Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 1 105 bajtů ,  před 2 lety
rozšíření
Již v Lysé, v domě Na staré poště č. 18, se jim narodil syn Rudolf, který zde prožil i prvních 11 let. Pak se rodina přestěhovala do lepšího domu dál od náměstí. Rudolf měl dalších devět sourozenců, dospělosti se však dožili jen čtyři z nich. Dva sourozenci zemřeli v roce 1883 v důsledku epidemie [[Pravé neštovice|pravých neštovic]]. Rudolfův otec byl přitom propagátorem očkování proti neštovicím, které v té době bylo již známé, nicméně nebylo většinově přijímané a jeho aplikace mohla při komplikacích vést k postihu lékaře za ublížení na zdraví.
 
Stát se lékaři chtěli všichni chlapci v rodině. Kromě Rudolfa se to podařilo ještě jeho nejmladšímu bratrovi Michalovi, bratr Kamil se stal vojenským veterinárním lékařem se specializací na koně a bratr Tomáš lékárníkem.
 
=== Studium ===
Středoškolská studia zahájil Rudolf na německém gymnáziu na Malé Straně. Na autoritativně vedeném a přísně katolickém gymnáziu se však necítil dobře, a proto přestoupil na české, spíše antiklerikální [[Akademické gymnázium Štěpánská|Akademické gymnázium]], kde maturoval v roce 1889. Pokračoval ve studiu na [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|české lékařské fakultě v Praze]], kde ho prof. [[Karel Maydl]] ve 3. ročníku nadchl pro chirurgii. Promoval v roce 1895.
 
Stát se lékaři chtěli všichni chlapci v rodině. Kromě Rudolfa se to podařilo ještě jeho nejmladšímu bratrovi Michalovi, bratr Kamil se stal vojenským veterinárním lékařem se specializací na koně a bratr Tomáš lékárníkem.
 
=== StudiumKariéra ===
Krátce pracoval jako externista na interní klinice prof. [[Emerich Maixner|Emericha Maixnera]], ale ještě v roce 1895 se stal operačním elévem na První chirurgické klinice prof. [[Karel Maydl|Maydla]] v Praze. Počátkem roku 1896 se rozšířily zprávy o objevu [[Wilhelm Conrad Röntgen|Wilhelma Röntgena]] – ''[[Rentgenové záření|paprscích X]]''. Jedlička pochopil obrovskou důležitost tohoto objevu a ještě téhož roku si stihl dohodnout vybudování soukromého rentgenového kabinetu v hotelu [[Slovanský dům|U černého koně]]. Jako první v habsburské monarchii začal provádět [[Skiagrafie|skiagrafická vyšetření]], a stal se tak zakladatelem české lékařské [[rentgenologie]]. V hotelu se rentgen nacházel proto, že jeho majitel Antonín Cífka byl ochoten jej zaplatit. Přístroj se totiž stal magnetem pro hosty, kteří – neznalí nebezpečí rentgenového záření – se mohli bavit prohlížením vlastních kostí. Následujícího roku Jedlička sám objednal Roentgenův přístroj, přičemž si na něj půjčil víc než dvojnásobek svého ročního příjmu. S kolegy vyrobil příslušenství, provozní materiál hradil z vlastních prostředků. Dotaci na přístroj získal přednosta Maydl až v roce 1900. Jako první v Čechách začal Jedlička o několik let později využívat také [[Radium|radiovou sůl]] poté, co ji dokázala izolovat [[Marie Curie-Skłodowská]]. I v tomto případě si ji hradil sám.
 
Zklamaný Jedlička neúspěchy těžce nesl a z kliniky odešel. Začal pracovat na univerzitní poliklinice v Příčné ulici a otevřel si i vlastní praxi. Trpěl však tím, že ztratil možnost operovat. Svou zručnost si však udržoval díky kontaktům s bývalými kolegy, kteří ho zvali k operacím do okresních nemocnic.
 
V této době se u Jedličky začaly projevovat negativní důsledky používání nových metod, jejichž nebezpečnost nebyla v době jejich objevu známa. K nastavení správného stupně záření tak Rudolf Jedlička běžně používal vlastní ruku. Postupně mu byly amputovány články prstů levé ruky, na níž mu zůstal nakonec jen pouze palec a necelý ukazováček. I s tímto handicapem však dokázal pomocí speciální pinzety dál operovat.<ref name="Dvořák" />
 
V září 1907 byla docentu Jedličkovi udělena mimořádná profesura. Téhož roku mu však zemřel otec. Dosáhl významného titulu císařského zdravotního rady, a tak byl – též coby zeť vyšehradského měšťana a někdejšího starosty – pohřben na [[Vyšehradský hřbitov|vyšehradském hřbitově]].
 
=== Pražské sanatorium ===
{{viz též|Ústav pro péči o matku a dítě}}
V roce 1908 cestoval Rudolf Jedlička do Spojených států a navštívil přitom [[Klinika Mayo|Kliniku Mayo]] v [[Rochester (Minnesota)|Rochesteru]] ve státě [[Minnesota]], kterou v roce 1889 založil [[William Worrall Mayo]]. Zaujalo ho, jak klinika udržuje krok s novými výzkumy, i to, jak je financována. Movití klienti si připláceli za nadstandard, což částečně zaplatilo běžnou péči o chudé. Na obdobném principu si přál vybudovat své sanatorium.
 
 
=== První balkánská válka: lékařem v Srbsku ===
V říjnu 1912 začala [[první balkánská válka]], ve které se [[Balkánský svaz]] postavil proti [[Osmanská říše|Osmanské říši]]. V Čechách se zvedla vlna sympatie k Srbům a jejich osvobozeneckému boji. Český pomocný lékařský komitét plánoval vyslání lékařů a zdravotnického materiálu, sokolové a další spolky organizovaly sbírky. Nejrychleji zareagoval Rudolf Jedlička, který vypravil vlastní expedici, a také na vlastní náklady. Již 24. října 1912 s ním do [[Bělehrad]]u odcestovali např. pozdější první ředitel Baťovy nemocnice ve Zlíně [[Bohuslav Albert]], pro kterého se Jedlička po této zkušenosti stal celoživotním vzorem, nebo budoucí primář chirurgie ve Slezské Ostravě [[Vladimír Haering]]. O dva dny později zde převzali vojenský lazaret s 800 lůžky a večer přijímali první raněné z [[bitva u Kumanova|bitvy u Kumanova]], kde sice Srbové zvítězili, nicméně stovky jich padly a přes 3000 jich bylo zraněno. Velký problém zde předst–avovalapředstavovala délka transportu raněných z bojišť, což ještě zhoršily listopadové povodně.
 
Prof. Jedlička operoval až 40 pacientů denně, organizoval i odbornou spolupráci zahraničních expedic. V Bělehradě jej navštívil budoucí prezident, tehdejší poslanec Říšské rady [[Tomáš Garrigue Masaryk]].<ref name="Dvořák" /> V lednu následujícího roku se expedice vrátila do Prahy, celkem provedlo 19 Čechů téměř 1800 operací. Srbské království mu udělilo [[Řád svatého Sávy]] a král [[Petr I. Karađorđević|Petr I.]] mu věnoval svou fotografii s podpisem.
 
=== Jedličkův ústav ===
{{viz též|Jedličkův ústav}}
[[Soubor:Jedlicka s Institute for the Disabled Vysehrad Prague CZ 771.jpg|náhled|vlevo|Jedličkův ústav na Vyšehradě]]
V roce 2011 se Jedlička stal na doporučení profesora [[Jan Deyl|Jana Deyla]] předsedou spolku, jehož cílem bylo vybudovat ústav pro postižené děti. Spolek v té době existoval už tři roky pod vedením [[Otakar Kukula|Otakara Kukuly]], svému cíli se za tu dobu ale moc nepřiblížil. Jedlička v roce 2012 vyjednal půjčku na koupi domu na Vyšehradě a začal pro ústav získávat finance, přičemž největším dárcem byl zpočátku on sám. Počet členů spolku se za Jedličkova působení začal rozrůstat a brzy se počítal ve stovkách, a tím mu přibývaly i peníze. Do nového úkolu založit nový ústav se Jedlička naplno pustil poté, co se v lednu 2013 vrátil z balkánského bojiště.
V roce 1913 založil Rudolf Jedlička v Praze ústav pro tělesně postižené děti, který byl na jeho počest nazván [[Jedličkův ústav]].
 
V roce 1921 se stal řádným [[profesor]]em chirurgie a rentgenologie a prvním přednostou II. chirurgické kliniky [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]].
O vedení ústavu požádal učitele [[František Bakule|Františka Bakuleho]], náboženství učil [[Alois Tylínek]]. Ústav, který od listopadu téhož roku nesl Jedličkovo jméno, měl zpočátku kapacitu pouze 10 dětí. Přijímány byly děti postižené pouze tělesně, protože cílem ústavu bylo naučit je soběstačnosti, a dát jim tak možnost získat v budoucnu práci, aby nebyly doživotně závislé na druhých.
 
V roce 1921 se Jedlička stal řádným [[profesor]]em chirurgie a rentgenologie a prvním přednostou II. chirurgické kliniky [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]].
 
=== Závěr života ===