Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 10 bajtů ,  před 2 lety
m
[[Soubor:Vokův pohřební štít.jpg|thumb|upright|Pohřební štít Petra Voka]]
Osobnost Petra Voka z&nbsp;Rožmberka bývá spolu se [[Záviš z Falkenštejna|Závišem z&nbsp;Falkenštejna]] považována za jeden ze dvou mezních bodů (počátek a konec) legendy rodu pětilisté růže. Ostatní představitelé Vítkovců se v&nbsp;legendách vyskytují jen velmi málo.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Rauchová | jméno = Jitka | odkaz na autora = | titul = Obraz posledních Rožmberků v literárním a filmovém zrcadle | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Bůžek | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Světy posledních Rožmberků | odkaz na sborník = | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok vydání = 2011 | isbn = 978-80-7422-092-0 | url = | poznámka = Dále jen ''Obraz posledních Rožmberků v literárním a filmovém zrcadle'' | strany = 632-633}}</ref>
 
Jeho životní příběh (včetně příběhu jeho posledního [[manželství]] s&nbsp;[[Kateřina z Ludanic|Kateřinou z&nbsp;Ludanic]]) posloužil i&nbsp;jako námět pro dva české komediální filmy ''[[Svatby pana Voka]]'' a ''[[Pan Vok odchází]]'', kde je pojednán s&nbsp;velkým zjednodušením i&nbsp;nadsázkou a [[humor]]nou [[veselohra|veseloherní]] formou ([[licentia poetica]]). Zatímco v&nbsp;prvním filmu jej ztvárnil český herec [[Miloš Kopecký]], v&nbsp;druhém jej představoval [[Martin Růžek]].<ref>{{Citace periodika | příjmení = Novotný | jméno = Miroslav | odkaz na autora = | příjmení2 = Rauchová | jméno2 = Jitka | odkaz na autora2 = | titul = Renesanční kavalír i nevázaný bonviván. Druhý život Petra Voka z Rožmberka a jeho proměny | periodikum = Dějiny a současnost | odkaz na periodikum = Dějiny a současnost | rok = 2011 | měsíc = | ročník = 33 | číslo = 4 | strany = 41-43 | issn = 0418-5129}}</ref>
 
Jiří Mařánek napsal o Vokově životě od r. 1611 do smrti knihu ''Barbar Vok'' (1938) - svou nejúspěšnější knihu, která se dočkala 11 vydání a reedicí, byla přepracována jako divadelní hra a též přeložena do němčiny.
 
Údajný vztah Petra Voka a Zuzany Vojířové se stal předmětem divadelní hry [[Jan Bor|Jana Bora]] ''Zuzana Vojířová'' z&nbsp;roku 1942, podle niž napsal v&nbsp;letech 1954–56 stejnojmennou operu [[Jiří Pauer]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hostomská | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Hostomská | titul = Opera. Průvodce operní tvorbou | vydavatel = Státní hudební nakladatelství | vydání = 4 | místo = Praha | rok = 1959 | strany = 576}}</ref> Tu pak roku 1983 zfilmoval režisér [[Petr Weigl]]. Petra Voka v ní ztvárnil herec [[Jural Kukura]] (zpěv [[Václav Zítek]]). V&nbsp;polovině 80. let 20. století vydal [[Milan Švankmajer]] (pod pseudonymem Anežka Svobodová) populárně-naučnou monografii ''Petr Vok z&nbsp;Rožmberka'', kterou ale odborná kritika pro věcné a faktografické chyby zavrhla.<ref>''Obraz posledních Rožmberků v&nbsp;literárním a filmovém zrcadle'', s. 647.</ref><ref>{{Citace periodika | příjmení = Pánek | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Pánek | titul = Spor o Petra Voka z Rožmberka | periodikum = Jihočeský sborník historický | odkaz na periodikum = | rok = 1987 | měsíc = | ročník = 56 | číslo = | strany = 169-185 | url = | issn = 0323-004X}}</ref> Jeho životní příběh (včetně příběhu jeho posledního [[manželství]] s&nbsp;[[Kateřina z Ludanic|Kateřinou z&nbsp;Ludanic]]) posloužil i&nbsp;jako námět pro dva české komediální filmy ''[[Svatby pana Voka]]'' a ''[[Pan Vok odchází]]'', kde je pojednán s&nbsp;velkým zjednodušením i&nbsp;nadsázkou a [[humor]]nou [[veselohra|veseloherní]] formou ([[licentia poetica]]). Zatímco v&nbsp;prvním filmu jej ztvárnil český herec [[Miloš Kopecký]], v&nbsp;druhém jej představoval [[Martin Růžek]].<ref>{{Citace periodika | příjmení = Novotný | jméno = Miroslav | odkaz na autora = | příjmení2 = Rauchová | jméno2 = Jitka | odkaz na autora2 = | titul = Renesanční kavalír i nevázaný bonviván. Druhý život Petra Voka z Rožmberka a jeho proměny | periodikum = Dějiny a současnost | odkaz na periodikum = Dějiny a současnost | rok = 2011 | měsíc = | ročník = 33 | číslo = 4 | strany = 41-43 | issn = 0418-5129}}</ref>
 
