Fausto Sozzini: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
šablony značka: editace z Vizuálního editoru |
→Život: drobnosti značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 8:
}}</ref>
== Život ==
Narodil se v bohaté rodině. Otec mu zemřel ještě v jeho dětství, vychovávali ho pak strýcové, jednak liberální katolík Celso Sozzini a zejména pak významný humanista Lelio (Laelius Socinus), který ho velmi ovlivnil. V roce 1557 začal studovat na akademii ''Intronati''. Specializovala se na právní vzdělání, ale právnická kariéra mu nebyla dopřána, neboť se o něj brzy začala zajímat [[inkvizice]] (vyšetřovala i jeho strýce). Proto Fausto raději odešel do [[Lyon|Lyonu]] (strýc Lelio do [[Curych|Curychu]]). Po smrti Lelia v roce 1562 načas žil v Curychu, aby vypořádal strýcovu pozůstalost. V ní našel Fausto mnoho nepublikovaných spisů, z nichž pak čerpal ve svém vlastním díle.
Roku 1563 se vrátil do Itálie, aby ve [[Florencie|Florencii]] přijal místo sekretáře toskánské vévodkyně [[Isabella Medicejská|Isabelly Medicejské]]. Avšak Isabella v roce 1575 zemřela a Faustovi v Itálii opět hořela půda pod nohama. Odešel tedy do [[Basilej|Basileje]]. Zde napsal svou první významnou práci: ''De Jesu Christo servatore'' (''O Ježíši Kristu Spasiteli'', 1578). Odmítl v ní tradiční učení o Kristově smrti jakožto [[vykoupení]] z [[Prvotní hřích|prvotního hříchu]].
Řádek 14:
Spis zaujal podobně naladěného [[Giorgio Biandrata|Giorgia Biandratu]], který pak pozval Fausta na návštěvu [[Sedmihradsko|Sedmihradska]], kde v té době žil. Sliboval si od toho, že se Faustus stane jakýmsi smírčím soudcem mezi ním a vůdcem antitrinitářské církve Ferencem Dávidem (v Sedmihradsku za vlády [[Jan II. Zikmund Zápolský|Jana II. Zikmunda Zápolského]] vznikla na krátký čas pozoruhodně svobodná náboženská situace, která umožnila i takovýmto skupinám veřejně působit). Dávid se od antitrinitářství dostal až k tomu, že by se [[Ježíš Kristus|Kristu]] neměla vzdávat jakákoli úcta, s čímž Biandrata nesouhlasil. Sozzini souhlasil, že ''invocatio Christi'' (vzývání Krista) může mít [[Modloslužba|modloslužebnou]] povahu, ale přesvědčoval Dávida, že alespoň vnitřní ''adoratio Christi'' je pro křesťana nezbytné. Dávid však setrval na svém stanovisku a byl uvězněn na hradě Deva, kde brzy zemřel.
To už však Socinus působil v polském [[Krakov|Krakově]], který se stal jeho novým domovem. Zde začal formovat specifickou verzi polské reformace. Založil malou antitrinitářskou církev ''Ecclesia minor'', byť se sám
V roce 1583 Krakov opustil, když se v něm po nástupu krále [[Štěpán Bathory Polský|Štěpána Báthoryho]] necítil bezpečně. Uchýlil se do vsi [[Pawlikowice]], pod ochranu šlechtice Christophera Morsztyna. Jeho dceru Elisabetu si v roce 1586 vzal za ženu. Rok poté sice zemřela, ale porodila mu ještě dceru Agnesu. Vrátil se pak do Krakova, avšak v roce 1598 ho v jeho vlastním bytě napadl dav opilých studentů. Byt zapálili a jemu tak shořelo mnoho rukopisů. Poté Sozzini čím dál méně tolerantní Krakov definitivně opustil a uchýlil se k přátelům do obce Lusławice, kousek od Krakova. Zde roku 1604 zemřel.
| |||