele v České Skalici. S nimi přišla z Vídně i malá Barunka, pozdější spisovatelka Božena Němcová. Manželství s hrabětem Schulenburgem zaniklo po Vilemínině přestoupení na katolickou víru (1827). Hrabě však nadále spravoval její panství.

Jméno známé francouzské spisovatelky a dramatičky '''[[Françoise Saganová|Françoise Saganové]]''', nepřechýleně Françoise Sagan, rodným jménem Françoise Quoirez ([[21. červen|21. června]] [[1935]] – [[24. září]] [[2004]]) není sice přímým odvozením od jména Vilemíny Zaháňské (Sagan), jak se někdy traduje, souvisí však s potomkem její sestry [[Dorothea von Biron|Dorothey]], která po smrti Vilemíny získala panství Zaháň a používala rovněž titul vévodkyně zaháňská.

* {{Commons|Wilhelmine von Sagan}}

{{Portály|Lidé|Slezsko}}