Břevnovský klášter: Porovnání verzí

Klášter byl založen u pramene potoka [[Brusnice (potok)|Brusnice]], kde se podle [[pověst]]i setkal biskup [[svatý Vojtěch]] s knížetem Boleslavem na lovu. První mniši sem přišli z [[Bavorsko|bavorského]] [[Klášter Niederaltaich|kláštera Niederaltaich]]. Podle jiného zdroje sem první mnichy měl přivést [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěch]] z [[Řím]]a. Prvním opatem se roku [[993]] stal jeho vychovatel [[Anastasius I. (Astrik)|Anastasius]], který je někdy ztotožňován s pozdějším [[Seznam ostřihomských arcibiskupů|ostřihomským arcibiskupem]]. V polovině [[11. století]] postavil opat Meinhard v Břevnově [[Románský sloh|románskou]] [[Bazilika|basiliku]] sv. Benedikta a Vojtěcha a založil [[Benediktinský klášter Rajhrad|klášter v Rajhradě]] u Brna. Počátkem [[14. století]] přestavěl opat [[Pavel Bavor z Nečtin|Bavor z Nečtin]] klášter i kostel, který je od té doby zasvěcen sv. Markétě, a založil [[Broumovský klášter|klášter v Broumově]]. V klášteře žila řada vynikajících [[mnich]]ů, například [[Jan z Holešova]], který patrně jako první používal diakritický pravopis. Roku [[1420]] klášter zničili [[Táborský svaz|táborité]]. Mniši, kteří přežili, odešli do [[Broumov]]a. K obnově kláštera došlo až v polovině [[16. století]], koncem [[17. století]] za [[opat]]a [[Tomáš Sartorius|Tomáše Sartoria]] vznikl dnešní Starý konvent (na počest významného obnovitele kláštera Sartoria byla po něm pojmenována blízká ''Sartoriova ulice'').

Současnou stavbu zahájil roku [[1708]] opat [[Otmar Daniel Zinke|Otmar Zinke]] a svěřil ji nejlepším umělcům své doby. Bazilika je sálová vrcholně [[Baroko|barokní]] stavba s&nbsp;dlouhým [[kněžiště]]m podle [[plán]]ůplánů [[Kryštof Dientzenhofer|Kryštofa Dientzenhofera]].<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Bazilika byla vysvěcena roku [[1715]], celá stavba trvala do roku [[1740]]. Za pruského obléhání Prahy v&nbsp;roce [[1757]] sloužil kostel jako [[Chlév|stáj]] a [[Nemocnice|lazaret]]. Břevnovský opat [[Stephan Rautenstrauch|František Štěpán Rautenstrauch]] (1734–1785) se významně podílel na reformách [[Vysoká škola|vysokých škol]], právnického a kněžského [[vzdělávání]], a tak nebyl klášter za [[Josef II.|Josefa II.]] zrušen. V&nbsp;dalším období však spíš upadal, až ve 30. letech 20. století byl reformován mnichy z belgického Chevetogne. Převorem se pak stal [[Jan Anastáz Opasek|Anastáz Opasek]], od roku [[1947]] opat. Roku [[1950]] byl zatčen a&nbsp;dlouhodobě vězněn, klášter byl roku 1951 rozpuštěn a mniši deportováni. Do roku [[1990]] zde byl Archiv ministerstva vnitra. Tzv. malý neboli Sartoriův konvent využívala StB pod krycím názvem „Montážní ústav“.<ref>BUBEN, Milan M. ''Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v&nbsp;českých zemích. Díl II, svazek II''. Praha : Libri, 2004. S. 55.</ref> Po návratu opata Opaska byl klášter i kostel v&nbsp;letech [[1991]]–[[1993]]1991–1993 s&nbsp;velkou podporou zahraničních, zejména německých, klášterů důkladně opraven a povýšen na arciopatství. V&nbsp;roce [[1997]] jej navštívil papež [[Jan Pavel II.]]<ref>{{Citace elektronické monografie

Dnešní [[Baroko|barokní]] [[Budova|budovy]] kláštera včetně [[chrám]]u sv. Markéty, nového [[konvent (církev)|konventu]] a prelatury pocházejí převážně z&nbsp;let [[1708]]–[[1740]]1708–1740. Byly zbudovány na starších základech podle plánů architekta [[Kryštof Dientzenhofer|Kryštofa Dientzenhofera]] a pod jeho stavebním dozorem. Někdejší vstupní osa kláštera je dnes rozdělena ulicemi Bělohorskou a Patočkovou. Při proražení třídy Pionýrů (dnešní Patočkovy ulice) v&nbsp;letech 1952–1953 padly za oběť budovy klášterního pivovaru a sladovny s vnější ohradní zdí. [[Socha|Sochy]] sv. Benedikta nad vstupní branou a sv. [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] v&nbsp;severozápadním rohu nádvoří jsou od [[Karel Josef Hiernle|Karla Josefa Hiernleho]], ostatní sochy na [[Fasáda|fasádě]] pocházejí z&nbsp;dílny [[Matěj Václav Jäckel|Matěje Václava Jäckela]].

