Oliver Cromwell: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Zrušení duplicitních kategorií Narození a úmrtí
Řádek 59:
Cromwell byl hlavním velitelem tažení do Irska v letech [[1649]]–[[1650|50]]. Největší hrozbou nově vytvořené anglické republiky bylo spojenectví irské katolické konfederace a anglických roajalistů. Nicméně politická situace v Irsku byla velmi roztříštěna. Kromě katolicko roajalistické aliance existovala i skupina irských katolíků nesouhlasících s aliancí a skupina protestantských protiparlamentních roajalistů.
 
Cromwellovo vojsko bylo díky ukončené občanské válce dostatečně silné a dobře zásobené. Jeho tažení, trvající devět měsíců, bylo krátké a efektivní, i když jím neskončila válka s Irskem. Poté, co dorazil do Irska, obsadil Cromwell města Drogheda a Wexford, aby zajistil bezpečné zásobování z Anglie. Při obléhání Droghedy v září [[1649]] zmasakrovalo jeho vojsko po dobytí města asi 3500 lidí, z toho asi 2700 roajalistů a všechny muže, kteří měli zbraň, včetně několika civilistů, vězňů a katolických kněží. Při obléhání Wexfordu se odehrál další masakr. V době kdy Cromwell dojednával podmínky kapitulace, někteří jeho vojáci vnikli do města, zabili asi 2000 irských vojáků a spálili většinu města.
 
Po dobytí Droghedy vyslal Cromwell oddíl na sever do [[Ulster]]u, aby zabezpečil severní část země. Poté zahájil obléhání Waterfordu, Kilkeny a Clonmelu na jihovýchodě Irska. Kilkeny se, podobně jako jiná města, Cromwellovi vzdalo, ale při obléhání Clonmelu ztratil asi 2000 mužů při neúspěšném útoku, předtím, než město kapitulovalo. Jedním z jeho největších úspěchů v Irsku byla dohoda, uzavřená s pomocí Rogera Boyleho, s protestantskými roajalisty v Corku o tom, že budou bojovat na jeho straně. V květnu [[1650]] byl Cromwell informován o tom, že se [[Karel II. Stuart|Karel II.]] vylodil ve Skotsku a byl covenantery prohlášen králem. [[26. květen|26. května]] se vydal se do Anglie, aby této hrozbě mohl čelit.