Heinrich Cornelius Agrippa von Nettesheim: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Oprava drobné tiskové chyby. --~~~~
m Oprava pravopisu.--~~~~
Řádek 12:
Od roku 1518 působil jako městský právník v [[Mety|Metách]], od 1521 jako městský lékař v [[Ženeva|Ženevě]], kde se po smrti své první ženy oženil podruhé, a 1523-1524 jako lékař ve [[Fribourg]]u. V té době se seznámil se spisy [[Martin Luther|Martina Luthera]] a dalších reformátorů, sám však zůstal přívržencem [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rotterdamského]]. Roku 1524 se stal osobním lékařem královny-matky u dvora krále Františka I., který tehdy sídlil v [[Lyon]]u. Vlivné králově sestře [[Markéta Navarrská (1492–1549)|Markétě Navarrské]] věnoval traktát "O chvále žen", přesto však byl roku 1526 propuštěn. Ve velké nouzi napsal skeptický traktát "O marnosti všech věd a umění", kde zpochybnil všechnu lidskou učenost a výslovně i své vlastní knihy o magii, protože jedinou jistotou je slovo Boží.
 
Roku 1528 odešel do [[Antverpy|Antverp]] a ucházel se o přízeň u dvora císaře Maxmiliána, který s Francií právě válčil. U [[Markéta Habsburská (1480–1530)|Markéty Habsburské]] jako guvernérky sice dostal jen skromné místo, mohl zde však vytisknout své spisy. Ty se těšily velkému úspěchu, spis "O marnosti" však mimo jiné ostře kritizoval žebravé mnichy a na jejich nátlak byl propuštěn. Roku 1532 byl krátce uvězněn pro dluhy a pak uprchl do Kolína k arcibiskupovi Herrmanu von Wied, který se o hermetismus zajímal. Dal zde tisknout spis "Okultní filosofie" a když církevní cenzoři namítali, arcibiskup tisk prosadil. Agrippa vytiskl ještě další polemické spisy na obranu francouzského humanisty [[LefevreLefèvre d'Etaples|LefevraLefèvra d'Etaples]], což vyvolalo další spory. Roku 1535 se vrátil do Lyonu, kde byl uvězněn, ale na přímluvy přátel brzy propuštěn. Krátce nato, snad v Grenoblu zemřel. Tři z jeho dětí pak žily ve Francii.<ref name="A" />
== Hlavní spisy ==
* ''De occulta philosophia'' (Okultní filosofie, 1534) je pokus obhájit magii, očištěnou od démonských prvků, a zařadit ji do novoplatónského systému hierarchií. Agrippa zde sebral množství materiálu, o němž (z velké části mylně) předpokládal, že je to cenné dědictví prastaré moudrosti, řecké, židovské, egyptské i perské, které by se dalo dobře využít k ovládání přírody i lidí. Protože je však také nebezpečné, musí zůstat v tajnosti a smí se odhalit jen velmi moudrým a mravným lidem. Kniha tak nepodává žádné návody a zůstává na spekulativní rovině. Domnělá "4. kniha" je podvrh, který Agrippa sám odmítl.