Kníže: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Drobné rozšíření článku
Oprava několika vlastních omylů
Řádek 35:
Samotný výraz pochází ze staroslovanského ''kъnędzь'' (pravděpodobně převzato z pragermánského ''kuningaz'', značícího vládce, [[král]]e – srov. něm. ''könig'', ang. ''king''), má tedy společný základ s výrazem [[kněz]], s nímž byl zejména ve starších zápisech nezřídka zaměňován. Ve slovanských jazycích ([[čeština]], [[polština]]) je synonymem pro [[vévoda|vévodu]]. V [[Čechy|Čechách]] je tento titul spojen s vládcem Čechů do konce [[12. století|12. století]], fakticky stejné úrovně, jako pozdější titul ''[[král]]'', který se odlišoval potvrzením, udělením úřadu od vyšší autority - římské říše osobou [[císař]]e nebo římské církve osobou [[papež]]e. Společné je také jejich volenost, zejména po vymření královského rodu po [[meč]]i (bez mužského potomka), případně i po [[přeslice|přeslici]] (bez potomka včetně ženského). Váha volby, svévole a udělení úřadu se ovšem v dějinách často proměňovala - u knížat i u králů.
 
Prapůvodní, předkřesťanský termín pro knížete u starých [[Slované|slovanů]] byl ''Racikrasic'' nebo ''račic.''<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Růžička
| jméno = Josef
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Mýty a báje starých Slovanů: božstva, svatyně, bájesloví, tradice
| redaktoři = Irena Šindlářová
| vydání = 2
| vydavatel = Fontána
| místo = Olomouc
| rok = 2003
| počet stran = 130
| strany = 42
| isbn = 80-7336-132-9
| poznámka = Upravené původní vydání z roku 1907
}}</ref>
 
V moderní češtině tak bez rozlišení a většinou nevědomky používáme termín kníže jak pro staroslovenskéhostaroslovanského panovníka s titulem kňaz (např. staří [[Přemyslovci]]), tak pro knížete (drobnějšího panovníka či šlechtice) "západního původu", jehož titul vychází z latinského ''Princeps''. Konečně se výraz kníže souhrnně používá, a to v mnoha evropských jazycích, pro drobnější vládce v mimoevropském světě s vlastními tituly a pro drobné panovníky a kmenové vůdce v [[Pravěk|pravěku]] a [[Starověk|starověku]].
 
Etymologický původ ekvivalentních titulů v&nbsp;jiných jazycích je poněkud odlišný a vychází z&nbsp;[[Latina|latinského]] ''princeps'', což znamená „první“. Toto slovo bylo používáno původně pro hlavy [[římský senát|římského senátu]], ve smyslu ''první mezi sobě rovnými''. V&nbsp;češtině se z&nbsp;tohoto slova odvozuje také titul [[princ]], který má ale význam spíše pro zdvořilé oslovování potomků vyšších šlechticů.
Řádek 199 ⟶ 214:
* Knížecí okrsek/akropole - termín z archeologie, označení pro opevněný palácový a kostelní okrsek v centru [[Raný středověk|raně středověkého]] [[Hradiště (hrad)|hradiska]]
* [[Knížecí rodové patrimonium]] - termín pro jádrové panství [[Přemyslovci|Přemyslovců]]
* Knížecí stolec - starší forma knížecího [[Trůn|trůnu]], např. na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] poblíž pahorku [[Žiži]]
* Knížecí hrobka/Knížecí krypta - hrobka knížecí rodiny, v [[Česko|ČR]] např. v [[Schwarzenberská hrobka (Domanín)|Třeboni]] ([[Schwarzenberkové]]) či [[Ditrichštejnská hrobka|Mikulově]] ([[Ditrichštejnové]])
* Knížecí oratoř - uzavřená [[Oratoř (architektura)|oratoř]] sloužící knížecí/vladařské rodině
Řádek 221 ⟶ 237:
* [[Kněžice]] - celkem 8 lokalit v [[Česko|Česku]]
* [[Knížecí Pláně]] (německy ''Fürstenhut'') - část obce [[Borová Lada]]
* [[Knížecí stůlstrom]] - hora v [[Český les|Českém lese]]
* [[Knížecí stolec]] - hora na [[Šumava|Šumavě]]
* [[Knížecí studánky]] - lokalita v [[Brdy|Brdech]]
* [[Knížecí (Velký Šenov)|Knížecí]] - část obce [[Velký Šenov]]
* [[Na Knížecí]] - [[Na Knížecí (Smíchov)|vlakové a autobusové nádraží]] na [[Smíchov|Smíchově]] a dalších 76 drobných lokalit v Česku, mylně též název hájenky v [[Brdy|Brdech]] u [[Teslíny|Teslín]]
* [[Zámek Książ|Hrad]] a městečko [[Książ]] (německy ''Fürstenstein'') v polském [[Slezsko|Slezsku]] - na knížete upomíná v obou jazycích
* [[Kneževo]] (jazykem [[Bosňáci|Muslimů]] ''Skender Vakuf'') - město v [[Bosna a Hercegovina|Bosně]], jinak několik dalších menších obcí v Bosně a [[Chorvatsko|Chorvatsku]]
Řádek 283 ⟶ 299:
 
