Dorothea von Biron: Porovnání verzí

Dorothea se stala roku [[1817]] vévodkyní de Dino (Dino je [[Kalábrie|kalábrijský]] ostrov), roku [[1838]] vévodkyní de [[Talleyrand]] a konečně roku [[1845]] [[Zaháňské knížectví|vévodkyní ze Zaháně]]. Ve francouzské literatuře ji najdeme pod jménem ''Dorothée de Courlande'' - tedy Dorothée Kuronská. Původ tohoto francouzského označení pochází od jejího legitimního otce [[Petr Biron|Petra Birona]], posledního [[Kuronské a zemgalské vévodství|vévody Kuronského]]. Českému čtenáři je známa jako nejmladší sestra [[Kateřina Vilemína Zaháňská|Kateřiny Vilemíny Zaháňské]] - paní kněžny z novely ''[[Babička (novela)|Babička]]'' spisovatelky [[Božena Němcová|Boženy Němcové]].

 

[[Soubor:Dorothea-Biron-Talleyrand.jpg|thumb|Dorothea jako sedmnáctiletá dívka]]

[[Soubor:Loebichau Schloss01.jpg|thumb|Zámek Löbichau]]

 

Dorothea von Biron se narodila z mimomanželského vztahu vévodkyně Anny Charlotty Dorothey Kuronské, pocházející z [[Kuronsko|kuronské]] rodiny říšských [[Hrabě|hrabat]] von Medem, a [[Polsko|polského]] hraběte [[Alexandr Batowski|Alexandra Batowského]] (1758–1841). Manžel její matky, [[Petr Biron]], [[vévoda]] Kuronský, její narození legitimizoval a oficiálně ji přijal za dceru.

 

V roce 1806, několik měsíců před tím, než v září 1806 vyhlásilo [[Prusko]] válku [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi I.]], odcestovala matka do [[Petrohrad]]u. Vývoj situace přiměl i Dorotheu, aby stejně jako mnoho jejích známých ze šlechtických kruhů opustila Berlín. Odcestovala do země, kterou dosud nikdy nenavštívila, kde však měla kořeny její rodina, do Kuronska. Nejprve se usadila na zámku Alt-Autz, kde žil její strýc - matčin bratr, později přesídlila do Mitavy (dnes místa v [[Lotyšsko|Lotyšsku]] - zámek [[Vecauce]] v městečku [[Auce]] a město [[Jelgava]]). Zde se setkala s pozdějším francouzským králem [[Ludvík XVIII.|Ludvíkem XVIII.]], který také sem zavítal během své dlouhé emigrace. V září [[1807]] se Dorothea von Biron vrátila do Berlína, ale našla Kuronský palác (po smrti Petra Birona jej dle závěti zdědila právě ona) obsazený Francouzi, kteří jí uvolnili jen několik místností původně určených pro služebnictvo. Dorothea tak sdílela v Berlíně všeobecně panující protifrancouzskou náladu. Její matka se naopak s Francouzi přátelila. Tím si jednak získala nepřátele v  berlínské společnosti, jednak tím prohloubila citové odcizení své dcery.

 

V dubnu 1808 přesídlila matka s dcerou na zámek Löbichau, kde si dívka vymínila oddělené bydlení v nedalekém zámečku Tannenfeld, kde vedla vlastní nezávislou domácnost. V té době hledal bývalý Napoleonův ministr zahraničí [[Charles Maurice de Talleyrand-Périgord|Charles de Talleyrand-Périgord]] (vévoda de Talleyrand) nevěstu pro svého synovce [[Edmond de Talleyrand-Périgord|Edmonda de Talleyrand-Périgord]], který se měl stát strýcovým jediným dědicem, a jeho volba padla na bohatou Dorotheu von Biron. Při kongresu evropských vladařů v [[Erfurt]]u poskytl Talleyrand, který se v té době Napoleonovi již politicky vzdaloval, na soukromé schůzce [[Rusko|ruskému]] [[car]]ovi [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandru I.]] užitečné informace a požadoval za to, aby se car cestou do Ruska zastavil v Löbichau a přimluvil se u [[vévodkyně]] Kuronské za sňatek Dorothey s tehdy dvaadvacetiletým Edmondem de Talleyrand-Périgord. Car se skutečně na zámku Löbichau zastavil a strávil tam sedm hodin. Edmond de Talleyrand-Périgord byl členem jeho doprovodu, stejně jako Dorothein skutečný otec hrabě Batowski, který pomáhal uskutečnit plány svatby mladých lidí, kteří si neměli co říci a do manželství vstupovali pod nátlakem okolí.

V letech 1811-1813 se Dorothee z manželství s&nbsp;Edmondem de Talleyrand-Périgord narodily tři děti&nbsp;- Ludvík Napoleon (1811–1898), pozdější vévoda Zaháňský a&nbsp;z&nbsp;Valençay, Dorothée Charlotte Emily (1812–1814) a&nbsp;Alexandre Edmond, pozdější vévoda de Dino (1813–1894). Podle německého historika Willmse se Dorothee de Talleyrand-Périgord koncem roku 1816 narodila také nemanželská dcera z jejího vztahu k hraběti [[Karel Jan Clam-Martinic|Karlu Janovi Clam-Martinicovi]] (1792–1840).<ref>WILLMS, Johannes. "Talleyrand: Virtuose der Macht", C.H. Beck, [[Mnichov]] 2011, str. 226. O&nbsp;dalších osudech dítěte se Willms nezmiňuje.</ref> Je určitá pravděpodobnost, že toto dítě známe jako Barboru Panklovou, chráněnkyni kněžny Vilemíny Kateřiny Zaháňské, tedy jako pozdější spisovatelku [[Božena Němcová|Boženu Němcovou]]. Roku 1820 přišla na svět Joséphine Pauline (narozena 29.&nbsp;prosince 1820 v&nbsp;Paříži, zemřela 1890). Joséphine, jejímž otcem však podle nepotvrzených spekulací byl manželův strýc Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, se později stala majitelkou francouzského zámku [[Château de Rochecotte|Rochecotte]] v&nbsp;[[Francouzský departement|departement]] [[Indre-et-Loire]], který dostala darem od matky.

 

 

Dorothea i&nbsp;během společného života s&nbsp;vévodou Talleyrandem prožila několik milostných románků, z&nbsp;nichž se jí narodily další dcery&nbsp;- v&nbsp;roce 1825 Antonine a&nbsp;roku 1827 Julie Zedmé. Byla obletována mnoha muži a&nbsp;její nejstarší sestra Kateřina Vilemína Zaháňská o&nbsp;ní mluvila jako o&nbsp;velké koketě a&nbsp;její okázalé flirtování často odsuzovala.

 

Dorothea odkoupila v&nbsp;dražbě v&nbsp;roce 1845 Zaháňské vévodství od Konstantina, syna své zemřelé sestry Paulíny. Přestěhovala se definitivně na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku&nbsp;1862. V&nbsp;Zaháni pobývala často pravděpodobně už od roku 1842. Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj. nemocnici, která funguje dodnes. Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila "Vilemíninu louku". Celému velkému a&nbsp;bohatému panství (130&nbsp;budov, 1200&nbsp;ha půdy) vládla sama. V&nbsp;Zaháni jsou dvě hrobky s&nbsp;ostatky členů vévodské rodiny. V&nbsp;jedné z&nbsp;nich jsou uloženi Kateřina Vilemína, Dorothea a&nbsp;její syn Ludvík Napoleon, kteří přestoupili na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v&nbsp;kapli zámku Valençay, což se však nestalo.