Na postranních iluzivně malovaných [[oltář]]ích v&nbsp;chrámové lodi je sedm velkých obrazů [[Petr Brandl|Petra Brandla]] z&nbsp;let 1715–1719. Na severní (levé) straně směrem od vchodu jsou to obrazy ''Smrt sv. Václava'', ''Ukřižování'' a&nbsp;''Setkání [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]] s&nbsp;knížetem [[Boleslav II.|Boleslavem II.]] u&nbsp;studánky''. Na jižní straně ''Přenesení ostatků [[Svatý Otmar|sv. Otmara]]'', ''Smrt [[Benedikt z Nursie|sv. Benedikta]] mezi řeholníky'' a na třetím oltáři dva obrazy nad sebou: ''Sv. Prokop'' a ''Smrt poustevníka Vintíře'' (za účasti knížete [[Břetislav I.|Břetislava I.]] a biskupa Šebíře). [[Freska|Fresky]] na klenbě vymaloval [[Jan Jakub Stevens]]. Na kůru je cenný barokní prospekt [[varhany|varhan]] s&nbsp;figurálními dřevořezbami hrajících andílků z&nbsp;roku 1724. Do staré skříně byl roku 2010 vsazen nový varhanní stroj. Na jižní stěně chóru [[kostel]]akostela je vsazen kamenný raně gotický náhrobek blahoslaveného šumavského poustevníka a diplomata Vintíře, který zemřel roku [[1045]] a byl uctíván jako patron českých a&nbsp;bavorských benediktinů.<ref>P. Vlček, ''Umělecké památky Prahy A-L''. Str. 60-62.</ref>

[[Soubor:Břevnovský klášter 62.jpg|náhled|left|Krypta románské baziliky z&nbsp;poloviny [[11. století]]]]

Pod chórem kostela byla při archeologickém průzkumu v&nbsp;letech 1965–1968 odkryta část opukového kvádříkového zdiva s&nbsp;polosloupy a podlaha [[krypta|krypty]] trojlodní románské baziliky z&nbsp;poloviny [[11. století]].

Prospekt kaskádové barokní zahrady s nedávno rekonstruovanou [[Oranžérie|oranžerií]], sadem, habrovým špalírem a loubím, stejně jako dva rybníky pocházejí z&nbsp;2. čtvrtiny [[18. století]] a jsou pouze menší částí někdejšího areálu, který zčásti zabralo sídliště Petřiny. V&nbsp;dolní části [[Zahrada|zahrady]] stojí v&nbsp;dnešní podobě [[Baroko|barokní]] [[pavilon]] Vojtěška s&nbsp;pramenem potoka [[Brusnice (potok)|Brusnice]], nad pramenem se nachází gotická křížová klenba, jediný pozůstatek někdejšího gotického kláštera. Dolní část zahrady, kde je také [[gloriet]] Josefka, kaple Lazarka, soustava barokních [[Štola|štol]], jimiž se [[voda]] zaváděla do kláštera, terasy s&nbsp;fontánami a schodišti, prošla v&nbsp;letech 2010–2013 náročnou rekonstrukcí a bývalá oranžerie slouží jako výstavní síň. V&nbsp;horní části zahrady ([[sad]]u), která je oddělena plotem, dochází k výměně starých ovocných stromů novými (vykáceno má být všech více než 1000 stromů). V&nbsp;současnosti se na noc zamyká jen spodní část zahrady (areál kláštera), po ukončení její rekonstrukce se ale nově plánuje na noc zamykat i horní zahradu, která sousedí s někdejším klášterním větrným mlýnem, a podle něj nazvaných [[kolej Na Větrníku|kolejí Na Větrníku]].

Na nedalekém [[Břevnovský hřbitov|Břevnovském hřbitově]] odpočívá řada známých osobností (jako např. [[Jan Patočka]] nebo [[Karel Kryl]]). V&nbsp;kostele proběhla [[Rekviem|zádušní mše]] například také za [[Jaroslav Seifert|Jaroslava Seiferta]] ([[1986]])<ref>SEIFERT, Jaroslav a HAVEL, Rudolf, ed. ''Čas plný písní: výbor''. 1. vyd. Praha: Odeon, 1990. 267 s. Klub čtenářů; Sv. 622. ISBN 80-207-0140-0. S. 266. („po církevním rozloučení v&nbsp;Břevnově u&nbsp;sv. Markéty byl pohřben v Kralupech nad Vltavou“)</ref> nebo za kontroverzního podnikatele [[Václav Kočka mladší|Václava Kočku ml]] ([[2008]]), kteří však na zdejším hřbitově neleží.