==== První Francouzské císařství ====
V dobách [[První Francouzské císařství|Prvního Francouzského císařství]] byly veškeré dosavadní šlechtické tituly zrušeny a nahrazeny novými se specifickými pravidly a heraldikou. [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] usiloval o postavení univerzálního císaře, podobné pozici středověkých římských císařů. Zaváděl vlastní lenní systém s loutkovými vládci a jednotným systémem šlechtického práva a jednotnou heraldikou. Svým příbuzným, králům v satelitních státech, zakázal udílet knížecí tituly, kteréžto právo si, jako císař, rezervoval pro sebe. Napoleonská šlechta, vytvořená definitivně roku 1808 měla jeden stupeň nižší šlechty: rytíře, a čtyři stupně šlechty vyšší: (vzestupně) baron, hrabě, vévoda a kníže. Jen knížata a vévodové byli držiteli teritoriálního [[Predikát (titul)|predikátu]] (místního přídomku) a jen některá z knížat byla suverény (z vévodů žádný). Jednalo se však, spíše než o skutečné suverénní panovníky, o závislé vládce v podobném postavení, jaké má např. dnešní [[Monako]] vůči Francii.<ref name=":1" /> Ostatní šlechtici byli jen např. ''baron de l´Empire'' bez predikátu. Knížecích titulů bylo za Prvního císařství uděleno neobyčejně málo a na rozdíl od zbývajících titulů byly tituly knížat automaticky dědičné, ovšem výhradně v primogenituře.<ref>Rytíři museli při žádosti o uznání dědičnosti titulů doložit v každé generaci odpovídající příjem. Baroni, hrabata a vévodové zase museli založit [[Svěřenství|fideikomismajorát]]. Knížata sice byla od této povinnosti [[De iure|de jure]] osvobozena, [[de facto]] však vládnoucím knížatům nahrazovalo fideikomismajorát jejich knížectví a titulární knížata zase byla ve všech případech také vévody s povinností založení fideikomisumajorátu, chtěla-li vévodský titul udržet v pozdějších generacích. </ref>
 
===== Knížata kreovaná Napoleonem =====
Řádek 316 ⟶ 332:
 
==== Druhé Francouzské království ====
V období [[Restaurace Bourbonů|Restaurace]] přiznaly [[Bourboni|bourbonští]] panovníci knížecí tituly třem rodům. [[Ludvík XVIII.]] přiznal v r. 1815 knížecí titul ministru a francouzskému zástupci na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]] [[Charles Maurice de Talleyrand-Périgord|Talleyrandovi]] a [[Karel X.]] r. 1828 pak tituly knížete z Hénin rodu [[Hénin-Liétard]] a knížete z Lucinge pro rod Faucigny. Rody všech držitelů všech těchto knížecích titulů v současnosti (2017) již vymřely.
 
==== Druhé Francouzské císařství ====
Řádek 326 ⟶ 342:
[[File:Principeassistente.jpg|thumb|Marcantonio Colonna, v l. 1923-1947 kníže-asistent papežského trůnu. Zde v slavnostním oděvu svého úřadu]]
=== Papežská knížata ===
Papežská knížata jsou dvojího druhu. Jednak jde o nejvyšší stupeň lenní aristokracie v [[Papežský stát|Papežském státě]]. Mezi tyto rody patří řada těch, z nichž vzešly papežové, jiné rody naopak za svůj společenský vzestup vděčily právě papežskému [[Nepotismus|nepotismu]], který umožnil jejich povýšení na knížata. Mezi známé rody Papežského státu patří [[Borromeové]], [[Colonna|Colonnové]], [[Orsini|Orsiniové]], [[Aldobrandini|Aldobrandiniové]], rody [[Chigi]], [[Pamphilli]], [[Barberini]] nebo [[Borghese]]. Knížecí titul bývá obvykle vázán na nějaké konkrétní léno v zemi, může však výjimečně být udělen i [[Patronymum|patronymně]] (podle jména) celému rodu. Nejprestižnější papežskou knížecí hodností je titul [[Kníže-asistent papežského trůnu|knížete-asistenta papežského trůnu]], spoluzastávaný po staletí dědičně hlavou rodu Colonnů. V letech [[1735]]-[[1958]] byl úřad zastáván také hlavou rodu Orsini, protože se však kníže [[Phillipo Orsini]] dopustil manželské nevěry s britskou herečkou [[Belinda Lee|Belindou Lee]], přišli Orsiniové o svůj úřad, kde je od té doby nahradil rod knížat [[Torlonia|Torloniů]]. Papež může také udělit titul knížete (tzv. knížete římského, ''Principe Romano'' nebo ''Princeps Romanus'') bez léna cizinci, který se mimořádně zasloužil o katolickou církev. Takto byl [[Primogenitura|primogeniturním]] knížecím titulem v roce [[1820]] vyznamenán francouzský vévoda [[Armand de Polignac]], příbuzný současného monackého knížete [[Albert II. Monacký|Alberta II.]] Od [[Pontifikát|pontifikátu]] [[Jan XXIII.|Jana XXIII.]] již [[Svatý stolec|Svatý Stolec]] nové šlechtické tituly neuděluje, i když formálně taková možnost zrušena nebyla.
 
