Jevišovice: Porovnání verzí

[[]]{{Infobox - česká obec

}}</ref> jsou město v [[Okres Znojmo|okrese Znojmo]] v [[Jihomoravský kraj|Jihomoravském kraji]], 16&nbsp;km severozápadně od [[Znojmo|Znojma]] na řece [[Jevišovka (řeka)|Jevišovce]]. Žije zde přes1 1&nbsp;tisíc200 obyvatel. HistorickéDíky jádrozachovalé městabarokní zástavbě z 18. století bylo historické jádro města roku 1990 vyhlášeno [[městská památková zóna|městskou památkovou zónou]]. Od [[23. leden|23. ledna]] [[2007]] byl obci vrácen status [[město|města]].<ref name="status">[http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?C=16&T=k2006psp5r Rozhodnutí č. 16 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi], [[Miloslav Vlček]], 23. ledna 2007</ref>

Krajina v okolí Jevišovic byla osídlena už od pradávna. První zmínka o tomto městu pochází z roku [[1286]], kdy město patřilo [[Boček z Jevišovic|Bočkovi z Kunštátu]]. Později se Jevišovice staly centrem [[husitství]] na jihozápadní Moravě. [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|KunštátovéPáni z Kunštátu]] sídlo drželi až do svého vymření po meči v roce [[1587]], kdy jej dědička Kateřina odkázala knížatům z Minsterberka. V jejich vlastnictví byl zámek opět až do vymření tohoto rodu v roce [[1649]]. Císař pak zámek i s panstvím prodal v roce 1649 [[Louis Raduit de Souches|Ludvíku Raduitovi de Souches]], proslulému jako [[Obléhání Brna (1645)|obránceobránci Brna]] proti Švédům (v regionu známý mj. jako zakladatel poutní [[kaple]] v nedalekých [[Hluboké Mašůvky|Hlubokých Mašůvkách]])<ref>Ottův slovník naučný, díl 13.; Praha, 1898 (reprint 1998), s. 305 ISBN 80–7185–158–2</ref>. V 18. a 19. století patřily Jevišovice původně španělské šlechtické rodině [[Ugartové|Ugartů]]. Ugartové své hlavní sídlo přenesli do [[Jevišovice (nový zámek)|nového zámku]], centrum městečka ale na vlastní náklady obohatili o stavbu [[Kostel svatého Josefa (Jevišovice)|kostela sv. Josefa]] a [[Sýpka Jevišovice|sýpku]] na náměstí.

Samotné Jevišovice byly vždy moravským městem (roku 1880 zde žilo z 1237 obyvatel 1231 občanů české národnosti, roku 1930 z 1092 obyvatel 1053 občanů české národnosti), kde se dařilo nejrůznějším živnostem, řemeslům (existovalo zde 8 cechů) a spolkům (v roce 1898 došlo například k ustavení [[Sokol (spolek)|Sokola]]). Zajímavé je historické jádro města s budovami z 18. a 19. století, a řada soch, převážně z 18. století (od roku 1990 městská památková zóna). V regionální historii byl významnou osobností starosta, ředitel školy a farnínáčelník kostelSokola sv[[František Štursa]] (1882–1943), který byl jako organizátor odboje za druhé světové války umučen v Německu. JosefaMá zpamětní rokudesku 1830na budově základní školy a jeho jméno nese i hlavní jevišovické náměstí. Nedaleko Jevišovic se nachází přehrada, vystavěná v letech 1894–1897 jako zábrana proti povodním, která patří k nejstarším ve střední Evropě.

Nachází se na skalnatém ostrohu nad údolím [[Jevišovka (řeka)|Jevišovky]], kde byl vybudován Sezemou z Kunštátu mezi roky [[1423]]–[[1426]] náhradou za zbořený „[[Starý hrad v Jevišovicích|Starý hrad]]“ na protějším břehu. [[Hrad]] je připomínaný poprvé roku [[1432]] a již nedlouho poté, roku [[1468]] odolal pokusu o dobytí vojskem [[Seznam uherských králů|uherského krále]] [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]]. Nápis na schodišťové věži z roku [[1564]] svědčí o tom, že jevišovická větev pánů z Kunštátu přestavěla hrad v 16. století na [[renesance|renesanční]] [[zámek (stavba)|zámek]]. [[Páni z Kunštátu a Poděbrad|Kunštáti]] sídlo drželi až do svého vymření po meči v roce [[1587]], kdy jej dědička Kateřina odkázala knížatům z Minsterberka. V jejich vlastnictví byl zámek opět až do vymření rodu v roce [[1649]]. Císař pak zámek i s panstvím prodal Ludvíku Raduitovi de Souches. On a jeho potomci realizovali před rokem [[1686]] raně [[baroko|barokní]] přestavbu zámku. Její součástí je raně [[baroko|barokní kaple]] [[Ludvík IX. Francouzský|sv. Ludvíka]] se zachovalým mobiliářem. Stavební úpravy na zámku provedla v 19. století i hrabata Ugarte, v jejichž držení byl zámek v letech 1736–1879. Jeho posledními soukromými majiteli byli Offenheimové z Potexinu, kteří jej drželi v letech 1916-1939 a po nich hrabata [[Larischové|Larisch-Mönnich]].

Nachází se jihovýchodně od středu města, kde nechal počátkem 80. let 17. Louis Raduit de Souches století vybudovat dřevěný barokní lovecký zámeček. V roce 1879 dal na jeho místě Karel Locatelli postavit vídeňskými architekty objekt ve stylu [[windsor]]ské neogotiky, který se v nezměněné podobě dochoval dodnes. Jeho posledními soukromými majiteli byli Larischové – Mönnichové. Po roce [[1948]] je zámek využíván jako domov důchodců. V sepětíSpolu s celoročně přístupným [[anglický park|anglickým parkem]] a hodnotnými [[Baroko|barokními]] a [[empír]]ovými sochami pohledově mimořádně působivý.

SouborFile:Jevišovice3Jevišovice_(9).jpg|Pohled na Starý zámek od Jevišovky