Raoul Schránil: Porovnání verzí

Chodil do obecné školy u kostela sv. Vojtěcha v Praze a později nastoupil na reálku v Hellichově ulici, odkud byl však pro drobný přečin vyloučen a vyloučení platilo i pro všechny střední školy v Praze .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;14, 15,</ref>. Na radu otcova přítele, Jožky Davida, pozdějšího poválečného předsedy českého parlamentu, poslal jej otec po [[První světová válka|první světové válce]] na tři roky do německé školy pro Lužické Srby v Nízkém u [[Görlitz|Zhořelce]] ([[Niesky]] [[Horní Lužice]] v Sasku). Hned po ukončení školy odjel, opět na doporučení Jožky Davida, do [[Dijon]]u ve Francii, do gymnázia [[Lycée Carnot]], kam byli od roku [[1920]] z iniciativy [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]] (v Dijonu Beneš v roce [[1908]] studoval na universitě) přijímáni na tříleté stipendijní studium českoslovenští [[student]]i. Tato [[tradice]], která byla z politických [[důvod]]ů několikrát přerušena, trvá dodnes. Před ním tam studovali například [[Jiří Voskovec]] a [[Václav Černý]], nebo v sedmdesátých letech [[režisér]] [[Zdeněk Troška]]. Maturitu udělal Raoul s výborným prospěchem.

V [[Dijon]]u založil Voskovec tradici, podle které se na [[Vánoce]] nejezdilo domů, ale formou [[kabaret]]u slavili čeští studenti svátky na lyceu. Tam poprvé hrál divadlo. Kabaret organizoval poté také během vojenské služby, kterou absolvoval od roku [[1933]] v [[Beroun]]ě, v [[Cheb]]u a závěr v Praze .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;43–5 </ref>.

Herecký talent v něm objevila členka ND [[Jarmila Kronbauerová]], která bydlela nad Schránilovými v domě v Mělnické ulici č.1 na smíchovské straně Újezdu. Matka mu u ní domluvila bez vědomí otce herecké hodiny .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;13, 14, 33, 74 </ref>. Kronbauerová se snažila přimluvit u rodičů, aby dali syna studovat na [[konzervatoř]]. Tatínek však nesouhlasil. Bratranec režisér [[Karel Anton]] poradil Raoulovi začít alespoň u divadelní šmíry a doporučil mu zajít do kavárny Rokoko na Václavském náměstí, kde se scházeli divadelní ředitelé a kde jej oslovil principál Šlosr <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;45–6 </ref>, který jej přivedl k malé kočovné společnosti, což podle Raoulových vlastních slov byla ta nejlepší [[herec]]ká [[škola]]. Velký [[úspěch]] měl například v [[Komedie|komedii]] ''Mařka, aneb deník služky'', kde se poprvé objevil v pro něho typické roli milovníka.

Na jedné venkovské štaci u Prahy se na něj přišel podívat i bratranec [[Karel Anton|Karla Antona]] a slíbil mu najít již něco lepšího. Tak se Raoul dostal v roce [[1935]] do [[Divadlo Vlasty Buriana|divadla Vlasty Buriana]], kde potřebovali náhradu za odcházejícího představitele milovníků .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;49</ref>. Hrát neustále stejnou roli, vystupovat každý večer, v sobotu a v neděli dvakrát mu však nevyhovovalo a aby měl více času na filmování, po tři čtvrtě roku od Buriana odešel .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;75 </ref>. Zájem o něj měl [[Jára Kohout]], nakonec však od března [[1937]] Raoul nastoupil k herecké skupině [[Theodor Pištěk (herec)|Theodora Pištěka]] ''Okružní cesta'' a ve dny, kdy nebylo filmování, jezdili po venkově a hráli divadlo .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;76 </ref>. Hrál také v rámci divadelních představeních ''Kulturního výboru Československé filmové unie''.

Při hostování v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] obdržel nabídku na angažmá v místním divadle na sezónu [[1938]]/[[1939]], nikdy zde však z časových důvodů nehrál. V roce [[1939]] přijal [[angažmá]] v [[Divadlo Anny Sedláčkové|Divadle Anny Sedláčkové]], kde se repertoár často střídal. Zde působil až do roku [[1941]], později byl bez stálého angažmá a spolupracoval s divadelní společnosti H. Zöllnerové. U prarodičů v [[Chotětov]]ě si otevřel biograf nazvaný ''Vlast'' a pořádal tam také besedy a pohostinská vystoupení svých hereckých kolegů. Hostoval také v [[Divadlo na Vinohradech|Divadle na Vinohradech]] a v [[Lidové divadlo Uranie|Uranii]] .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;116, 119, 120, 131 </ref>.

