Jazyk (lingvistika): Porovnání verzí

V kontrastu s tím je lidský jazyk otevřený, neustále se vyvíjející a má vlastnost produktivity, což znamená, že z omezeného množství znaků vzniká neomezené množství výpovědí a nová slova. Toto je možné díky dualitě jazyka, kde množina jednotek, které samy o sobě význam nemají (zvuky, písmena, gesta), může být takřka neomezeně kombinována s významy k vytvoření nových znaků. Znaky a gramatická pravidla jednotlivých jazyků jsou široce ''[[Arbitrárnost|arbitrární]],'' což znamená, že motivovanost spojení výrazu s obsahem může mít nejrůznější konotace ovlivněné nesčetnými okolnostmi a obsah také nemusí být motivován vůbec ničím. Interakce, které zahrnují komunikační prostředky zvířat, jsou většinou geneticky determinované.{{doplňte zdroj}}

Některé druhy zvířat si dokázaly prostřednictvím sociálního učení osvojit několik druhů sebevyjádření prostřednictvím lexigramů. Podobně mnoho druhů ptáků a velryb se učí své písně imitací členů stejného druhu, ale zatímco se některá zvířata mohou naučit mnoho slov a znaků, žádné si ale nedokázalo osvojit více než čtyřleté dítě a cokoliv získaného ani vzdáleně nepřipomínalo komplexní gramatiku či lexikální rozmanitost lidského jazyka.{{doplňte zdroj}}

Lidský jazyk se především liší od jakéhokoli druhu zvířecího komunikačního systému tím, že rozlišuje gramatické a sémantické kategorie jako jsou podstatná jména nebo slovesa, přítomnost, minulost a budoucnost, které mohou být užity k velmi komplexním sdělením. Také je jediným známým přirozeným jazykem, který je modálně nezávislý.{{doplňte zdroj}} To znamená, že může být použit ke komunikaci ne pouze prostřednictvím jednoho kanálu či media, ale skrze několik. Například mluvený jazyk užívá modality auditivní, znakové jazyky a zápis funguje na vizuální modalitě a Braillovo písmo rozlišuje taktilní modalitu.

Jazyk je také unikátní tím, že může odkazovat na abstraktní skutečnosti a na smyšlené či hypotetické události , stejně tak na události, které se udály v minulosti nebo se stanou v budoucnosti. Tato schopnost referovat ke skutečnostem, které se neváží na aktuální čas a prostoru, se nazývá displacement (dislokace). Některé druhy zvířecí komunikace vykazují známky dispacementu, například komunikace včel při hledání nektaru. Stupeň této vlastnosti v lidské řeči je však považován{{Kým?}} za unikátní.{{doplňte zdroj}}