Historický vývoj češtiny: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkaz na existující článek o depalatalizaci a o jati (i když ten zohledňuje především jihoslovanské hledisko) →‎Pračeština
odkazy na další články; ten o depalatalizaci potřebuje vylepšit →‎Čeština 14. století
Řádek 35:
Od 40. let se uplatnil tzv. '''mladší spřežkový pravopis''': ''ch = ch, cz = c'' i ''č, g = j, rs, rʃ, rz = ř, s, ʃ = s'' i ''š, ʃʃ = s i š, w = v, v = u, z = z'' i ''ž'', ''y'' na konci slabiky = ''j'', ''ie, ye = ě''. Grafémy ''i'' a ''y'' jsou i nadále zaměnitelné. Sporadicky se začíná používat [[interpunkční znaménko]] v různých podobách. Jeho funkcí je vyznačení pauzy.
 
Nastala změna ''’u > i'' (''kl’úč > klíč'') a ''’o > ě'' (''koňóm > koniem''). Završila se tzv. '''[[depalatalizace#Hlavní historická depalatalizace|hlavní historická depalatalizace]]''', započatá ve 13. století. Palatalizované (změkčené) konsonaty buď splynuly se svými tvrdými protějšky, nebo se staly [[palatální souhláska|palatálními]] (ď, ť, ň). Depalatalizace se zatím ještě netýkala měkkého a tvrdého ''l'', které splynuly v jediné střední ''l'' až na přelomu 14. a [[15. století]]. V souvislosti s tím došlo k zániku fonému ''[[jať|ě]]'' [ʲe]. Krátké ''ě'' se buď změnilo v ''e'', nebo se před labiálami ve výslovnosti rozložilo na ''j + e'' (''pěna'' [pjena]). Dlouhé ''ě'' se [[dvojhláska|diftongizovalo]] na ''ie'' (''chtieti, čieše, piesek''). Současně s tím se dlouhé ''ó'' změnilo na diftong ''uo'' (''sól > suol'').
Ve výslovnosti se začala prosazovat '''regresivní asimilace [[znělost]]i''' (s výjimkou ''h, ř'' a ''v''), znělost se po zániku palatalizace stala hlavním korelačním rysem u konsonantů. Konsonant ''v'' se původně zřejmě vyslovoval [[bilabiální souhláska|bilabiálně]] (jak se zachovalo na konci slabiky ve východočeských nářečích: ''diwnej, stowka''), ve 14. století se artikulace přizpůsobila neznělému [[labiodentální souhláska|labiodentálnímu]] ''f''. V [[Čechy|Čechách]] vzniklo tzv. [[proteze|protetické]] ''v-'' na začátku slov začínajících ''o-''.
 
V morfologii se stabilizovaly tvary futura nedokonavých sloves, z různých forem typu ''chc’u volati, jmám volati, budu volati'' a ''budu volal'' se nakonec prosadil typ ''budu volati''. Ustálil se vidový protiklad dokonavosti a nedokonavosti. Uplatňuje se [[slovesný vid#Dokonavý vid, perfektivum|perfektivizační]] funkce prefixů ([[předpona|předpon]]) a [[slovesný vid#Nedokonavý vid, imperfektivum|imperfektivizační]] funkce sufixů ([[Příponapřípona (mluvnice)|přípon]]). V důsledku toho se koncem století v mluvené řeči přestávají používat aorist a imperfektum a jsou postupně nahrazovány perfektem (dnes označováno jako [[préteritum]]). Začíná se konstituovat opisné [[trpný rod|pasívumpasivum]].
 
==== Čeština doby husitské ====