Reliéf (geografie): Porovnání verzí

}}</ref> 

Georeliéf není neměnný, podléhá změnám v důsledku geomorfologických procesů působících na svrchní plochu zemské kůry, např. v podobě přesunu [[Hornina|hornin]] v důsledku přírodních nebo [[Antropogenní vliv|antropogenních vlivů]] i dalšídalších změnyzměn vyvolanévyvolaných geomorfologickými činiteli nesoucínesoucích s sebou [[Energie|energii]], jak z vnitra planety Země ([[magma]]) v tzv. vnitřních pochodech reliéf zpravidla rozčleňující, tak i z okolního prostředí ([[Slunce]], [[voda]], proudění vzduchu – [[vítr]]) ve vnějším působení energie reliéf více či méně zarovnávající v čase. 

Na základě [[Tektonická deska|tektonických struktur]] planety Země je její georeliéf rozčleněn plošně do územních [[Geomorfologická jednotka|geomorfologických jednotek]], řádově odlišných. Řádově nejvyšší v [[Evropa|Evropě]] je tvoří na severu tzv. Kaledonská oblast (orientačně část [[Norsko|Norska]] a [[Velká Británie (ostrov)|Velké Britanie]]) a Baltský štít ([[Finsko]], [[Švédsko]]), na severovýchodě Východoevropská platforma (část [[Polsko|Polska]] a [[Ukrajina|Ukrajiny]], [[Bělorusko]], [[Baltské státy|Pobaltské republiky]], [[Rusko]]), na jihovýchodě Alpsko-himalájská oblast ([[Švýcarsko]], [[Itálie]], [[Slovensko]], státy [[Balkánský poloostrov|Balkánského poloostrova]] a také část [[Rakousko|Rakouska]] a [[Česko|Česka]]), na severozápadě tzv. Hercynská oblast ([[Portugalsko]], [[Belgie]], [[Nizozemí]], [[Dánsko]] a větší části [[Španělsko|Španělska]], [[Francie]], [[Německo|Německa]] a také [[Česko|Česka]]).<ref name=":1" /> 

Ve vztahu k vymezenému území určité krajinné oblasti se georeliéfem zjednodušeně rozumí tvar zemského povrchu. V rámci půdního obalu Země (pedosféry) je reliéf krajiny v souvislosti s nadmořskou výškou, sklonem plochy (geomorfologických útvarů), orientací vůči světovým stranám a expozicí vůči Slunci, proudění vzduchu (větru) a vodě (též dešti) důležitým půdotvorným činitelem, ovlivňujícím např. [[Zemědělská půda|zemědělskou produkci]] a péči o [[Krajina|krajinu]], v oblasti [[stavebnictví]] je georeliéf významný z hlediska projektování staveb a vytyčování tras [[Doprava|dopravních cest]].

Georeliéf je [[slovo]] složené, v českém jazyku s cizím původem a pravopisem s dlouhým písmenem „e“ počeštěné, skládá se ze dvou částí, „geo-“ tvoří první část vědeckých a odborných pojmenování (-dezie, -fyzika, -grafie, -logie, -morfologie, -politika aj.), pochází z latiny (gaeo) a je odvozeno od původně řeckého slova "[[gaia]]" ve významu českého slova Země,<ref>{{Citace monografie

}}</ref> „reliéf“ je slovo vícevýznamové, pochází z italského "relief" označující plastický (vypouklý) obraz vystupující z plochy na pozadí, obvykle ve výtvarném umění, např. [[sochařství]], v odborné oblasti zeměpisu značí tvářnost neboli vzhled zemského povrchu,<ref>{{Citace monografie

Reliéf povrchu Země je značně složitý, popis v celé komplexnosti nesnadný. Členěn je na geometricky jednoduché plochy navzájem oddělené [[lom spádu|lomy spádu]] (hranami), označované jako [[hřbetnice]], [[údolnice]], úpatnice či úpatí, v terénu mají méně často ostrý lom spádu, povětšinou tvoří úzké přechodové plochy.

Plochy reliéfu vznikají působením geomorfologických pochodů, mohou mít různý vzhled, sklon, orientaci z hlediska světových stran a expozici vůči Slunci, proudění vzduchu nebo vodě i v podobě deště v závislosti na sklonu a orientaci,. Působením geomorfologického pochodu v jednom směru vznikají geneticky stejnorodé plochy, jednotlivé plochy georeliéfu vytvářejí složitější [[Povrchový tvar|povrchové tvary]] (formy).<ref>{{Citace elektronické monografie

Plochy se rozlišují podle spádnic na přímkové neboli přímé, konkávní neboli vkleslé (vhloubené tvary zemského povrchu, např. [[Brána (geomorfologie)|brána]], [[Brázda (geomorfologie)|brázda]], [[kotlina]], prolom, [[úval]]) a konvexní neboli vypuklé (vystouplé tvary zemského povrchu, např. kupa, [[Kopec|vrch]], [[hora]]), sklonem se dělí na rovinné (0–2°), mírně sklonité (2–5°), značně skloněné (5–15°), příkře skloněné (15–25°), velmi příkře skloněné (25–35°), srázy (35–55°) a sruby či stěny (sklon více jak 55°).

