Verze z 29. 8. 2017, 11:37 editovat Sodacan (diskuse \| příspěvky) 413 editací File rename: Criteria 1 (GlobalReplace v0.6.5) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 3. 9. 2017, 09:47 editovat zrušit editaci Nazgul02 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 5 941 editací Smlouva s Československem, odstranění zbytečně tučného písma, zřízení sekce reference Přejít na další porovnání →
Řádek 157: Po válce se Francie musela zejména zotavit z válečné katastrofy. To se do roku [[1925]] podařilo. Protože ve válce padl milion Francouzů a dalších až pět milionů zůstalo trvale znetvořeno, nastala první velká éra [[imigrace]]. Stranický systém zůstal stejný jako před válkou. Jen na konferenci SFIO v Tours v prosinci [[1920]] vznikla Francouzská sekce Komunistické internacionály (SFIC), od roku [[1921]] [[Parti communiste français\|Komunistická strana Francie]] (PCF). Menšina odešla a ponechala si název SFIO. Šéfem socialistů se stal [[Léon Blum]] ([[1872]]–[[1950]]). V roce [[1919]] povoleny [[kolektivní smlouva\|kolektivní smlouvy]] a zavedena 8hodinová pracovní doba. Volby [[16. listopad]]u 1919 s obrovskou převahou (získal téměř 75 % křesel) vyhrál ~~'''~~[[národní blok]]~~'''~~ ''(Bloc National)'' – široká koalice umírněné pravice a středu, fakticky [[klerikál]]ů a válečných veteránů, který pak vládl až do roku [[1924]]. Vládu sestavil bývalý socialista JUDr. [[Alexandre Millerand]] ([[1859]]–[[1943]]). Francie navázala diplomatické styky s [[Vatikán]]em a v roce [[1920]] byl přijat [[konkordát]], čímž se oslabila odluka církve od státu. Po pádu pravicového socialisty [[Aristide Briand]]a ([[1862]]–[[1932]]) jako příliš smířlivého k [[Německo\|Německu]] se stal premiérem v letech 1922–1924 byl bývalý premiér a prezident republiky JUDr. [[Raymond Poincaré]] ([[1860]]–[[1934]]). V zahraniční politice prosazoval ostře protiněmecký kurs, který vyvrcholil [[11. leden\|11. ledna]] [[1923]] okupací [[Porúří]]. Ale ta byla velice nákladná: byly zvýšeny daně, padl frank a vládní hospodaření bylo v [[státní rozpočet\|deficitu]]. Na konci roku [[1923]] vystoupili z vlády radikálové. V roce 1924 uzavřela Francie spojeneckou smlouvu s [[Československo\|Československem]].<ref name="pacner139">{{Citace monografie \| příjmení = Pacner \| jméno = Karel \| odkaz na autora = Karel Pacner \| titul = Osudové okamžiky Československa \| vydavatel = Nakladatelství BRÁNA \| místo = Praha \| rok = 2012 \| počet stran = 720 \| strany = 139-146 \| isbn = 978-80-7243-597-5 }}</ref> Volby v květnu 1924 nad národním blokem vyhrál ''levý kartel'' ''(Cartel des Gauches)'' – koalice SFIO, radikálů a republikánských socialistů pod vedením [[Édouard Herriot\|Édouarda Herriota]] ([[1872]]–[[1957]]) a [[Paul Painlevé\|Paula Painlevého]] (1863–1933). Levý kartel pak vládl až do roku 1926. Tato koalice sestavila celkem 7 vlád, které musely čelit problému s frankem a zaváděly sociální opatření. Prvním premiérem koalice byl v letech 1924–1925 Édouard Herriot. SFIO do vlády nevstoupila, ale podporovala ji. Herriot se snažil o anglo-francouzské sblížení a zmírnění postoje k Německu. Uznal [[Sovětský svaz\|SSSR]] ''[[de iure]]''. V roce 1924 přiměl k demisi prezidenta republiky Milleranda, který se příliš angažoval ve prospěch pravice a chtěl posílit prezidentské pravomoci. Samotný premiér však v dubnu [[1925]] musel resignovat kvůli finančním problémům vlády. Levý kartel musel čelit povstáním v [[Maroko\|Maroku]] a [[Sýrie\|Sýrii]]. MZV byl v letech 1925–1932 [[Aristide Briand]], který přišel s programem usmíření ''(apaisement)'' Německa. [[19. červenec\|19. července]] [[1926]] vystoupili socialisté z levého kartelu. Řádek 181 ⟶ 192: == Odkazy == * {{Commonscat\|History of France}} ~~<!--~~ === Reference === <references/> ~~-->~~ === Prameny === * Řehoř z Toursu: ''O boji králů a údělu spravedlivých'', Praha, Argo, 2006. ISBN 80-7203-597-5

Dějiny Francie: Porovnání verzí