Verze z 24. 5. 2017, 20:53 editovat Cepice (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 3 581 editací m oprava kategorie značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 9. 8. 2017, 10:16 editovat zrušit editaci Tayari (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 22 385 editací m linkfix Přejít na další porovnání →
Řádek 8: První optický telegraf představil [[Robert Hook]] Londýnské královské společnosti (Royal Society) na jedné z přednášek v roce [[1684]]. Předvedl posluchačům zařízení ve tvaru dřevěné brány, s trojúhelníkovým terčem, posouvaným a natáčeným soustavou lan a kladek. Polohám trojúhelníku přiřadil písmena a číslice. Bylo tak možno signalizovat na dlouhou vzdálenost. Jeho myšlenka se ještě neujala. O sto let později, v roce [[1793]] sestrojil po několika letech pokusů Francouz [[Claude Chappe]] semaforový telegraf. Systém se skládal z věží, na nichž byla na stožáru umístěna pohyblivá ramena. Kombinací natočení ramen bylo možno zakódovat až 196 různých znaků. Věže byly postaveny na dohled a vzájemně si předávaly zprávy. Trasy tohoto telegrafu po Francii byly později dlouhé stovky kilometrů. Tento systém vydržel až do objevu elektrického telegrafu. Řádek 14: Myšlenka optického telegrafu (o. t.) je známa už od starověku. Dobytí Tróje bylo prý oznámeno do Mykén ohňovými signály řetězcem ohnišť asi v r. 1184 př. n. l. Podobným způsobem byla ve starém Římě vyslána zpráva, kdy císař Claudius oznámil svoje vítězství nad britskými kmeny do Říma. To bylo v roce 46 n. l. Zkoušky s o. t. dělal v XVII. století i německý fyzik [[Johann Lorenz Boeckmann]]. Francouzský vynálezce [[Claude Chappe]] spolu se svým bratrem Ignácem sestrojil roku [[1791]] optický semaforový telegraf, později známý pod názvem jako telegraf Chappův. V roce [[1793]] jej nainstaloval na střechu pařížského Louvru. Jeho ovládanými rameny bylo možno na vzdálenost dohledu oka vysílat celkem v 76 polohách písmena, číslice a dokonce i diakritická znaménka. Nejstarší linka Chappova telegrafu vedla z Paříže do Lille v délce 30 mil a měla 22 stanic. Stanice byly umístěny na zvláštních věžích, nadstavbách, střechách či vyvýšeninách v terénu. Po zaučení telegrafistů byla zpráva po této trase přenesena za 4 minuty a 5 sekund. Síť stanic rychle rostla a šířila se i do jiných zemí. V době napoleonských tažení Napoleon Bonaparte používal tento způsob předávání informací pro koordinaci svých vojsk. V roce [[1849]] byl o. t. velmi populární a prostřednictvím 534 stanic spojoval Paříž s 29 městy. Vyznačoval se značnou rychlostí předávání informací. Například na trase Paříž - Lyon předal zprávu prostřednictvím 20 stanic za 2 minuty. V polovině XIX. století byl o. t. rozšířen už po celé Evropě. Řádek 75: Obecnými nevýhodami, v porovnání s [[fonický signál\|fonickými]] a dalšími, zejména digitálními druhy provozu, jsou: * nízká [[přenosová rychlost]] dat, protože začátečník dokáže vyslat či přijmout [[cca]] 40 [[znaky za minutu\|znaků za minutu]], zkušený uživatel cca 100 - 200 znaků za minutu, a * nutnost speciální dovednosti (příjmu i vysílání Morseovy abecedy).

Telegrafie: Porovnání verzí