Morfografie popisuje [[Povrchový tvar|povrchové tvary]] na omezeném území, útvary se stejným vzhledem, historií vývoje a geomorfologickými pochody v závislosti na geologickém podloží vytváří v rámci vymezeného území určitý [[typ georeliéfu]]. Morfometrie (měření povrchových tvarů Země) rozlišuje výškovou členitost tvarů zemského povrchu ve čtverci 4x4 km jako rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem (typologicky [[Rovina|roviny]], [[Sníženina|sníženiny]], [[Pahorkatina|pahorkatiny]], [[Vrchovina|vrchoviny]], [[Hornatina|hornatiny]], [[Velehornatina|velehornatiny]]).<ref name=":0" />

Vzhled ploch závisí na vlastnostech, uložení a uloženístáří hornin, které ji tvoří, a procesech, které na ni působí a stáří.

** reliéf [[Pevnina|pevninský]]

** reliéf [[Světový oceán|oceánský]] (dno oceánu)

* SZ až SV jako orientované k [[Sever|severu]]

* SV až JV jako orientované k [[Východ|východu]]

* JV až JZ jako orientované k [[Jih|jihu]]

* JZ až SZ jako orientované k [[Západ|západu]]

V bývalém [[Československo|Československu]] se zkoumáním georeliéfu krajiny zabýval [[Geografický ústav ČSAV|Geografický ústav]] Československé akademie věd se sídlem v Brně, zrušen v roce [[1993]]. V letech 1964 – 1977 vzniklo geomorfologické členění státního území tehdy [[Česká socialistická republika|České socialistické republiky]] až na úroveň geomorfologických okrsků, včetně jejich pojmenování. Veřejnosti prezentovány v roce [[1987]] v publikaci vydané nakladatelstvím [[Academia|Academie]] v Praze pod názvem „Zeměpisný lexikon ČSR Hory a nížiny“. 

Za použití digitálních technologií a využití [[Vrstevnice|vrstevnicové mapy]] z roku [[2005]] vznikla digitální mapa prezentující územně vymezené geomorfologické jednotky v systémově provedeném členění pro celé území [[Česko|Česka]], řádově na 4 [[Geomorfologická provincie|provincie]], 10 [[Geomorfologická soustava|soustav]], 28 [[Geomorfologická podsoustava|podsoustav]], 94 [[Geomorfologický celek|celků]], 243 [[Geomorfologický podcelek|pocelků]] a 933 [[Geomorfologický okrsek|okrsků]]. Seznam geomorfologických jednotek publikován [[Agentura ochrany přírody a krajiny ČR|Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky]] v roce [[2006]] ve 2. vydání „Zeměpisného lexikonu ČR, Hory a nížiny“.<ref name=":0" />

V georeliéfu Česka jsou typologicky zastoupeny nížiny do nadmořské výšky 300 m a vysočiny v nadmořské výšce nad 300 m, omezené krajinné oblasti okolní vyvýšeninou jsou sníženiny (typem brány, brázdy, kotliny, pánve, prolomy, úvaly) tektonického původu nebo vzniklé erozně denudačními pochody s odnosem méně odolných hornin, v regionálním členění např. [[Jihočeské pánve]] (vznik tektonickým pohybem zemské kůry) nebo [[Podhradská kotlina]] v Železných horách (vznik v krystalických břidlicích odnosem méně odolných hornin).

* roviny (0–30 m), především v nivních sedimentech v okolí řek, v regionálním členění např. [[Poděbradská rovina|Poděbradská]] nebo [[Smiřická rovina]]

* pahorkatiny (ploché 30–75 m a členité 75–150 m), na českém území zastoupeny nejrozsáhlejší plochou, např. [[Skutečská pahorkatina]] nebo členitá [[Stružinecká pahorkatina]]

* vrchoviny (ploché 150–200 m a členité 200–300 m), příkladem ploché vrchoviny jsou [[Železné hory]], členité jejich geomorfologický okrsek [[Kameničská vrchovina]]

* hornatiny (ploché 300–450 m a členité 450–600 m), plochou hornatinou je např. [[Šumava]], členitou hornatinou [[Krkonoše]], nejvyšší [[pohoří]] v Česku

Georeliéf Česka v regionálním (územním) členění tvoří řádově odlišné geomorfologické jednotky v naváznostinávaznosti na evropské geomorfologické členění 4. řádu zastoupeného na českém území geomorfologickými jednotkami obecně označovanými provincie s názvy [[Česká vysočina]], [[Západní Karpaty]], Západopanonské[[Západopanonská pánvepánev]] a rozlohou malým územím StředopolskéStředopolská nížinynížina, označovanév Česku používaná řádově vyšší jednotkougeomorfologická jednotka s názvem [[Středoevropská nížina]].<ref name=":1" />

Řádově nižší geomorfologické jednotky byly kodifikovány do sestavy s vlastními jmény, indexy a plošnou výměrou s obecnými názvy soustava (územně vymezené především podle [[Geologická struktura|geologické struktury]] do 5. řádu), podsoustava (shodná morfostrukturou a podobnou výškovou členitostí v 6. řádu), celek (shodný geomorfologickou historií a vývojem georeliéfu v 7. řádu), podcelek (více stejnorodý [[Povrchový tvar|povrchovými tvary]] a jejich vývojem v 8. řádu) a okrsek (charakteristický výškovou polohou se shodným původem georeliéfu v 9. řádu), v systémově provedeném členění pro celé území Česka řádově nejnižší geomorfologická jednotka, typologicky se stejnorodým reliéfem [[Zemský povrch|zemského povrchu]].<ref name=":1" />