Ďábel: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎V islámu: Malá úprava
m →‎Ďábel v Bibli: Chybějící závorka
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 13:
 
== Ďábel v Bibli ==
V '''hebrejské Bibli''' čili [[Starý zákon|Starém zákoně]] se slovo ''sátán'' vyskytuje v profánním právním významu „odpůrce, žalobce“ (například {{Citace bible|Ž|109|6}}) nebo „protivníka, nepřítele“ (například {{Citace bible|1Kr|11|14}} a násl.). Na některých místech se ovšem objevuje jako žalobce před soudem Hospodinovým (např. {{Citace bible|Za|3|1}}). Tuto představu rozvinula zejména kniha [[Jób]], kde si Satan nejprve vyžádá Hospodinovo dovolení, aby mohl spravedlivého Jóba zkoušet ({{Citace bible|Jb|1|11}}), pak se ale ukáže, že má nad ním téměř úplnou moc. Přesto i zde patří Satan mezi „syny Boží“ a jedná jen se svěřenou mocí. V závěru knihy Hospodin „ze smrště“ Jóbovi potvrdí svou svrchovanou moc a nakonec mu požehná ({{Citace bible|Jb|42|12}}).
 
Kromě toho se ve Starém zákoně připomínají přírodní božstva, jimž Izrael už nesmí obětovat. [[Kralická bible]] zde užívá slovo “ďáblové“, novější překlady „běsové“ (např. {{Citace bible|Lv|17|7}}). Deuterokanonická [[Kniha Moudrosti]] přisuzuje ďáblovi vinu za lidskou smrtelnost (Mdr 2,24) a spojuje tak ďábla s „hadem“, který svedl Evu v [[Ráj|ráji]]. S ďáblem se pak spojují i jiná místa Starého zákona, i když se původně vztahovala na lidské nepřátele. Tak následující verše knihy [[Izajáš]] jsou sice výslovně určeny „babylonskému králi“, tradice je však také vztahovala na ďábla: