Otevřít hlavní menu

Změny

Odebrán 1 bajt ,  před 2 lety
Viz diskusní stránku Matěje Orlického
[[Soubor:Gutenberg Bible (page).JPG|náhled|[[Gutenbergova bible]] (1452)]]
 
Slovo „bible“ pochází z řeckého ''biblia'', knihy – množné číslo od [[Jmenný rod|neutra]] {{Cizojazyčně|el|το βιβλίον}} (''to biblion'', zdrobnělina slova ''biblos''). Antické knihy měly podobu [[Svitek|svitku]] a jejich řecké označení pochází ze slova ''byblos'', česky [[papyrus]], ze kterého se svitky vyráběly. Množné číslo ''biblia'' převzala [[latina]], ve které výraz později pochopili jako jednotné číslo feminina a slovo Biblebible se tak začalo na Západě užívat v jednotném čísle.<ref>Milan Balabán, Hebrejské myšlení, str. 23–25, Herrmann a synové, Praha 1993.</ref>
 
Hebrejské slovo ''tóra'' (naučení, příkaz, zákon) přeložila Septuaginta do řečtiny jako ''diathéké'' (závěť, smlouva) a latinské překlady jako ''testamentum'' (závěť, odkaz). Staroslověnský překlad použil slovo ''zavět'' a český slovo zákon, které původně snad znamenalo ustanovení a odkaz. <ref>[[Václav Machek (jazykovědec)|Václav Machek]]: ''Etymologický slovník''. Praha: Academia 1971, str. 709.</ref>
{{Podrobně|Nový zákon}}
 
Druhá, křesťanská část Biblebible - ''Nový zákon'' nebo ''Nová smlouva'', který vznikal během prvních dvou století našeho letopočtu, líčí život a učení [[Ježíš Kristus|Ježíše z Nazaretu]] a první dobu křesťanské církve. Nejvýznamnější částí Nového zákona jsou ''[[Evangelium|evangelia]]'', která popisují život, působení, [[Ukřižování Ježíše Krista|smrt]] a [[Zmrtvýchvstání Páně|zmrtvýchvstání]] Ježíše, který je ústřední postavou křesťanství. Na evangelia bezprostředně navazují ''[[Skutky apoštolů]]''. Další významnou částí Nového zákona jsou ''[[Epištola|epištoly]]'' (listy), dopisy [[apoštol]]ů adresované různým skupinám souvěrců či jednotlivcům. Listy se dělí na ''[[Pavlovy epištoly]]'', tradičně připisované [[Pavel z Tarsu|Pavlovi z Tarsu]], a ostatní, tzv. [[katolické listy]]. Zvláštní místo v Novém zákoně zaujímá ''[[Zjevení Janovo]]'' (Apokalypsa), [[Prorok|prorocký]] spis s alegorickými a symbolickými obrazy.
 
Nový zákon na Starý výslovně navazuje („Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit“<ref>{{Citace bible|Mt|5|17}}</ref>) a ukazuje Ježíše jako Krista ([[Mesiáš]]e), kterým Hospodin naplnil svůj slib, nově vyložil svůj záměr s člověkem a založil křesťanskou církev.
Hebrejská bible obsahuje kromě Tóry ({{cizojazyčně|he|תוֹרָה}}) ještě Proroky ({{cizojazyčně|he|נְבִיאִים}} ''nevi'im'') a Spisy ({{cizojazyčně|he|כְּתוּבִים}} ''ktuvim''), dohromady se tomuto [[Jazykový korpus|korpusu]] říká též ''tanach'' (תנ״ך). Původní text existoval v hebrejštině, s částmi v aramejštině ([[kniha Daniel]], [[kniha Ezdráš]]). Židovští učenci se snažili v 1. tisíciletí vytvořit jednotný text Tanachu, který je znám jako [[masoretský text]]. Ten přidává do textu [[nikud|punktaci]], tj. znaménka pro označení samohlásek, které hebrejština běžně nezapisuje. Hebrejský text ve starověku však existoval ve více variantách, jak dosvědčují [[Svitky od Mrtvého moře|kumránské svitky]] a další [[úlomek|fragmenty]], včetně překladů.
 
V době přelomu letopočtu Židé již nemluvili hebrejsky, ale řecky či aramejsky. Tehdy začala doba překladů Hebrejskéhebrejské bible – pro křesťany je nejvýznamnějším z těchto překladů [[Septuaginta]], kterou první křesťané používali jako své „Písmo“. V té době vznikly též židovské překlady či [[parafráze]] známé jako [[targum]]y.
 
=== Závazný soubor knih (kánon) ===
Protestantský kánon, který v zásadě přejímá kánon palestinský, má svůj počátek v době protestantské [[reformace]]. [[Katolická církev]] v reakci na to definovala svůj kánon v rozsahu zhruba odpovídajícím alexandrijskému kánonu a schválila jej na [[Tridentský koncil|Tridentském koncilu]] [[8. duben|8. dubna]] [[1546]].
 
Součástí římskokatolického kánonu se tak na tomto koncilu stalo i sedm knih, které v původním kánonu nebyly (spor s protestanty o inspiraci Bohem) a nazývají se tak deuterokanonické (mimo kánon). [[Deuterokanonický spis|deuterokanonické spisy]], však za součást kánonu neuznávají Židé ani protestantské církve. Byly napsány nebo se dochovaly řecky. Protestantské církve tak vydávají Biblebible tyto deuterokanonické spisy neobsahující. Nicméně i Jan Amos Komenský se zmiňuje ve svém díle, že: "...je dobré je číst."
 
=== Dělení na kapitoly a verše ===
V běžných biblických vydáních je text každé knihy dělen na kapitoly a každá kapitola na verše.<ref>S výjimkou některých knih, např. [[Kniha Abdijáš|Abdijáš]], které jsou tak krátké, že ani nemají kapitoly, ale pouze verše.</ref> Dělení na kapitoly<ref>Viz http://www.biskupstvi.cz/pastorace/studtexty/35.rtf</ref> pochází od [[Štěpán Langton|Štěpána Langtona]] z doby krátce před rokem [[1203]], kapitoly posléze rozčlenil na verše [[Robert Estienne]] neboli Stephanus, který jako [[lingvistika|lingvista]] pracoval na zdokonalení [[Erasmus Rotterdamský|Erasmova]] vydání biblického textu: [[1551]] (Nový zákon) a [[1555]] (Starý zákon). Toto dělení se velmi rychle ujalo, neboť bylo praktické pro rychlou a přesnou orientaci v textu. První česká Biblebible, která přejímá dělení na verše, je [[Bible kralická]].
 
Jelikož však jsou případy, kdy některé knihy mají více textových verzí lišících se délkou, odlišuje se i jejich číslování veršů. Proto je možné setkat se s více než jedním označením téhož verše. V těchto případech je třeba zjistit, jaké textové verze ti kteří vydavatelé používají.
Biblické spisy jsou jak v chápání [[judaismus|judaismu]], tak v [[křesťanství|křesťanském]] chápání sbírkou svědectví o [[Bůh|Božím]] [[zjevení]], neboli o lidské zkušenosti s Bohem.
 
[[Církev]] měla v celých svých dějinách k Písmu svatému úctu, neboť věří, že se v textech Písma setkává s Božím slovem; některé církevní dokumenty dokládají, že k Písmu má církev podobnou úctu jako např. [[Římskokatolická církev]] k [[Svaté přijímání|eucharistii]].<ref>Srov. [[Druhý vatikánský koncil]], konstituce ''[[Dei Verbum]]'' 21. [online] vyd. 1965-11-18, [cit. 2013-05-02], [http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19651118_dei-verbum_cs.html Dostupné online]</ref> To, co je v Bibli zaznamenáno, je podle církve zaznamenáno z vnuknutí [[Duch svatý|Ducha svatého]] (označováno jako ''[[inspirace]] Písma''). Bůh si, jak věří křesťané, vybral lidské autory k jejich sepsání a skrze ně na sepsání textu působil. Proto také církev věří, že to, co biblické spisy tvrdí, je spolehlivé, věrné, bez omylu a pravdivé, a to i v případě, kdy by byla některá tvrzení vnitřně rozporná. Pravdivostí se ale nemyslí nutně doslovný smysl (Biblibibli nepovažují křesťané např. za učebnici biologie), ale ten smysl, který vypovídá o Bohu a Božích věcech.<ref>Srov. [[Druhý vatikánský koncil]], konstituce ''[[Dei Verbum]]'' 11. [online] vyd. 1965-11-18, [cit. 2013-05-02], [http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19651118_dei-verbum_cs.html Dostupné online]</ref> Některé církve či někteří křesťané chápajíchápou Biblibibli jako absolutně přesnou (ve věcech, o kterých hovoří), s tím, že lidé ji mohou chybně interpretovat (jako příklad uveďme známý spor o heliocentrickou soustavu).
 
Některé církve vzešlé z [[Reformace|protestantské reformace]] trvají na doslovné inspiraci textu Bohem, toto pojetí je označováno jako [[biblický fundamentalismus]].
 
=== Poselství Biblebible podle křesťanů ===
[[Soubor:Clasm Chludov.jpg |náhled|Chludovská řecká bible, 9. stol.]]
Přestože jednotlivé knihy Biblebible pocházejí z různých historických období, křesťané věří, že Biblebible předává jisté ucelené poselství.<ref>Podle článku [[Clive Staples Lewis|C. S. Lewis]] [http://www.believersweb.org/view.cfm?ID=815 A Summary of the Bible].</ref>
 
V jistém okamžiku (na počátku) dějin lidé odmítli Boží plán a zhřešili. Protože všichni lidé zhřešili, a nikdo z nich tak nemohl přijít přímo k Bohu, [[Bůh]] se dával člověku poznat srozumitelným způsobem. Aby Bůh mohl člověka zachránit, povolal si [[Abrahám]]a a jeho potomstvo, aby se stali prostředkem záchrany celého lidstva. Z téhož důvodu daroval Bůh prostřednictvím [[Mojžíš]]e [[izrael]]skému národu [[zákon]] a uzavřel s ním [[smlouva|smlouvu]]. Izraelský národ se v průběhu svých dějin odvracel od Boha a zase se k němu navracel. V této době Bohem poslaní [[prorok|proroci]], kromě napomínání Izraelců, aby se navrátili k Bohu, poukazovali také na to, že v zákonu, který Bůh lidem dal, nejsou pouze samoúčelné příkazy, ale že zákon odráží něco z vlastností Boha, který je dobrý a touží po co největším dobru pro [[člověk]]a.
== Biblické překlady ==
{{Podrobně|Překlady bible}}
Bible je nejpřekládanější knihou na světě. V roce [[2009]] byla alespoň část Biblebible přeložena do 2454 [[Jazyk (lingvistika)|jazyků]].<ref>World Alive, Fall 2009, s. 5</ref> Nejstarší překlady byly pořízeny již ve starověku, od období [[Humanismus|humanismu]] se studují původní biblické jazyky a klade se důraz na přesnost a věrnost biblických překladů.
 
=== Antické překlady ===
Překlady Písma svatého mají dlouhou historii. Do klasické řečtiny se překládal pouze Starý zákon, neboť Nový zákon je v tomto jazyce psán přímo. Již ve 3. století před přelomem letopočtu vzniká v Alexandrii řecký překlad Biblebible, tzv. [[Septuaginta]] (lat. ''sedmdesát'' podle legendárního počtu 72 překladatelů). Nejdůležitějším latinským překladem byla tzv. [[Vulgata]], jejímž autorem byl [[svatý Jeroným]] na přelomu 4. a 5. století našeho letopočtu.
 
=== Moderní překlady ===
Ke známým překladům z původních jazyků patří díla [[Protestanství|protestanských]] teologů z období [[reformace]], německý překlad [[Martin Luther|Martina Luthera]], francouzský překlad [[Jan Kalvín|Jana Kalvína]] (''Ženevská bible''), česká ''[[Bible kralická]]'', italský překlad [[Giovanni Diodati|Giovanniho Diodati]] či anglická ([[Anglikánská církev|anglikánská]]) ''[[Bible krále Jakuba]]''. Katolická církev zůstala věrná revidovanému textu Vulgaty.
 
V dnešní době se vydávání Biblebible ve velkém měřítku věnují [[Mezinárodní biblická společnost]] (IBS)<ref>[http://www.biblenet.cz/home/index.php Mezinárodní biblická společnost].</ref> a [[Wycliffovi prekladatelépřekladatelé Biblebible]] (WBT).<ref>[http://www.wycliffe.cz Wycliffovi překladatelé Biblebible]</ref> Jen tyto dvě organizace vydávají Biblibibli nebo její část ve více než 600 jazycích pro 127 zemí. Potřeba nových překladů vyplývá ze skutečnosti, že každý jazyk podléhá změnám. Překlady se také liší podle svého zaměření, některé se například snaží text co nejvíce přiblížit dnešnímu čtenáři, jiné přihlížejí k tradičním překladům nebo se snaží o překlad odpovídající co nejvěrněji struktuře původních jazyků.
 
=== České překlady ===
Anonymní uživatel