Verze z 3. 6. 2017, 13:38 editovat Silesianus (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 55 670 editací m linkfix ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 5. 9. 2017, 21:44 editovat zrušit editaci Jx (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 4 041 editací m →‎Vznik a vývoj: nbsp Přejít na další porovnání →
Řádek 22: == Vznik a vývoj == V roce 1936 firma [[Heinkel]] obdržela od RLM detailní požadavky na nový [[Bomber A]]. Tento požadavek stanovovala kritéria: stroj s maximální rychlostí 540 km/h, schopným nést náklad 2  000 kg bomb s doletem 1  600 km nebo 1000 kg na vzdálenost 2  900 km. Šlo o náročné požadavky, které znamenaly, že stroj bude muset být schopen letět rychleji než jakákoliv tehdejší stíhačka a výkonově se značným náskokem předstihnout jakýkoliv bombardér ve výzbroji. Aby to dokázal splnit, šéfkonstruktér Heinkelu [[Bratři Günterové\|Siegfried Günter]] musel zavést do té doby několik nevyzkoušených prvků. Prvním byl pohon nového stroje, na který Günter potřeboval pár leteckých motorů s výkonem 2  000 k. Jenže Němci v té době takovým motorem nedisponovali. Aby obešel tento problém bez použití čtyř menších motorů, se Günther rozhodl zakomponovat nový dvojitý motor [[Daimler-Benz DB 601\|Daimler-Benz DB 606]]. Tento motor se skládal z páru vodou chlazených, 12 válcových, proti sobě otočených motorů [[DB 601]], pohánějících jeden rotor pomocí spojené převodovky v jedné motorové gondole. He 177 měly pohánět dva nové motory DB 606, z nichž každý poskytoval výkon 2 600 k. [[Soubor: Bundesarchiv Bild 101I-668-7164-35A, Flugzeug Heinkel He 177.jpg \| thumb \| He 177 během údržby, jaro 1944.]] Při své snaze o aerodynamicky čistý design bylo Günterovým původním záměrem, aby se defenzivní výzbroj nového bombardéru skládala ze tří dálkově ovládaných věží s [[kulomet]]y a konvenčním ocasním střelištěm. Ve srovnání s klasickými věžemi nabízely dálkově ovládané věže technickou komplexnost v podobě snížení hmotnosti a velikosti. Navíc měly výhodu, že střelec se nacházel v pozici, kde měl nejlepší možný výhled a kde by nebyl s největší pravděpodobností oslepený výstřely z vlastních zbraní. Ale podobně jako i chladící systém, ani dálkově ovládané věže nebyly ještě v roce 1939 dostatečně vyvinuty. To znamenalo, že se konstruktér musel vrátit ke klasickému ručně ovládanému střelišti a smířit se s vyplývajícími omezeními.

Heinkel He 177: Porovnání verzí