Petr Vok z Rožmberka je připomínán při pravidelných slavnostech pětilisté růže, kterých se každoročně účastní více než 23 000 českých i zahraničních návštěvníků. Počátky obnovení tradice slavností je potřeba vidět už v květnu 1968, kdy Antonín Zwiefelhofer inscenoval na českokrumlovském zámku divadelní hru na motivy představení Jana Bora o Zuzaně Vojířové, ve které představil Petra Voka jako velitele české vojenské hotovosti chystající se v roce 1594 do Uher. Její velký úspěch vedl k tomu, že ve dnech 8.–9. června proběhly obnovené slavnosti pětilistí růže. Po jejich opětovném zrušen po roce 1970 došlo k jejich obnovení až v roce 1990. Od té doby se osobnost Petra Voka stala neodmyslitelnou součástí těchto slavností. A tak zatímco v letech 1991–1994 byl Petr Vok představen v roli krajského hejtmana Bechyňska a také jako nově nastoupivší vladař po smrti svého staršího bratra, v letech 1998–2000 byl jejich námětem smyšlený rozhovor Petra Voka s Vilémem Březanem z dubna roku 1602, kdy se Petr Vok loučil s Českým Krumlovem a odcházel do Třeboně.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Bůžek | jméno = Václav | odkaz na autora = | titul = Slavnosti pětilisté růže v Českém Krumlově | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Bůžek | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Světy posledních Rožmberků | odkaz na sborník = | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok vydání = 2011 | isbn = 978-80-7422-092-0 | url = | strany = 651–656}}</ref>
{{Citát|Není v Čechách mezi panstvem rodu, jehož jméno by se zarylo do hlav od pokolení do pokolení, jako dávní korouhevníci pětilisté růže.|Václav Beneš Třebízský<ref>{{Citace monografie | příjmení = Beneš Třebízský | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Beneš Třebízský | titul = Z končin pětilisté růže | vydavatel = Vilém Šmidt | místo = Praha | rok = 1941 | počet stran = 44 | isbn = | strany = 14}}</ref>|200}}
 
Po Petruposledním VokoviRožmberkovi je pojmenována i&nbsp;''Číše Petra Voka'', literární cena Jihočeského klubu Obce českých spisovatelů.<ref>''Obraz posledních Rožmberků v&nbsp;literárním a filmovém zrcadle'', s. 649.</ref> Jmenují se jmenujípo něm i [[vlak]]y kategorie [[rychlík]] R662 a R663 společnosti [[České dráhy]] jezdící na trase [[Brno]] hl. n. - [[Jihlava]] - [[České Budějovice]] - [[Plzeň]] hl. n. a zpět.<ref>http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/5652-Ci-jmena-nesou/</ref>
 
V&nbsp;polovině 80. let 20. století vydal [[Milan Švankmajer]] (pod pseudonymem Anežka Svobodová) populárně-naučnou monografii ''Petr Vok z&nbsp;Rožmberka'', kterou ale odborná kritika pro věcné a faktografické chyby zavrhla.<ref>''Obraz posledních Rožmberků v&nbsp;literárním a filmovém zrcadle'', s. 647.</ref><ref>{{Citace periodika | příjmení = Pánek | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Pánek | titul = Spor o Petra Voka z Rožmberka | periodikum = Jihočeský sborník historický | odkaz na periodikum = | rok = 1987 | měsíc = | ročník = 56 | číslo = | strany = 169-185 | url = | issn = 0323-004X}}</ref>
 
Po posledním Rožmberkovi je pojmenována i&nbsp;''Číše Petra Voka'', literární cena Jihočeského klubu Obce českých spisovatelů.<ref>''Obraz posledních Rožmberků v&nbsp;literárním a filmovém zrcadle'', s. 649.</ref>
 
Po Petru Vokovi se jmenují [[vlak]]y kategorie [[rychlík]] R662 a R663 společnosti [[České dráhy]] jezdící na trase [[Brno]] hl. n. - [[Jihlava]] - [[České Budějovice]] - [[Plzeň]] hl. n. a zpět.<ref>http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/5652-Ci-jmena-nesou/</ref>
 
== Vývod z předků ==