=== Belgie a Nizozemí ===
Řádek 365 ⟶ 381:
| strany = 336
| isbn = 80-7106-487-4
}}</ref> Panovníci tzv. [[Knížecí stát|Knížecích států]] v [[Britská Indie|Britské Indii]] byli bez ohledu ohledu na svůj dosavadní titul, souhrnně britskou korunou označováni za knížata. Přesto však britská monarchie projevila značný cit pro jemné ceremoniální rozlišení jejich vzájemného postavení. Indická knížata byla rozdělena do sedmi hodnostních tříd, které se odlišovaly počtem slavnostních výstřelů z děl při příjezdu takového knížete do některého města. Počet čestných salv byl v rozpětí od 21 do 9 a dále se lišil i tím, jestli kníže měl tuto poctu přiznanou dědičně či jen doživotně. Existovala navíc ještě nejnižší, osmá třída knížat, která na pozdravné salvy neměla nárok. Šest vyšších kast s nárokem na přinejmenším 11 výstřelů mělo zároveň ze strany britské koruny nárok na titul [[Výsost]] (''Highness'') a pouze jeden z knížat nejvyšší, "21 salvové kasty", - [[Nizám]] z [[Hajdarábád|Hajdarábádu]], měl nárok na prakticky nepřeložitelný čestný titul ''exalted Highness'' (doslova "povýšená Výsost").<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Článek o indických knížatech na online Gothajském almanachu|url=http://www.almanachdegotha.org/id59.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-04-08|jazyk=anglicky}}</ref> Naopak knížata, která měla nárok jen na 9 pozdravných salv, případně na střelbu neměla nárok vůbec, byla oslovována, stejně jako britští vévodové, "pouze" Vaše Milosti (''Your Grace'').
 
==== Mimoevropský kulturní okruh ====
Řádek 387 ⟶ 403:
Od poloviny 20. století vzniklo na světě množství tzv. mikrostátů, které nejsou mezinárodně uznávány a mají nejrůznější formy vlády včetně knížectví. Důvody pro jejich vznik se velice různí a sahají od spíše recesistických (např. [[Horácko|Horácké]] knížectví "knížete" [[Miroslav Donutil|Miroslava Donutila]]), přes projekty na podporu regionální turistiky, až po vážně míněný [[separatismus]] (kníže Leonard (I.) Casley a "jeho" australské [[knížectví Hutt River]] nebo kníže Marcello (I.) Menegatto, současný "vládce" italské [[Seborga|Seborgy]]) či dokonce po projekty, obviněné z projevů [[Pravicový extremismus|pravicového extremismu]] (tzv. Knížectví Germania v [[Braniborsko|Braniborsku]], zrušené soudním rozhodnutím a zásahem policie). Knížata takovýchto států si svůj titul udělila sama a proto jejich tituly nelze uznat z hlediska [[Mezinárodní právo|práva mezinárodního]] ani z hlediska práva šlechtického, které je postavené na zásadě, že nikdo nemůže uděl více ani stejně moci či privilegií, než sám drží. Nová knížata tak v praxi může jmenovat jen suverénní panovník s alespoň královskou hodností.
 
== ZajímavostZajímavosti ==
* "Kníže míru" je jedním z titulů [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. Ten je však častěji uctíván jako král (náleží mu např. titul "král slávy") a jeho královský titul se dává do protikladu k titulu knížecímu, jenž je přiznáván [[Satan|Satanovi]]. [[Petr (apoštol)|Svatý Petr]] je na druhou stranu "knížetem [[Apoštol|apoštolů]]". Podle Písma či církevní tradice existuje ještě více takovýchto [[Epiteton|epitet]].
* Protože prakticky ve všech jazycích je slovo pro knížete i synonymem pro vládce, resp. panovníka, pak slavné dílo [[Niccolò Machiavelli|Niccola Machiavelliho]]: [[Vladař]], se v originále nazývá ''Il Principe'' (tj. doslova kníže)
 
== Galerie ==