Od roku [[1935]] začal hrát ve [[film]]ech a jeho kariéra strmě stoupala. Brzy se stal jedním z nejčastěji obsazovaných českých herců. Jen v roce [[1937]] hrál v [[deset]]i filmech. V anketě čtenářů [[Kinorevue]] v roce [[1940]] byl hodnocen jako devátý nejpopulárnější herec .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;105 </ref>.

Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] jezdil s estrádní skupinou, krátce působil v satirické scéně ''Kotva'', kterou založili [[Ferenc Futurista]] se svým bratrem [[Eman Fiala|Emanem Fialou]] .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;143 </ref>. Po [[Únor 1948|únoru 1948]], když byl označen za syna [[kulak]]a a v Praze nesměl z rozhodnutí ministra Kopeckého <ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;144 </ref> hrát, působil od listopadu [[1949]] v zájezdovém [[Vesnické divadlo|Vesnickém divadle]], spadajícím pod Ministerstvo zemědělství, kam si ho prosadil [[ředitel]] divadla František Smažík (tam hrál například roli chlapáckého dělníka Jana ve hře [[Emil František Burian|E. F. Buriana]] ''Krčma na břehu''), jezdil po [[estráda|estrádách]]. V padesátých letech [[20. století]] byl při zájezdu do [[Humpolec|Humpolce]] zatčen, obviněn z přípravy k [[emigrace|emigraci]] a uvězněn na tři čtvrtě roku. Obvinění se neprokázalo a po propuštění pracoval v různých profesích (mimo jiné i jako [[dělník]] na základech [[Stalinův pomník|Stalinova pomníku]], jako zásobovač u [[cirkus]]u, na [[Branický most|Mostě inteligence]] a vrtal [[Artéská voda|artéskou]] [[Studna|studnu]] u [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázní]]). V letech [[1953]]–[[1954]] byl konferenciérem ve Varieté u Nováků a později mu pomohl [[Jaroslav Štercl]] k angažmá v souboru v pražské Alhambře. Načas se vrátil do Vesnického divadla, přejmenovaného v roce [[1959]] na ''Státní zájezdové divadlo'' a pracoval zde od února 1960 až do zrušení divadla v roce 1962.<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;149–159 </ref>

Později nastoupil v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]], kde se seznámil s mladou herečkou Věrou Liškovou, která se stala později jeho druhou manželkou. Po třech letech působení v divadle, kdy ředitel [[Antonín Dvořák (scénograf)|Antonín Dvořák]] navrhl spojit divadla v Kladně a v Mladé Boleslavi do jednoho organizačního celku, odešel Raoul s manželkou z Mladé Boleslavi a nastoupil v divadle v [[Ostrava|Ostravě]] .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;159–162 </ref>. [[Jiří Dohnal (herec)|Jiří Dohnal]] mu nabídl místo sólisty ve sboru [[Národní divadlo|Národního divadla]] v Praze, avšak Ministerstvo kultury návrh neschválilo a Raoul skončil jako kulturně propagační referent v divadle – organizoval zájezdy a působil jako překladatel mj. pro ředitele [[Přemysl Kočí|Přemysla Kočího]].

Po celý svůj život se jednalo o [[člověk]]a s velkým osobním [[šarm]]em, jenž oplýval nevšedním [[Charizma|charismatem]] a který bezvadně ovládal společenské chování a uhlazené vystupování. Proto se výborně hodil především pro role mužů z vyšších společenských vrstev, často hrál různé šviháky, světáky a milovníky apod.

Byl dvakrát ženatý, první manželka Růžena Havelková byla manekýnou v kožešnictví ve Štěpánské ulici (svatba [[1939]]), později se rozvedli. Z manželství se narodila dcera Alexandra a syn Raoul (nar.&nbsp;[[1945]]), obě děti po roce [[1968]] postupně emigrovaly .<ref>Ladislav Tunys: ''Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila'', Ametyst, Praha, [[1998]], ISBN 80-85837-35-8, str.&nbsp;94, 182 </ref>. S druhou manželkou, herečkou Věrou Liškovou (nar.&nbsp;[[1930]]) <ref>Ladislav Tunys: ''Raoul Schránil'', XYZ, Praha, [[2011]], ISBN 978-80-7388-554-0, str.&nbsp;237</ref> byl téměř 30 let, až do své smrti.

{{Portály|Film|Lidé|Umění}}