Polymorfismus délky restrikčních fragmentů: Porovnání verzí

m
WPCleaner v1.43b - Fixed using WP:WCW (Odkaz shodný se svým popisem)
m (Robot: Nahrazení šablony Reflist za tag <references />)
m (WPCleaner v1.43b - Fixed using WP:WCW (Odkaz shodný se svým popisem))
'''Polymorfismus délky restrikčních fragmentů''' ('''RFLP'''&nbsp;–&nbsp;''restriction fragment length polymorphism'', vyslovováno někdy „riflip“) je označení pro jev, při němž se po rozštěpení několika vzorků [[DNA]] od různých jedinců pomocí zvláštních [[enzym]]ů ([[Restrikční endonukleáza|restrikčních endonukleáz]]) projeví rozdíly v délce takto vzniklých DNA [[restrikční fragment|restrikčních fragmentů]], které jsou detekovatelné prostřednictvím gelové [[Elektroforéza|elektroforézy]]. Rozdíly jsou způsobeny odchylkami ve stavbě původních řetězců DNA (v jejich sekvenci), buďto obsahují rozpoznávací řetězec nukleotidů pro restrikční endonukleázy (restrikční místo) a může dojít ke štěpení dvoušroubovice DNA, nebo restrikční místo neobsahují a ke štěpení nedojde.
 
RFLP byla první obecně rozšířenou metodou analýzy DNA, má praktické využití v postupech, které zjišťují genetické rozdíly mezi několika jedinci jednoho druhu. Před rozvojem ostatních technik byla důležitým nástrojem pro mapování genomu, lokalizaci genů pro genetické poruchy, hodnocení rizika onemocnění a testování otcovství. Příkladem praktického využití může být [[prenatální test|prenatální test]] na [[srpkovitá anémie|srpkovitou anémii]]. Zde konkrétně je podkladem pro takové testy polymorfismus délky restrikčních fragmentů [[gen]]u pro [[beta-globin]]. Podobné metody využívá také [[genetická daktyloskopie]] určená k zjišťování identity osob <ref>{{citace monografie| titul = A Dictionary of Genetics, Seventh Edition | autor = ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN | vydavatel = Oxford University Press| rok=2006 | jazyk = anglicky }}</ref>.
 
[[Soubor:RFLP mapping.svg|náhled|nahoře|Princip RFLP. Homologní sekvence jsou naštípány restrikčními endonukleázami a získané fragmenty odděleny prostřednictvím gelové elektroforézy.]]
| isbn = 978-0-8036-2677-5
| jazyk = anglicky }}</ref>
Používá se tzv. "[[Southernův přenos|Southernův přenos]]" (angl. Southern blotting, the blotting paper = piják) k přenesení DNA z gelu na pevné médium, membránu z nitrocelulózy nebo nylonu, přičemž je zachována poloha jednotlivých fragmentů DNA. K membráně se přidá specifická jednovláknová sonda, tou může být definovaný gen nebo segment DNA či RNA známého původu označený radioaktivní chemikálií, či [[Chemiluminiscence|chemoluminiscenční]] látkou. Používají se buď [[Lokus (genetika)|lokusově]] specifické sondy (např. pro biosystematické studie rostlin je využívána [[ribozomální RNA]]), nebo multilokusové, schopné rozeznat opakující se sekvence ([[VNTR]])<ref name="a"/>.
 
U fragmentů, které jsou komplementární k DNA sondy, dojde k hybridizaci. Po následném vymytí zůstanou na membráně pouze ty, které hybridizovaly.
23 683

editací