Ludwig Winder: Porovnání verzí

 

V ''Bohemii'', která byla po ''Wiener Zeitung'' druhým nejstarším listem rakousko-uherské monarchie, publikoval Ludwig Winder během 25 let na 3000 článků, fejetonů, divadelních a literárních kritik.<ref> KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 53.</ref> V&nbsp;roce [[1917]] vyšel v&nbsp;[[berlín]]ském nakladatelství Schuster & Loeffler jeho první román ''Die rasende Rotationsmaschine'' (''Zuřivá rotačka''), který si získal zaslouženou pozornost a ještě téhož roku se dočkal druhého vydání. Po dalším úspěchu v&nbsp;roce [[1922]] s jeho patrně nejslavnějším románem ''Die jüdische Orgel'' (''Židovské varhany'') byl již Winder přirozenou součástí pražských spisovatelských kruhů. Když v&nbsp;roce [[1924]] zemřel [[Franz Kafka]], věnoval mu [[nekrolog]], v&nbsp;němž o&nbsp;jeho tehdy z&nbsp;větší části neznámém díle vyslovil několik zajímavých postřehů.<ref>KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 62–63.</ref> O&nbsp;jeho přijetí do užšího ''Pražského kruhu'' napsal [[Max Brod]] ve svých vzpomínkách: „[[Felix Weltsch|Weltsch]], [[Oskar Baum|Baum]] a já jsme ho přijali do úzkého kruhu „čtyřky“ takříkajíc místo Kafky; ukázalo se, že Winder dovede být znamenitým přítelem, byl blízký především Oskaru Baumovi, projevoval však i vůči nám oběma tolik pochopení a srdečnosti, že jsme si ho poznenáhlu zamilovali a mohli jsme být k&nbsp;sobě všichni navzájem naprosto upřímní (což je vzácný dar).“<ref>{{Citace monografie | příjmení = Brod | jméno = Max | odkaz na autora = Max Brod | titul = Život plný bojů: autobiografie | překladatelé = Bedřich Fučík a Hana Žantovská | vydavatel = Nakladatelství Franze Kafky | místo = Praha | rok = 1994 | vydání = 2 | počet stran = 348 | edice = Pražské hvězdné nebe; sv. 1 | strany = 270 | isbn = 80-85844-00-1}}</ref> Mezitím Winder vystoupil také jako [[dramatik]], jeho [[Drama|hra]] ''Doktor Guillotin'', která měla v&nbsp;roce 1924 [[Premiéra|premiéru]] v&nbsp;[[Bádensko-Württembersko|Bádenském]] zemském divadle v&nbsp;[[Karlsruhe]], byla opakovaně inscenována v&nbsp;[[Německo|Německu]], [[Rakousko|Rakousku]] a [[Československo|Československu]]. Do roku [[1929]], kdy spisovatel oslavil své čtyřicáté narozeniny, spadá vydání již šestého románu ''Reitpeitsche'' (''Jezdecký bič''), jeho další román ''Dr. Muff'' potom [[René Schickele]] označil za „nejkrásnější knihu roku [[1931]].“<ref>KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 65.</ref> Po roce [[1933]] se v&nbsp;článku ''Entscheidung des Geistes'' (''Rozhodnutí ducha'') vyslovil proti snahám ovlivňovat německojazyčný tisk v&nbsp;Československu, za kterými stál [[Joseph Goebbels|Goebbelsův]] Říšský svaz spisovatelů. Román ''Steffi oder Familie Dörre überwindet die Krise'', který přeložila [[Helena Malířová]] pod názvem ''Štefka vpadá do rodiny'', byl v&nbsp;roce [[1934]] oceněn Československou státní cenou za literaturu. Po vzniku tzv. [[Druhá republika|Druhé republiky]] si však nedělal žádné iluze, což je zřejmé z&nbsp;jeho posledního článku v&nbsp;''Bohemii'' z&nbsp;[[28. prosinec|28. prosince]] [[1938]]. Zatímco Brod a Weltsch opustili zbytkové území Československa v&nbsp;den [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupace]], Winderovi se útěk podařil až létě, [[29. červen|29. června]] [[1939]], kdy s&nbsp;rodinou ilegálně přešel [[Polsko|polské]] hranice. Jejich cesta vedla přes Polsko a [[Skandinávie|Skandinávii]] do [[Anglie]]: do [[Londýn|Londýna]] vstoupil se svou ženou a s&nbsp;dcerou Marianne [[13. červenec|13. července]] 1939.<ref>KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 74.</ref>

 

O&nbsp;šest týdnů později byli Winderovi evakuováni do Reigate, kde žili v&nbsp;jednom hostelu pro uprchlíky. Když byl v&nbsp;roce [[1941]] hostel zrušen, odešla rodina do Baldocku, malé vesnice v&nbsp;hrabství [[Hertfordshire]], ca. 65 km od Londýna. Ještě v&nbsp;létě téhož roku byla Winderovi diagnostikována [[Věnčitá tepna|koronární]] [[trombóza]]. Při plném vědomí, že jeho dny jsou sečteny, však pokračoval v&nbsp;práci na románech ''Der Kammerdiener'' (''Komorník'') a ''Geschichte meines Vaters'' (''Příběh mého otce''). Ludwig Winder své srdeční chorobě podlehl 16. června 1946. Na jeho smrtelné posteli ležela [[Kniha žalmů]]. Podle své ženy řekl 1. června při pohledu do novin: „Ó, už červen. Ale žádný červenec!“<ref>SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou.''Kapitola Ludwig Winder, s. 163–165.</ref><ref>GASSMANN, Arno A. ''Lieber Vater, lieber Gott? Der Vater-Sohn-Konflikt bei den Autoren des engeren Prager Kreises (Max Brod - Franz Kafka - Oskar Baum - Ludwig Winder)'', s. 210–211.</ref>